Godzilla II Král monster

Chcel som dať 1 hviezdu kvôli Vere Farmige, ale nedalo sa pri pohľade na súboj nočného motýľa s drakom. Inak neviem čo práve Vera robila v tejto béčkovej sračke. Ak ste si mysleli že Godzilla z roku 1998 je sci-fi lebo sa tam premávali dinosaury vo výťahu tak to ste ešte asi nevedeli čo vznikne o 20 rokov. V momente ako som videl trojhlavého draka som sa prvýkrát pri nejakom filme zasíkal od smiechu. Mohli si vymyslieť akéhokoľvek cool draka a oni tam dajú toho trojhlavého, ktorého poznáme z rozprávky z nášho detstva. Už som len čakal kedy príde nejaký princ aby mu tie hlavy odrezal. Tieto posledné dva filmy o Godzille robia tú prvú z roku 1998 absolútne znesiteľnou, až mi je ľúto že som si dnes nepozrel radšej tú. Pretože to bol proste obrovský dinosaurus, ktorý bol veľký ako mrakodrap a tu máme jaštericu (ktorá nemá nič spoločné s dinosaurom), ktorá je väčšia než Mont Blanc a ešte jej z huby šľahá "modrý plyn". A absolútna perlička - oni z nej urobili inteligentnejšieho tvora než je človek. A dokonca kladú postavu. Niekomu jeblo. A ešte do toho zapoja ako-tak znesiteľného King-Konga. V neposlednom rade je tragédiou, že snímka má 2 hodiny a 15 minút a z toho 1 hodinu a 45 minút počúvame kecy idiotov (každej rasy aby nebola diskriminácia) o tom, čo asi urobia a ako ich zastavia, pritom je vám jasné keď sa dívate na blbých amerických vojakov neustále strieľať na monštrá bez minimálneho efektu, že tie obludy sa môžu vykynožiť len sami navzájom. Prosím, ak ste veriaci ľudia, tak sa každý večer modlite aby nejakým zázrakom nikdy nevzniklo Godzilla vs. Kong (2020). Amen (24.08.2019)

Bylo by pošetilé mít přehnaná očekávání od filmu, jehož jádrem je souboj obřích monster, ale aspoň nějaká minimální očekávání člověk mít musí. Ale aby veškeré postavy ve filmu byly naprosto jednorozměrné karikatury splňující veškerá klišé katastrofických filmů (dcera v nesnázích, hrdinný otec zachránce, vědec odhodlaný se obětovat pro ostatní) a roboticky deklamující chytlavé názvy příšer, abychom my, hloupí diváci, věděli jak je správně nazývat, to je opravdu trestuhodné. Potom to dopadne tak, že záporák v podání Charlese Dance, na kterého jsem se nejvíc těšil, nemá co hrát. A že by akční scény a speciální efekty byly tak odzbrojující, aby dokázaly zakrýt ten nicotný scénář, to se opravdu říct nedá. Je z toho jen další frančízová rychlokvaška na zakázku, která má sloužit jako přemostění k třetímu filmu a na diváka naprosto hází bobek. (05.09.2019)

