Unfriended
Убрать из друзей
Odobrať z priateľov
Unfriended
Unfriended
Režie:
Levan GabriadzeScénář:
Nelson GreavesKamera:
Adam SidmanHrají:
Shelley Hennig, Moses Storm, Renee Olstead, Will Peltz, Jacob Wysocki, Courtney Halverson, Heather Sossaman, Cal Barnes, Mickey RiverVOD (3)
Obsahy(2)
Laura Barns byla obyčejná středoškolačka, dokud se na internetu neobjevilo video, které do nechutných detailů prezentovalo, jak se sťala na jednom večírku. Dříve všemi obletovaná kráska veřejnou potupu neustála a spáchala sebevraždu. V den výročí její smrti se partička jejích spolužáků „sejde" na videochatu, kde řeší obvyklé teenagerovské problémy, dokud se do jejich skupiny nenabourá neznámý uživatel s přezdívkou Billie227. Kromě toho, že ho nejde ze soukromé diskuze vyhodit, je na tomto uživateli zvláštní i to, že ho velmi zajímá, kdo nahrál na internet ono nelichotivé video. A pak se do diskuze zapojí i jejich mrtvá spolužačka... Pocit, že jde o nechutný vtip, brzy vystřídá absolutní zděšení všech zúčastněných. Neznámý uživatel totiž nezůstává jen u slovních výhrůžek a za pravdou jde doslova přes jejich mrtvoly. (CinemArt)
(více)Recenze (440)
Byť pred desktopom operačného systému 12 hodín denne a nevyhnúť sa mu ani večer, keď chcem pri filme vypnúť, nie je žiadne terno. A sledovať na ňom (navyše na veľkom plátne!) dialógy znudených, neskôr hádajúcich sa a nakoniec vydesených teens, prerušovaných neustálym vyzváňaním a hang-upovaním Skajpu už vôbec nie. Ale aura skrytého, nadprirodzeného zla v tom postupne začne fungovať a zopár zimomriavok prinesie. Prekvapivo sľubný koncept, ktorý keby bol vymyslený ďalekosáhlejšie, niekoho mohol na jeden večer odradiť od loginu do sociálnych sietí. Čo sa ešte žiadnemu filmu nepodarilo. Slabšie 3*. ()
Nikdy bych neřekl, že se jednou dočkám „filmu“, u něhož budu hodinu a půl čumět na Assbookovou stránku s pěti videookny, kde na sebe partička brutálně přehrávajících, oslizlých nezletilců hystericky ječí přes šmejdské noťasové kamery, že je chce nějaká, z toho věčného sezení na internetách vyšinutá, kráva zabít. Trapná a zdegenerovaná zrůdnost, u které se člověk opravdu strašně bojí. Bojí se toho, aby se v brzké době neobjevil na velkém plátně i ultragór kousek o tom, jak třeba bárbinkovská velepiča Dominika Myslivcová dvě hodiny podřezává na tytrubko růžovou rtěnkou své plyšáky. To by skutečně překročilo meze divácké únosnosti těch nejbrutálnějších hororů všech dob a dorazilo už tak narušenou psychiku i nejotrlejších úchylů. ()
Slabší čtyřku tomu dám s klidným svědomím. Není to zrovna horor, u kterého by si člověk rval vlasy hrůzou, odvracel oči nebo si po projekci musel rozsvítit, ale oceňuju hravý a zábavný způsob, kterým zdejší pomstychtivý duch s ústředními skajpisty vyjebává, a především originální koncept, respektive jeho dodržení po celou dobu stopáže a uvěřitelnost jeho provedení. Není to sice úplné zjevení, podobná forma zpracování byla použita již minimálně ve filmech The Den nebo Open Windows, nicméně v prvním zmíněném se zhruba po polovině začalo přeskakovat i na jiné kamery / plochy, u druhého zmíněného kamera po ploše laptopu aktivně klouzala a nakonec doklouzala bůhví kam, protože se film koncepčně naprosto rozpliznul. Unfriended jako první (alespoň podle mé znalosti) film tento zvolený koncept přísně dodržuje, působí reálně (nejen technologicky, ale kupodivu i co se chování postav týče, včetně hereckého projevu) a navíc se odehrává v reálném čase. Pro mě dostatek důvodů pro nadprůměrné hodnocení. ()
Dobrá práce, překvapivě. Prvních patnáct minut jsem si říkal, že takový námět to ustojí leda tak na krátkometrážním formátu, ale pak se nezávazná konverzačka naruší, vztahy se začnou hrotit a zlo začne fungovat i skrze maličká okýnka rozmazaného obrazu Skypu, takže vlastně pak už jenom čekáte, kdy se to podělá ve standardní žánrové vysvětlovače a ono… výborný závěr. ()
