Hrdina

Nebudu tajit, že filmy typu Tygr a drak či Obávaný bojovník mám velmi rád a vždy se na ně kouknu s radostí. Bohužel Hrdina je přímo ukázkový příklad vítězství formy nad obsahem. Po vizuální stránce nemám absolutně co vvtknout, zkrátka úžasná podívá se spoustou skvělých bojových scén, barev a triků. Co se týče příběhu, tak ten mi přišel opravdu slabý (když porovnám třeba s Obávaným bojovníkem, tak tohle je jen slabý odvar). Ale na druhou stranu se na takovéhle snímky nekoukám kvůli příběhu, ale kvůli úžasné vizuální podívané, kterou Yimou Zhang vytvořit umí na jedničku. Dal bych pět hvězdiček, ale přeci jenom znám lepší filmy s podobnou tématikou....... (29.05.2008)

Poprvé viděno v kině - zážitek doslova uhrančivý. I při druhém zhlédnutí se dostavilo mrazení v zádech. Na druhou stranu se ale také odhalily jednoduché dialogy, jistá prvoplánovost a ideologický podtext. Třetí projekci tedy pravděpodobně omezím pouze na momenty, ve kterých je v hlavní úloze choreografie a která z Yimouova filmu vytváří magicky barevné akvárium, kde kolem sebe tančí dvě Bojovnice... (07.07.2008)

Úchvatný film s naprosto božským uměleckým zpracováním. Boje hrdinů na různých místech (asi vrcholný souboj nad vodou a scéna s listím). Celý film je úžasně barevný a skvěle vyvážený. Pro mě umělecky dokonalé dílo s jednoduchým příběhem, který je jen ke prospěchu. Skvěle hrající herci. Krásný zážitek!!!! (17.07.2004)

Ambice, velikášství a megalomanie, nic z toho není Zhangovi cizí, ale přitom nějak zapomíná na své postavy. Neustálé zpochybňování jednotlivých příběhů neústí nic v jiného, než ve zkratkovitě vykreslené charaktery všech dotyčných, které pozbývají poslední šance na ztotožnění s divákem (čili se mnou). Film, jak nejlépe vypéct císaře, se u mě nakonec zvrhnul na film, jak nejlépe vypéct diváka. Asi jsem se měl posadit na zadek z efektních bitek a vymazlených záběrů, ale bylo to asi tak stejný zážitek, jako když se člověk bez řidičáku dívá hodinu a půl na to, jak neustále dokola jezdí tucet aut značky Ferrari. (25.01.2008)

Filmová báseň splétající jednotlivé zpěvy, každý trochu jiný než ten předchozí, dohromady obrazem, slovem i hudbou. Bombastické výtvarné pojetí a zajímavý vypravěčský styl, trocha filozofických otázek, síla ducha a přesvědčení, jímavá hudba od Tan Duna, to vše mluví pro Hrdinu. Pro mě ale stále zůstává na vrcholu Tygr A Drak, a těžko říct, zda je to jen tím, že první dojem bývá nejsilnější. I tak ale mám pro Jeta Li, ale především pro Tonyho Leunga a Maggie Cheung plných 100%. (09.03.2006)