Ľudia v japonskej Godzille sú nepodstatným prvkom príbehu, ktorý sa stáva postupujúcou stopážou úplne bezvýznamným. Sú ultimatívnym MacGuffinom a v najlepších dieloch je posledná tretina čistá mlátička monštier. A má to svoj podstatný dôvod. Godzilla vznikla ako symbol Hirošimy a Nagasaki - ako ekohoror o ničivej nezastaviteľnej skaze, proti ktorej niet úniku - a tá malosť a zanedbateľnosť človeka oproti nezničiteľnej Godzille je tou základnou podstatou kaiju filmov. To všetko chápal Gareth Edwards, ktorý v jednotke sledoval príbeh z pohľadu bežných bezbranných ľudí, ktorí sa nedokážu postaviť monštrám. Jednotlivé scény sú nasnímané a zostrihané tak, aby umocňovali dojem z kolosálnych príšer, ktoré kontrastujú s biednym osudom bezmocných ľudí vo svete, ktorému vládne monštrózna Godzilla. Naopak v dvojke ľudia dokážu ovládať monštrá cez nejaký bizarný generátor zvukov a dieťa (!) zásadným spôsobom ovplyvní záver filmu. Film je tak typickým príkladom amerického prístupu, kde "Boh je mŕtvy" a ľudia (a deti!) dokážu poraziť aj to najväčšie zlo, čo je v zásadnom rozpore so všetkým tým, čo urobilo Godzillu fenoménom, ktorý fascinuje po celých 65 rokov. Godzilla II tak síce formálne obsahuje všetko, čo má mať správne kaiju, vrátane hollywoodskej premiéry kultových monštier ako Rodan, Mothra a King Giddorah, no na rozdiel od Edwardsovej jednotky vôbec nefunguje wow efekt z ich prítomnosti. Dôvodom je zásadné nepochopenie filozofie originálnej japonskej ságy, ktorú naopak Edwards tak verne vystihol. Ľudia sú nepodstatní, skutoční hrdinovia sú tí, čo majú desiatky metrov a tisícky ton (07.06.2019)

Pět let čekání je otravné, ale dostávat to každý rok, tak bych to už asi nedával. Godzilla 2 je ukázkovým příkladem digibordelu od Legendary, vpravdě ale na rozdíl od komornější jedničky podstatně velkolepější, výpravnější a epičtější. Být mi 13 let, je to pravděpodobně můj nejoblíbenější film, takhle mě ty bojůvky mezi Godžirou a ostatními Kaiju vlastně dost vyčerpávaly. A navíc je to tmavé jak pes v boudě, těším se, až si dám doma bluray bez 3D. Překvapilo mě, jak se tvůrci snažili v rámci tupého popcornového blockbusteru rozvíjet mytologii a machinace kolem zániku světa, samozřejmě ale bez účinku a jen to zbytečně nafukuje stopáž. Všechny lidské postavy, a že se tu najde pár slavných jmen, tu nejenže hrají druhé housle, ale jsou kompletně nezajímavé a některé zemřou překvapivě brzy a bez hlubších emotivních reakcí. Tady má hlavní roli Godzilla a myslím si, že přesně tak to chtěli fandové vidět a tak se toho taky dočkali. V pokladnách to pravděpodobně pohoří, ale King vs Godzilla je již v postprodukci, takže se příští rok můžeme snad těšit na ještě velkolepější zakončení. A vlastně jsem na to po dvojce o to více zvědav. (31.05.2019)

Tenhle film je pro mě v několika ohledech stejný případ jako předchozí – když už vím, co od něj čekat, mnohem víc mě baví. Ano, pořád mě mrzí, že se nenavázalo na styl Garetha Edwardse, jenže příběh jako takový vlastně není o moc hloupější, jen je podaný velmi, řekněme, přímočaře a díváme se na něj úplně jinou optikou. Minule hráli prim lidé, zatímco monstra rozpoutávala zkázu, která ovlivňovala lidské osudy, a Godzilla v pravou chvíli lidem pomohl(a). Tentokrát hrají prim monstra, zkázu rozpoutávají v ještě větším měřítku, lidé jsou na vedlejší koleji a v pravou chvíli pomohou opravdovým hlavním postavám, jimiž jsou Godzilla a Mothra. Potěšilo mě, že doma na televizi jsou souboje titánů o dost přehlednější, než byly v kině, a užil jsem si tedy i několik docela zábavných detailů a nápaditou choreografii (doslova miluji ty momenty, kdy se digitální monstra pohybují tak, jako by šlo o zápasníky v gumových oblecích), nepřestala se mi líbit hudba Beara McCrearyho s Ifukubeho motivem a ačkoliv toho možná budu litovat, musím říct, že se těším na souboj s Kongem. (30.05.2019)