║Rozpočet $1milión║Tržby USA $32,482,090║Tržby Celosvetovo $62,882,090▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,019,480 //počet predaných kusov 51,423║ Tržby za predaj DVD v USA $1,407,964 //počet predaných kusov 89,809║ jednoznačne ide o dobrý námet, s ktorým sa troška dalo viac pohrať, lebo dialógy a schéma pomsty fungovala, patričné vydesenie skype-júcich(alebo postupne skapajúcich) a napätie bolo dosiahnuté, len to duchovno tam až tak moc nesedelo ale aj tak výsledok uspokojivý /50%/ ()
celkom dobre nerozumiem tomu, preco ma tento film take nizke hodnotenie. krasne to odsypalo, herci symapticki, pointa fajn a najviac ma zaujal styl, akym bol film natoceny. takze za mna velke prekvapenie. ()
Like ()
Neznalí diváci by mohli být spokojeni, sečtělí hororoví fanoušci však dávno ví, že Unfriended je pouze recyklací a nepřináší nic nového. viz. Megan is Missing či the Den, které byly daleko více znepokojivější a objektivně více zdařilejší. Největším mínusem Unfriended je, že jako horor neobstál. Chybí lekačky, chybí krev, chybí mráz po zádech či husí kůže. Úmrtí kamarádů jsou tedy velmi rychle sestříhány a divák vidí víceméně prd(Stejný problém jsem měl v Sinisteru.) Co se týká samotné hry, tak i po téhle stránce film mohl být znepokojivější a lépe propracovanější, takže tohle jsou obrovské mínusy. Plusem je značná reálnost, pač s kyber kriminalitou se potýkáme denně narozdíl od sériových vrahů či nevysvětlitelných zjevení. Dále se mi líbilo, že film výstižně znázorňuje dnešní společnost mladých lidí, kteří se vzájemně nerespektují, nikdo nenese žádné pocity viny, nikdo nemá špatné svědomí a co provedli své kamarádce bylo vskutku trestuhodné. Špatné tedy vyloženě ne, škoda jen odbylé hororové stránky. 60% ()
Palec nahoru za způsob, jakým se Unfriended představuje. Divák až s voyeurovskou přesností sleduje v reálném čase (!) partičku teenagerů, kteří na sociálních sítích na sebe vzájemně práší nehezkou špínu, a navíc zjišťují, že jejich rok mrtvá spolužačka možná nebude úplně tak mrtvá. Tvůrci nejen, že zvolili zajímavý způsob samotného natáčení, ale nezapomněli ani na důležitou internetovou propagandu (stačí, když mrknete do ksichtbooku na Lauru Barnsovou). Horší už je to s hororovou stránkou, která se proměňuje spíše do hi-tech thrilleru; atmosféry a lekaček minimum, ale buďme rádi, že alespoň to napětí funguje v klíčových momentech. Pokud však čekáte závěrečnou satisfakci, nedočkáte se. Spíš vás to nasere. (50%) ()
Duchařská verze The Den a Cyberbully, která nabídne jen schizofrenní screen obrazovky jedné krávy, u něhož nepřehlednost nabírá zcela nový rozměr. V pokračování by se ta pizda mohla naučit používat Alt+Tab, protože jen ta práce s myší zabrala 1/5 stopáže, 2/5 zabralo pročítání e-mailů, nahlašování účtu na FB a vybírání si z playlistu, 3/5 psaní si s boyfriendem o hovně, 4/5 polemizování s bandou kreténů ve videokonferenci o ještě větším hovně a poslední 1/5 naprosto sterilní pokus o napínavou akci ve formě hry na pravdu. Lekačka ani jedna, umírání postav, které zabralo tři vteřiny, mnohdy ani to ne... Do prdele! To mě mělo bavit a snad i napínavě postrašit? Chápu, že tohle je perfektní způsob jak za naprostý hovno natočit ještě větší hovno a pak to poslat do kinodistribuce s nálepkou "duchařský horor pro teenagery", ale na tenhle šetřivej filmařskej alibismus, kde scénárista začne makat v poslední pětině filmu, postprodukce končí u přidání závěrečných titulků a dialogy píše mentálně zaostalý šimpanz, který zná jen kůl internetový zkratky, na ten zvysoka seru! Mimochodem, ten pseudofilm sledujte zásadně s dalekohledem, pokud si budete chtít dovolit ten luxus a vidět všechny detaily. Pokud byste totiž na vlastní monitor čuměli z pěti metrů jako na běžný film, uvidíte hovno. Fakt, že to hovno vidíte i když čumíte v televizi na záznam cizího monitoru, je asi ta největší "záhada", kterou si odnesete. 20% ()
