Julien (Michel Galabru) vede dva životy. Je spořádaným otcem bohaté rodiny žijící v honosném venkovském zámku a vydává se za velkovýrobce zeleninových konzerv. Oficiálně ale pracuje jako vrátný v nejproslulejší pařížské restauraci, u Maxima. A ve skutečnosti je navíc šedou eminencí celého podniku. Dokonale se totiž vyzná ve slabostech svých zákazníků. Hrdinův spokojený život by zdárně pokračoval, kdyby mu manželka (Claude Gensac) jednoho dne nepředstavila synovce Octava a netrvala na tom, aby ho zaměstnal ve své továrně. Julienovi tedy nezbývá nic jiného, než představit mladíkovi svoji červenou uniformu vrátného a taky svoji milenku ... (zobrazit celý text)
Velice promyšlená a svěží veselohra. Dívá se humorněji na vše špatné z lidských povah - můžete být své manželce nevěrný, tvdit jí, že podnikáte a přitom dělat vrátného v hampejzu, ale nikdy, opakuji nikdy, nechtějte, aby se jeho hosté sešli u vás doma!!! :))) V menší roli pastora je jako vždy skvělý skvělý Jean Lefébvre :-)
Furt jsem od táty slýchával jak je Vrátný od Maxima výborná francouzská komedie, která mě za osmnáct let minula, jenže nakonec se ke mně dostala a já se více nemohl těšit a hlavně jsem byl nakonec spokojený, proč by také ne. Herci jsou příjemní a hlavně dva z nich staří známí četníci, takže se na to hnedka lepčeji kouká. Každopádně bych měl proti příběhu nemalou výhradu, ale to bude mít asi každý, kdo se na tento film podívá, takže je tu fakt, že příběh je trošku jednodušší a karty mu padají přímo pod ruku, ale také je tu stále to kouzlo staré dobré pardálské francouzské komedie, která nikdy nezestárne, jen my zestárnem, a to kouzlo osobnosti ztratíme, narozdíl od těchto komedií.
"Měli si vzít třílůžkový pokoj. S bigamistou člověk nikdy neví." S Michelem Galabru se to má podobně jako s Michelem Serraultem: u nás ho vnímáme hlavně jako spoluhráče slavnějších herců, přestože hrál hromadu hlavních rolí - ve filmech, které jsme neviděli. Vrátný od Maxima je výjimka a "pan štábní" je v něm znamenitý. Překvapivě to není rozjuchaná bláznivá komedie (ačkoli je tak napsaná!) a narozdíl od kolegů mi příliš nepřipomíná funésovksé opusy. Asociuje ve mně něco docela jiného. Pan Julien, kterého MG hraje, se kdysi rozhodl žít dva alternativní životy, a to z podobných pohnutek, jako se stal z Aloise Nováka tajemný Kristián a z varhaníka Célestina světák Floridor. A Vrátný od Maxima ukazuje, co by se s nimi stalo, kdyby se na jejich fintu včas nepřišlo a oni by byli nuceni hrát tu komedii až do konce (svých životů?). Takže Julien už se nejezdí do noční Paříže povyrazit jako dřív, jezdí tam z musu, aby přihlížel, jak se baví jiní a posbíral od nich dost velké spropitné na to, aby jeho žena (Claude Gensacová tentokrát v roli úplné slepice) dál věřila, že je vdaná za bohatého továrníka na hrášek. ("Stal jsem se obětí společenského vzestupu toho muže.") Veselý film o smutném hrdinovi. 70%
V článku/kritice ze sedmdesátých let se píše „...film, u kterého se sice nenudíme, ale který okamžitě po odchodu z kina navždy zapomeneme.“ Sice jsem vrátného od Maxima viděla až mnohem později a v televizi, ale stejně se stal nezapomenutelným filmem z mého dětství. Šílená zápletka, efektní prostředí a nevázaná konverzace v neuvěřitelných situacích jsou totiž nezapomenutelné! Objeví se tu tradiční filmoví partneři Louise de Funese (Michel Galabru, Jean Lefebvre, Claude Gensac), tentokrát však bez hlavní postavy ve Funesově podání. Ale člověk ho tu vůbec nepostrádá! Tahle trojice je sama o sobě zárukou pravé francouzské komedie, kde tečou slzy, rozdávají se rány, střídají postele a pije se šampaňské. Vždyť už výchozí bod - vydávat se za falešného velkovýrobce konzervovaného hrášku je skvělý nápad!
Slušná francouzská komedie, která ani po letech neztratila na svěžesti. Vedle klasického tématu sukničkářství si vzala na mušku dekadentní život vyšší společnosti a je jakousi neitelektuální, lidovou obdobou Buňuelova Nenápadného půvabu buržoazie. Film se může pochlubit účastí řady známých hereckých tváří své doby. Vedle výborného Michela Galabru se v roli kněze objevuje jeho souputník ze Sedmé roty Jean Lefebvre. Zajímavý je herecký part Claude Gensac, která parodovala manželky z bohatých měšťanských rodin, jakých si ve své kariéře zahrála bezpočet. Celkový dojem: 75%.
Co na tom že se jedná o kultivovanou zábavu, která se točí kolem utajení skutečného zaměstnání hlavního hrdiny. Na můj vkus nikterak vyčnívající komedie. První polovina směšná nebyla vůbec, druhá již místy. Michel Galabru s Jeanem Lefebvrem nezklamali, ale zato humor ano. Troufnu si říct že v dnešní době již trošku poprávu zapomenutý snímek.
Pro me velke zklamani. Nic prevratneho jsem zde nevidel, jak herecke vykony, scenar, dialogy, vse jen prumerne. Temer bez humoru. Zajimavy mi tak prisel jen namet.
Francouzské komedie ze 60. - 80. let mám rád. Hlavně díky tomu, že si na nic nehrají (facky, záměny postav, kufříků,...), a přesto jsou přitažlivé i pro náročnější diváky. Tento film je sice ze stejného období, ale to je tak všechno. Sice jsem nepřišel na to, co v této komedii nefunguje, ale něco určitě. Krátce řečeno: Nudná komedie s pár světlými okamžiky.
Herecké obsadenie v ktorom chýbal už len L.de Funés. Chutná francúzska komédia z prostredia Maxima. Čo sa mi nepáčilo na tomto filme, tak to bol záver, akoby nevedeli čo majú s tým urobiť...65%.
Vrátného od Maxima bych svou úrovní zpracování přirovnal k filmu Stepující stonožka. Není to zrovna střeštěná komedie, avšak komedie typicky francouzská, plná zvratů, nečekaných či nechtěných návštěv, excelentních herců a krásných hereček.
