Režie:
Robert LamoureuxScénář:
Robert LamoureuxKamera:
Marcel GrignonHudba:
Henri BourtayreHrají:
Jean Lefebvre, Pierre Mondy, Aldo Maccione, Pierre Tornade, Jacques Marin, Paul Bisciglia, Robert Dalban, Alain Doutey, Magali Vendeuil (více)Obsahy(1)
Vojáci francouzské armády Chaudard, Pithivier a Tassin dostali v létě roku 1940 rozkaz zřídit pozorovatelnu a udržovat spojení, tak, aby jejich armáda mohla co nejlépe a nejrychleji prchat. Německé divize totiž začaly obsazovat Francii mnohem razantněji, než se čekalo. A tak se stalo, že tento "výkvět" francouzského vojenského spojařství zůstal odtržený od své roty, která se dostala do zajetí. Bez velení a bez touhy po hrdinských činech se toto trio rozhodlo připojit k prchající armádě. Ale mezitím se už všude začali roztahovat Němci... (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (222)
Vracíme se do zlaté éry Francouzských komedií, konkurencí v té době byli pochopitelně u nás stále megapopulární Funesovky, ale Sedmá rota jde svým pojetím spíš k třeba k seriálu Haló Haló. Uznávám, že zub času už se přecijen podepsal, a dneska už je to spíš takové nostalgické pousmání, než velká řachanda, taky ale kolikrát už to člověk viděl, že :)? Ale ta kvalita tu prostě je, a ústřední trojice si troufám řící, je dnes už legendární. ()
Trošičku jsem měl problém strávit začátek, ale poté se film příjemně rozjel. Všude panuje válečná pohoda. Člověk se párkrát i zasměje. Nedobrovolní hlavní hrdinové války jsou docela sympaťáci. Nemám moc co dodat. Zkrátka jedna z mála francouzských komedií zesměšňujících válku, která rozhodně neurazí. ()
„Tady Mirabelka. Hyacint? Rozkaz měním. Ustupte směrem k Sarville, Němci už pronikli téměř k vám. Uvízli byste tam do konce války. A držte se co možná nejdéle podél Macechoulského lesa, je pěkně hustý. Jasné?“ -- „Jásne. Táme si na cestu konak... A dem.“ -- „Že koňak? S kým to tam mluvím? Je to Hyacint?“ -- „Nein, nemáte žádny chyacint. Tady je major nemecké pechoty Von Kurtel. Ale to nefadý, zůstante na míste, chned tam jsme, hehehehehe.“ Zkrátka a dobře až mě jednou nebude bavit Sedmá rota, zavolejte mi lékaře. Nebo raději rovnou koronera. ()
Najprv som sa vskutku dôkladne zoznámil s dvomi [ne]obyčajnými francúzskymi [jeden ale s talianskymi koreňmi] rádovými vojakmi: Pithivierom v podaní Jeana Lefebvrea a konkrétne i s Tassinom v podaní Alda Maccionea, na ktorých v podstate i [ne]priamo dohliadal hlavný seržant [v civile ako povedzme vedúci železiarstva] Chaudard v podaní Pierre Mondyho, a snáď až následne potom sa im do cesty ["konečne"] prikmotril aj istý poručík / letec: Duvauchel v podaní akéhosi Érika Colina, kedy zrovna toto »vtipné kvarteto«, sa nachádzalo nielen na akejsi križovatke pred nemeckým Wehrmachtom, ale zároveň sa taktiež i vehementne pokúšalo s touto nepriaznivou situáciou aj niečo patričné urobiť; skrátka: 7. rota zo 106. spojovacieho pluku, sa teda i čochvíľa hneď ocitne v absolútnom nemeckom zovretí, a k tomu i pomerne dosť rýchlom zajatí, keď práve týchto troch, resp. štyroch protagonistov, môžeme kľudne považovať za jedných zo šťastnejších, ktorí sa i napriek tomu častejšie ocitali v hodne nezávideniahodných situáciách s mimoriadne pozoruhodným nadhľadom. • A