Bohužel to od originální myšlenky utíká ke klasickým jump scares. Těžko říct, jestli to samo o sobě vůbec nějaký potenciál má, ale tohle ho určitě neobjevilo. ()
První polovina filmu mě celkem mile překvapila. Musím se přiznat, že nějakou atmosféru to má a film mě k mému údivu zaujal. V druhé polovině, kdy už se všichni na smrt vyděšení teenagery hystericky hádají a hrají hry na skypu, film ztratil svoje kouzlo a už jsem jen koukal na zbývající čas filmu. Jako celek si ale asi ty tři hvězdičky za nápad a zpracování zaslouží. Ale je to další zbytečný film, který kdyby nebyl, vůbec nic se nestane. 55% ()
Přestože nápad není úplně originální, dopadlo to mnohem lépe než tento film bývalého nejslavnějšího hobita a bývalé nejslavnější pornoherečky. Dění na desktopu udrží pozornost po celou dobu a můžete si všímat všech detailů, které nelze v titulcích pochytit (musela být jistě velká piplačka to poskládat dohromady), programy fungují jak mají, jediná nereálná věc je, že hrdinové datlují rychleji, než by měl být normální člověk s 10 prsty fyzicky schopen (u ducha OK), ale to lze jistě odpustit, jinak by film neměl příjemných 75 minut (bez natahovaných titulků). Prostě příjemný teenagerský thriller (horor to zas moc není). ()
Formálně nejnápaditější found footage ever. Problém je, že forma je hodně atypická, rozuměj náročná na usledování a taky na sebe příliš strhává pozornost, aspoň já místo napětí nebo strachu cítil jen zvědavost, jak ji tvůrci vytěží v příštím okamžiku. Každopádně to stojí za pozornost. ()
No bóže, tak se ožrala, poblila a posrala. Pamětníci asi budou souhlasit, že stát se toto před nějakými dvaceti lety, nebylo by z toho takové haló, nicméně v nynější virální době aby se člověk pořád kontroloval.. Což o to, striktně dodržovaný koncept jedné obrazovky notebooku v reálném čase je odvážný, ale sledovat v tomto formátu hysterické uživatele sociálních webových systémů, jak se hroutí pod tíhou okolností, není i přes voyeurismus v každém z nás to pravé, co od filmového média očekávám. Při hodnocení mohla přinést shovívavost kritika sociálních sítí, jenž některé lidi u monitorů natolik sblíží, až jsou v úplné izolaci, nicméně vše se ubíralo prostou cestou záhrobního cyberteroru a já se mohl už jen modlit k vybité baterii či alespoň aby došla matka jednoho z trojčících klientů Zuckerbergovy banky a pověřila jej nadlidským úkolem vynést smetí.. Pokud nám vzniká nový hororový subžánr, preventivně ho odstraňuji do Koše mého interestu. Dislike.. ()
MTV horor, ktorý odzrkadľuje dnešnú mladú generáciu a jej problémy (prázdnosť & stupídnosť). Čo sa síce v hororovom žánri vyskytovalo už od pradávna, no nebývalo to až také plytké. Takže to zrejme sadne mlaďasom, ktorí svoj život žijú na sociálnych sieťach a celý deň vidia na obrazovke iba zbytočnosti - ako osadenstvo v tejto kravine, ale mne ako človeku po 30tke to prišlo v prvom rade trápne. Navyše už minulý rok tu bol podobný, no lepší "The Den" a obdobná téma sa ťahá dlhými rokmi i filmami (iMurders, Untraceable, Megan is Missing, Open Windows, Cam2Cam..).. Ale späť k "Unfriended"; ten film predostiera všetko tak ako nastavil v traileri a v prvotnom infe; bez toho aby čímkoľvek prekvapil, vystrašil, alebo sa aspoň trochu posnažil. Takže pokiaľ niekomu stačí ako na obrazovke pri nehereckých tlamách vyskakujú debilné správy a občas nejaké naivné youtube video, tak nech sa páči, bonusom je aj zápletka ako z Bravíčka. Pokiaľ má toto byť budúcnosť moderného hororu, tak je s týmto žánrom asi naozaj amen. ()
