Idioti

Dogma #2: Druhý příspěvek k projektu dogma 95 má na svědomí sám Lars von Trier. Originální film především svým příběhem a navíc se slušným scénářem. Larsem opět brilantně zrežírovano a to bez porušení základních pravidel dogmy. Navíc se opět ukázal jako mistr v obsazování rolí (herci půsbí tak přirozeně jako by ani nehráli) a sníměk je opět zakončem perfektním záběrem. Možná trošinku delší než by bylo nutné, ale jinak další výborné dílo, a ačkoliv Vinterbergovu "Rodinnou oslavu" Lars svými "Idioty" nepřekonal rozhodně se nemá za co stydět. Jakožto druhá část trilogie "golden heart" je v této trilogii nejslabším filmem (předchozí Tanec v temnotách je zcela jistě lepší o následujícím excelentním Tanci v temnotách ani nemluvě). (18.01.2010)

Byl jsem mladej, blbej, z dnešního pohledu jsem vlastně neměl žádnej filmovej přehled, ale i tak jsem se dostal do kina na tento jak se snaží sám o sobě tvrdit "přelomovej film". Pocity rozporuplný. Jak ze své tehdejší neznalosti, tak s ohledem na to co se z Dogma 95 nakonec vyklubalo. (26.02.2008)

Nikdy nezapomenu na večer, kdy jsem poprvé viděla Rodinnou oslavu, první Dogma-film a na dojmy, které ve mně zanechal. Kdysi mne filmy podle manifestu Dogma fakt hodně bavily, přivedly mne k současnému dánskému kinu...a některé můžu stále, ale toto je s ostupem let jen otrava určená pro podobně znuděné. Těch několik čistých momentů nijak nepřehluší, že Idioti jsou kalkul non plus ultra, který navíc tato pravidla porušuje. 50% (23.01.2010)

Tady už si Trier "přišel pro dřeň" - Idioti asi museli být bez příkras, jak říká klasik "kdyby se daného tématu chopil břídil", asi by se se zlou potázal. Dosah tohoto snímku tady nemíním rozmazávat, příjemce je ostatně taky jen člověk - a pokud má tento film nějaký návod k použití tak rozhodně není napsán v lehce srozumitelném jazyce. Tady to máte, jdete si pro to a na konci se nebojíte odvracet zrak, protože takhle to opravdu bývá, sáhnuli jste si na to, bolelo to, ale bylo to přirozené a najednou tak jasné - - - výborně. 9/10 (05.01.2008)

První z Trierových filmů, který mne opravdu dostal. Chápu, že pro některé jedince může být obsah filmu příliš za hranicí toho, o čem by se ještě mělo filmovat, ale obsah filmu zde není tématem. Tématem je útěk z obyčejného, šedivého a stereotypního světa většinové společnosti. Trier si vybral hru na retardované proto, že svět retardovaných je čistý, upřímný a bezelstný. Dokáží dát najevo skutečné emoce, a když někoho mají rádi, myslí to skutečně vážně. A to je jeden z hlavních důvoů, proč všichni v partičce idiotů zůstávají a hrají si na ně. Protože je nic nesvazuje, je jim spolu dobře a tenhle spolek je pro ně víc než rodina. Možná je to jen můj výklad, ale potvrzuje mi ho závěrečná scéna, kdy Katrin raději odchází od svého manžela a příbuzných do neznáma, ale s někým a za někým, kdo ji má rád. A musím říct, že je to opravdu silná scéna, stejně jako celý film. (13.02.2008)