Režie:
Robert LamoureuxScénář:
Robert LamoureuxKamera:
Marcel GrignonHudba:
Henri BourtayreHrají:
Jean Lefebvre, Pierre Mondy, Aldo Maccione, Pierre Tornade, Jacques Marin, Paul Bisciglia, Robert Dalban, Alain Doutey, Magali Vendeuil (více)Obsahy(1)
Vojáci francouzské armády Chaudard, Pithivier a Tassin dostali v létě roku 1940 rozkaz zřídit pozorovatelnu a udržovat spojení, tak, aby jejich armáda mohla co nejlépe a nejrychleji prchat. Německé divize totiž začaly obsazovat Francii mnohem razantněji, než se čekalo. A tak se stalo, že tento "výkvět" francouzského vojenského spojařství zůstal odtržený od své roty, která se dostala do zajetí. Bez velení a bez touhy po hrdinských činech se toto trio rozhodlo připojit k prchající armádě. Ale mezitím se už všude začali roztahovat Němci... (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (222)
Pozor, budeme manevrovat! :o) Hodně v oblibě mám tenhle kousek. Až tak uplně na ty komédie nejsem, ale tohle mě dycky dokáže příjemně rozesmát. Asi to bude tím, že je to skvěle vymyšlenej humor a navíc z válečného období. Je sranda sledovat tuhle partičku vojáků, kteří se v určitých momentech chovají přesně jako já (rači pěkne posečkat, až válka přejde, žádný velký hrocení) :o) Když by byla válka, tak bych to viděl uplně stejně, akorát bych zdrhal ještě kus dál :o). Sou sice natočeny lepší komedie, ale tahle se vydařila. Už tady mám další pokračování, který si nechám na přesně ten večer, co nebudu chtít přemejšlet a co se budu chtít zasmát. Takže asi dneska :o) ()
Kam se poděla sedmá rota? Nechci nějak spoilerovat, ale prostě nestačila vysokému tempu francouzské armády při ústupu do předem připravených pozic, kterému cynici zákeřně přezdívali útěk. A navíc se od ní rozkazem oddělil jeden seržant a dva vojíni, jejichž prvotním záměrem rozhodně není zahnat nacisty zpět do Reichu, ale touha umýt se, najíst se a nenechat se chytit. Scénárista jim však připravil vtipnější osud a tak vznikl základní kámen budoucí trilogie. Tento díl považuji za nejméně zábavný, ale bez něj by ty další nevznikly, takže je hodnotím všechny stejně. ()
Z francouzského pohledu Druhá světová nevypadá nikterak hrozivě - dokonce ani tenkrát, když německá armáda vítězí na všech frontách. Protože správný Francouz nikdy, za žádných okolností nepropadá panice, hravě se zorientuje v každé situaci, dle potřeby šikovně improvizuje a díky tomu si dokáže vždycky poradit. Pohodová záležitost založená na situačním humoru. ()
Najprv som sa vskutku dôkladne zoznámil s dvomi [ne]obyčajnými francúzskymi [jeden ale s talianskymi koreňmi] rádovými vojakmi: Pithivierom v podaní Jeana Lefebvrea a konkrétne i s Tassinom v podaní Alda Maccionea, na ktorých v podstate i [ne]priamo dohliadal hlavný seržant [v civile ako povedzme vedúci železiarstva] Chaudard v podaní Pierre Mondyho, a snáď až následne potom sa im do cesty ["konečne"] prikmotril aj istý poručík / letec: Duvauchel v podaní akéhosi Érika Colina, kedy zrovna toto »vtipné kvarteto«, sa nachádzalo nielen na akejsi križovatke pred nemeckým Wehrmachtom, ale zároveň sa taktiež i vehementne pokúšalo s touto nepriaznivou situáciou aj niečo patričné urobiť; skrátka: 7. rota zo 106. spojovacieho pluku, sa teda i čochvíľa hneď ocitne v absolútnom