Nápadné, originálne svedectvo o voľnočasových zábavách teenagerov. Chcel som napísať o prežívaní voľného času, no to v kontexte deja celkom nesedí (myslím prežívanie). Skvelé je i matné vysvetlenie tajomnej identity, ktorá sa nabúra do komunikácie a fb profilov partičky mladých ľudí. Technické a personálne vykonanie exekúcií je možné od sledovať tiež len na základe pár zmätených, rýchlych záberov. Jednoducho dobrý pocit z toho, že gruzínsky režisér sa rozhodol rešpektovať tajomstvo a nevykvákal cez sociálne siete v závere úplne všetko. Takýto postup tajomnej identity bol úplne logicky v priamom protiklade tomu, ako sa správala skupina - o sebe aj iných odhalila úplne všetko až do najintímnejších detailov. K negatívam - miestami zbytočne veľa preklikávaní, spôsob komunikácie s políciou a vôbec s vonkajším okolím (rodina, susedia, známi) absurdný. Celkovo však výživná a odporúčania hodná jednohubka. 70% ()
Ječení před notebookem, obviňování se, honění ega, malá přiznání a velké lži. Nápad to však je. Velký, i s docela velkým rizikem. Forma, kterou tvůrci zvolili, je zatraceně zajímavá (a s postupem času naneštěstí i otravná zároveň). Celou stopáž sledujeme monitor kočky, která pravidelně klábosí se svou bandou (pěticí dalších středoškoláků včetně přítele) přes skype. U toho je na Facebooku, brouzdá po netu, pouští písničky.. a začíná se děsit. Protože se do skupiny „nabourá“ někdo, kdo používá účet mrtvé spolužačky. Palec nahoru za odvahu, co se formy týče. Velká škoda, že se to začne docela brzy zajídat, uječenost hrdinů tomu taky dvakrát nepřidá a odhalování hříchů minulosti zrovna tak. I tak za mě slušný experiment za minimum peněz, i když v kině bych to vidět nepotřeboval (respektive nechtěl). A obávám se, že tvůrci ukázali cestu k četným pokračováním a napodobeninám. ()
Musím uznať, že vďaka nápadu a myšlienke, vystrašiť dnešnú "retardovanú" mládež, denno denne žijúcu mimo realitu na sociálnych sieťach, to celkom spadá do žánru horor. Faktom ale zostáva, že teenagerov nevystraší samotná podstata príbehu o vraždiacom duchovi, ktorý sa rozhodol za pomoci Skype pomstiť, ale fakt, že padne sieť a oni stratia kontakt s okolitým svetom, lebo nekonečným kartám do telefónnych búdok sa už žiadny z vekslákov nevenuje. Nie raz som postrehol článok, čo sa dialo s ľuďmi keď zlyhal " FuckBook". Hystéria na úrovni prírodnej katastrofy Tsunami, ktorá zmietla zo stola nejednu "tupú ceruzku". Taktiež je dosť smutné, že dnešná mládež je už tak rozcitlivená, že sa bez zbytočných následkov nikto nemôže ani z chuti posrať (za našich čias by si po týždni nikto ani nespomenul). Neuveriteľné, čo všetko dokáže divák prehltnúť, či sám pred sebou si odôvodniť, aby vyzdvihol niečo, čo kvalitou nedosahuje ani len priemernú úroveň. Tak si to teda zrekapitulujme. Akéže sme to dostali hororové prvky na "tanier"? GORE?? Kurva nulové. Nulové! NAPÄTIE? To snáď nemyslite vážne. Toto by nevystrašilo ani bratovu dcéru! (ale viem koho sestru ;) LAKAČKY? No viac ma mikne pri signalizácii prázdnej nádrže. Horor by mal znechutiť, vyvolať emócie strachu, alebo aspoň pohoršiť, a nie ponúkať reklamu na takmer už nikým nevyužívaný Skype. No veď mi to kurva niekto vysvetlite, kto z mladých z jednej dediny bude po večeroch Skypovať, či komunikovať cez pätoro sociálnych sietí, keď dnes všetci "žijú" iba na "FB", alebo max čmárajú cez Viber či WatsApp. Navyše, keď sa aj navečer zídu, tak fajčia trávu na detskom ihrisku, poukladaný do kruhu, podávajúc si Bongo jak fajku mieru, ako 12 mesiačikovia (česť výnimkám). Toľko pootváraných "okien" na kompe hl. postavy, to je raj pre Trójske kone. Snáď som teda na nič nezabudol. Akurát mi nedá ešte doplniť, milí užívatelia, používajte vlastnú hlavu, lebo keď Vám ju niekto odreže, bude to bolieť Vás, nie Vášho hovno podsúvača, ktorý velebí každú kokotinu pri ktorej sa na festivale zhúlil pod obraz boží. Verte či nie, tento snímok z hororového hľadiska ponúka menej ako je minimum – 20%. ()