síce sa predsaže niektorý herec z tohto vydareného [francúzskeho] obsadenia [neprezradím ale ktorý presne], napokon akosi príliš nepohodol s ústredným režisérom: Robertom Lamoureuxeom; dokonca stelesňujúci i jednu z ozaj maličkých úloh [plukovníka Blancheta] v tomto komediálne ladenom titule, odohrávajúcom sa v roku 1940, a nakrútenom v roku 1973 [premiéra prebehla 13. decembra], čo je vlastne už pred rovným polstoročím + takmer tromi týždňami ako extra naviac, čím som chcel totižto maximálne iba podotknúť, že to medzi nimi ani nebolo prílišne poznať [rozbroje pred kamerou sa zrejme museli i na chvíľu zase odložiť!] , pričom v druhom dieli sa už tento predstaviteľ bohužiaľ neobjavil, čomu sa ani nečudujem, keďže si tentoraz nejako zvlášť ne[po]rozumel s «hlavným vedúcim». • Túto skutočnosť som sa mimochodom dozvedel až po mojej osobnej projekcii s tým, že mňa táto sympatická jazda priveľmi [po]bavila a nič podstatné ma na nej ani ne[vy]rušilo, t.j. užíval som si množstvo trefných gagov zo strán hereckých predstaviteľov, najmä prostredníctvom J. Lefebvrea, ktorý takpovediac úplne zatienil celý zvyšný ansámbel, ale napríklad už medzitým spomínaný Talian: A. Maccione, mu zvyčajne veľmi zručne sekundoval. • Moje očakávania, priznám sa, boli spočiatku nadmieru mizivé, no každou ďalšou uplynutou scénou, ma táto atmosféra čoraz intenzívnejšie pohlcovala, až by som normálne povedal, že ani nechýbalo nadmieru veľa k maximálnemu hodnoteniu! ()
Spíše by mne zajímalo, kam se poděla tvůrčí invence, výrazní charismatičtí herci a hlavně humor pro soudobé francouzské komedie typický... V návaznosti na svůj předchozí koment (Naděje a sláva, 1987) mohu pokračovat, že nejen válka očima dítěte, ale i druhá světová jako tematické pozadí pro situační komedii bývá pro tvůrce oblíbeným námětem daleko víc, než se na první pohled zdá. Hodně jsem se bavil u Velkého flámu, který ve svižném tempu po všech stránkách skvěle frčí od začátku do konce, případně i u černobílého Nikdo nic neví či komornějšího Napříč Paříží. Ale Sedmou rotu vnímám jako velice slabý odvar, který u mne příliš nezafungoval, připadal po většinu času jen málo zábavný a neměl v sobě ani trochu napětí. Hlavní hrdinové se hodinu a půl courají lesem od ničeho k ničemu, aby mne chvíli alespoň trochu potěšili u projížďky s postarším vesničanem na dřevěném vozíku, opravdu pobavili ve vtipné scéně s koupaním v jezírku, jindy zase naštvali svými nestoudnými hody na hřbitově. Největším přínosem pro mne zůstalo seznámení se s dalším režisérem a scenáristou v jedné osobě... ač byl-li Robert Lamoureux skutečně takovým průkopníkem francouzského kabaretu a komedie na jevišti v oblasti herecké i režijní, jak se píše v jeho zdejší biografii, o to víc mi k němu nesedí tenhle dost mizerný filmový produkt, kterému navíc ještě v hlavní roli vévodí úplně nemožný Jean Lefebvre (pro mne snesitelný většinou tak v epizodních rolích). 40% ()
Galerie (27)
Photo © Lucernafilm Video
Zajímavosti (18)
- Robert Lamoreux použill ve filmu vlastní vzpomínky na válečné události roku 1940. (Foxhound#1)
- Francúzski vojaci vo filme používajú pušky MAS-36. (Jello Biafra)
- Natáčanie filmu prebiehalo i na zámku Vigny severozápadne od Paríža. (dyfur)
Reklama