nemeckom zovretí, a k tomu i pomerne dosť rýchlom zajatí, keď práve týchto troch, resp. štyroch protagonistov, môžeme kľudne považovať za jedných zo šťastnejších, ktorí sa i napriek tomu častejšie ocitali v hodne nezávideniahodných situáciách s mimoriadne pozoruhodným nadhľadom. • A síce sa predsaže niektorý herec z tohto vydareného [francúzskeho] obsadenia [neprezradím ale ktorý presne], napokon akosi príliš nepohodol s ústredným režisérom: Robertom Lamoureuxeom; dokonca stelesňujúci i jednu z ozaj maličkých úloh [plukovníka Blancheta] v tomto komediálne ladenom titule, odohrávajúcom sa v roku 1940, a nakrútenom v roku 1973 [premiéra prebehla 13. decembra], čo je vlastne už pred rovným polstoročím + takmer tromi týždňami ako extra naviac, čím som chcel totižto maximálne iba podotknúť, že to medzi nimi ani nebolo prílišne poznať [rozbroje pred kamerou sa zrejme museli i na chvíľu zase odložiť!] , pričom v druhom dieli sa už tento predstaviteľ bohužiaľ neobjavil, čomu sa ani nečudujem, keďže si tentoraz nejako zvlášť ne[po]rozumel s «hlavným vedúcim». • Túto skutočnosť som sa mimochodom dozvedel až po mojej osobnej projekcii s tým, že mňa táto sympatická jazda priveľmi [po]bavila a nič podstatné ma na nej ani ne[vy]rušilo, t.j. užíval som si množstvo trefných gagov zo strán hereckých predstaviteľov, najmä prostredníctvom J. Lefebvrea, ktorý takpovediac úplne zatienil celý zvyšný ansámbel, ale napríklad už medzitým spomínaný Talian: A. Maccione, mu zvyčajne veľmi zručne sekundoval. • Moje očakávania, priznám sa, boli spočiatku nadmieru mizivé, no každou ďalšou uplynutou scénou, ma táto atmosféra čoraz intenzívnejšie pohlcovala, až by som normálne povedal, že ani nechýbalo nadmieru veľa k maximálnemu hodnoteniu! ()
Áno, pobavil som sa, ale zas nie tak ako som čakal. Skutočne vtipných scén je minimum, skôr sú tu sympatické a výrazné postavy s vtipným vystupovaním. Celý čas som mal dojem, že sa film nevie rozhodnúť či chce byť vojnovým filmom alebo komédiou a tak nie je ani jedným. Citeľne mi chýbala tiež gradácia a určité smerovanie filmu - je to len súbor úsmevných príhod, ktorý po pol druhej hodine náhle skončí. 6+/10 ()
Galerie (27)
Photo © Lucernafilm Video
Zajímavosti (18)
- Robert Lamoreux použill ve filmu vlastní vzpomínky na válečné události roku 1940. (Foxhound#1)
- Když němečtí vojáci v přestrojení nasměrují kolonu francouzských důstojníků do léčky, tak jsou vyzbrojeni kulometem MG-42, který byl do výzbroje Wehrmachtu zaveden v roce 1942. Děj filmu se odehrává v květnu/červnu 1940. (bejkovec)
- Scéna leteckého souboje poručíka Duvauchela (Erik Colin) byla s největší pravděpodobností natočena poblíž La Ferté-Alais, kde se nachází sbírka historických letadel Jeana Salise. Protože z roku 1940 nezůstaly žádné francouzské stíhací letouny v letuschopném stavu, nahradilo francouzské letouny (pravděpodobně Bloch MB.152) a jejich německé protivníky (pravděpodobně Messerschmitt Bf 109) několik severoamerických T-6 Texan, amerických vojenských cvičných letounů z roku 1937, díky kamuflážnímu nátěru a vhodnému označení. Za zmínku stojí také skrytý vzhled Messerschmittu Bf 108 Taifun, který v licenci postavila ve Francii v bezprostředně poválečném období společnost SNCAN. (classic)
Reklama