Za běžných okolností bych to s pérem v ruce neváhal nekompromisně ocejchovat regulérním odpadem! a ještě na to provokativně vyzvracet slova jako "všichni", "jste" nebo "kokoti", abych tak fikaně vyselektoval běžné osazenstvo od pozérského buzeranstva, ale nakonec se do mého hodnocení promítne i špetka nostalgie a pochopení, poněvadž mně se tenkrát v šestadevadesátém stalo něco velice, velice podobného a to vám povím, nebyl to žádný med! Bylo mi čerstvých patnáct, s rodiči jsme okupovali starý bunkr po Himlhergotových a internet byl nadbytečným luxusem. Vlastně jediný, kdo k němu měl tehdy přístup, byl tamní kongresman a předseda hospodské rady Jožka, který ho ráno nastartoval, přes den si skočil s klukama z radnice do nádražního bufetu na pár panáků leteckého benzínu s limetkou a večer už měl načtené oba dva emaily. My, běžní smrtelníci, jsme se museli dorozumívat postaru a protože vypalování symbolů do obilí bylo příliš komplikované, zkoušeli jsme spolu mluvit. Prázdniny se rozjely naprosto parádně; já a kamarádi jsme se jako dospívající rebelové začali uvědoměle vzpírat systému, takže jsme jednou nepřišli na sraz dobrovolných hasičů, při přecházení silnice jsme se ohlíželi do stran jenom padesátkrát a u kulturáku jsme zahodili obal od tatranky. Byli jsme zkrátka postrachem celého hřbitova i polňačky za rybníkem. Jenže pak se to v jediný osudný okamžik celé zvrtlo, dorazila mi totiž textová zpráva. Podepsal jsem tedy doručenku, převzal si dopis a popřál devadesátileté pošťačce Blažkové šťastnou cestu zpět do osady. "Vím, kde schováváte svoji tajnou krabici s Playboyi a hroznovým vínem!" stálo v dokumentu úhledným fontem. Propadl jsem panice a ihned svolal skupinový chat v lese u studánky. Honza Piškot z devítky, který měl z poštovní informatiky samé jedničky, usoudil, že odesílatel nepůjde vypátrat, protože využil anonymního režimu a na dopis nenapsal zpáteční adresu. Byli jsme v pasti, podezřelý byl každý z nás. Tedy kromě spolužáka Abdula Džabbar Muta'aliho, ten po našem ještě neuměl. Kápo našeho konferenčního hovoru si stáhl z tváře poslední verzi komára a navrhl, že bychom z toho zkurveného lesa měli jít raději do prdele, nebo nás ty malý mrdky sežerou. Přesunuli jsme se tedy na dětské hřiště poblíž místní fary a tam si zaktualizovali sadu emotikonů, abychom jeden na druhého mohli házet falešné úsměvy a dělat, že je všechno v pořádku. Nebylo. Toník to nakonec nevydržel a Vítkovi zformátoval nosní přepážku, protože tu vyjebanou krabici prý zahesloval úplně na piču. V tu chvíli jsem cítil, jak se nám firewall brána kompletně rozpadá, do toho začala všude kolem lagovat grafika, protože se stmívalo a když po bramborovém poli proběhl trojský kůň, věděl jsem, že toto je konec naší Žraločí pětky. V následujících letech už jsme se příliš nevídali, přesto nám problém s erotickými časopisy a laciným šnapsem rezonoval v hlavách po celou dobu. Tedy alespoň do doby, kdy se náš hacker Honza naboural do pošty starou Liazkou svýho fotra a přední náprava mu roztrhala vnitřnosti na krvavou kaši. To nás rozrušilo trošku víc, takže jsme na toho pičuse s dopisem úplně zapomněli a žili šťastně až navěky. Byl to napínák, co? Tak podobně dramatický je i tento film. Dvě hvězdy dávám za neotřelou formu a víc ze sebe nevytlačím ani kdybych se posral. Poroučím se a děkuji za pozornost, zejména pak pozérskému buzeranstvu. () (méně) (více)