Kingsajz

Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě .. chtělo by se napsat, jenže chyba lávky. V Kingsajzu se naopak trpaslíci touží oprostit od své malosti a nejspíš i konečně zasunout, protože vy jste snad někdy viděli trpaslici? Já taky ne, takže jejich potřeby moc dobře chápu a schvaluju, jen je potřeba počítat s odporem (a pokud to budu brát i jako alegorii socialistického Polska roku 1987 tak i odborem - Solidaritou) .. (19.08.2013)

Moje moucha! Už neni! Na divoko! No a? Je to hnus! Série ironických a ikonických hlášek, které si nejlépe člověk vychutnal v té době a je až s podivem, že to u nás prošlo cenzurou, ale je fakt, že ke konci osmdesátek to tady měli všichni už dost na salámu. Převeliká škoda, že se Šuflandie sune do zapomnění, stejně jako Sexmise, protože film měl spoustu památných scén a památných vět: "Dejte mi sichrhajzku, živého mě nedostanou." Díky mírnému zastarání nechám jenom čtyři grilované mouchy. (15.06.2014)

Zábavnost filmu částečně odvanula uplynulá léta, ale jako metafora totalitního režimu je jasně čitelný dodnes. Jak něco takového tehdy mohlo projít? Každopádně scéna, kdy hlavní hrdina v trpasličí velikosti šplhá po těle krásné nahé hrdinky, se mi vryla do paměti už jako děcku a moc se mi líbí i dnes... :o) (14.11.2006)

Jistě, jasná alegorie na komunistický režim, ze kterého se hodně lidí snažilo uniknout, aby pak zjistili, že se dostali sice do jiného levelu, ale s obdobnými podmínkami, kde jsou pořád "malí". Ale to zpracování se Machulskému moc nepovedlo - scénář připomíná socialistické československé komunální komedie 70. a 80. let, nejvíce asi těch Schulhoffových, říznutý sem tam pokusy o crazy komedii se sem tam nahými zadky. Jako podívat se na to dá, výtvarníci si se Šuflandií vyhráli podobně jako jsme to mohli opět vidět v československých filmech s rekvizitami v nadživotní velikosti, občas se člověk pobav, nějaký ten fór se povede, ale na kompaktnost Sexmise to žel nemá ani náhodou. (25.11.2022)

Film z mého dětství, který jsem viděl ve své době pro mě v naprosto nevhodný čas (dávali ho někdy po desáté v noci a máma se koukala, nemohl jsem spát, tak jsem se k ní přidal). Jak už to tak bývá, tehdy jsem byl nadšen, jistě i z toho, že se smím výjimečně koukat tak pozdě do noci.___ Téměř po dvaceti letech jsem si tuhle parodii (a myslím, že s ohledem na dobu vzniku i neobvykle odvážnou karikaturu světových totalitních režimů) sehnal znovu, abych mohl konstatovat, že z někdejší pohádky se pod vlivem věku (nebo věků) stala komedie par excellence. Dobře jsem se bavil a zíral, jak Poláci svého času dokázali zaválet. Škoda, že tenhle trend nepokračoval dál, světová kinematografie by byla alespoň o něco slovanštější. (01.11.2008)