Padesát odstínů temnoty

Ještě prázdnější než první díl. Patřil jsem mezi ty, kteří totálně nezkritizovali první díl. Netvrdím, že mě jednička zaujala nebo nějak bavila, ale dokážu v ní vidět cosi jako film. Tady už ani já nedokážu najít skoro žádná pozitiva. Scénář je postavený na hlavu, na poli 117 minut se nestane v podstatě nic. Budují se podivné podzápletky pro završení trilogie, představují se postavy, které by člověk měl znát, ale protože se na ně v prvním díle očividně zapomnělo, tak na plátně pobíhají lidé, které postavy očividně znají, ale divák nechápe, proč se ukazují až teď. Na filmu pracoval režisér seriálu House of Cards James Foley, ale jeho režijní podání je zde horší než v předchozím díle. Scény na sebe občas vůbec nenavazují nebo jen vytrhnou diváka z dění tím, jak nezapadají do příběhu či momentálního rozpoložení postav. Erotiky je na takovýto typ filmu až podivně málo a když už přijde je zničena šíleným popovým soundtrackem, který se sem vůbec nehodí. První díl zvládal alespoň ukočírovat erotickou stránku věci, dokázal s přehledem nastavit "příběh" a představit charaktery, ale tento počin už nenabízí vůbec nic, co by stálo za zmínku. Díky solidní kameře a výpravě je to alespoň koukatelná záležitost, která i přes patřičnou stupiditu a vyprázdněnost scénáře rychle uteče. Padesát odstínů temnoty je jen čirá výplň před snad o něco lepším posledním dílem. Škoda, že se až tady rozjela chemie mezi Dakotou Johnson a Jamiem Dornanem a že až tady jejich vztah nepůsobí tak strojeně a nuceně, ale ve výsledku je to stejně jedno. Má přítelkyně byla spokojenější než u prvního dílu a přišel jí tento akčnější a míň nudný... zřejmě mi něco uteklo. 3.5/10 (13.02.2017)

Vy, kteří mě máte v oblíbených jistě víte, že když se nějakému filmu rozhodnu udělit toto "čestné" odpadové ohodnocení, musí to být vážně něco. A Fifty Shades Darker je přesně z tohoto ranku. Praštěný scénář, unylé dialogy a přehrávající herci, z nichž Dakota Johnson je snad nejvíce "na ránu", tohle všechno je jen špička ledovce. Pod tímto "plesnivým" nánosem najdeme zcela tuctovou a mnohokrát ohranou lovestory, která se může pochlubit jen klamavou nálepkou "erotický" a nepochopitelným "hypem". PS: Nejvíce záživnou část filmu v mých očích ztělesňují závěrečné titulky. Takový pocit vykoupení zcela určitě neměl ani Ježíš Nazaretský! „No rules, no punishments and no more secrets.“ (04.05.2017)

Jestli první díl zaujal nějakou tou soft erotikou, druhý díl selhává úplně všude. Mohl bych popsat x stran a vyzdvihnout špatnou předlohu, scénář, herecké výkony i samotnou režii, ale nebudu s tím ztrácet čas. Tento film si ho nezaslouží, tak jako si nezaslouží pozornost kohokoliv, kdo má skutečně rád film. (08.03.2017)

Tohle je učiněná zábava, film, který rezignoval úplně na vše. Čistá červená knihovna, dle definice o tom, že taková četba předkládá jen pohádkový příběh milostného vztahu. Nač nějaké zápletky, vedlejší postavy nebo cokoli dalšího? Není třeba. Ona se k němu vrátila a to musí stačit :D Trochu jsem doufala, že cosi zajímavějšího vyplyne z přítomnosti Kim Basinger, je to přeci jenom královna z 9 a 1/2 týdne. Ale vono ne ;) (22.05.2021)

Problémem Padesáti odstínů temnoty není, že neví, kdy skončit, ale že nikdy pořádně nezačnou. Základní scenáristická poučka praví, že bez konfliktu není drama. Niall Leonard ji zjevně nezná. O málokterém filmu v takovém rozsahu platí oblíbená věta, že se v něm nic nestane. Jakákoliv snaha o napětí nebo dějové zvraty pak pro svou prkennost vyznívá jako nezáměrná komedie. Oba hrdinové dělají v podstatě totéž, co v prvním díle, akorát bychom si měli myslet, že ze strany Any jde tentokrát o dobrovolné rozhodnutí (dříve nevěděla, že sex nemusí vždy bolet), což platí jen napůl (např. když svému partnerovi říká, co jí má udělat). Grey se totiž nadále chová jako proradný majetnický citový manipulátor, který opět určuje pravidla hry a své bezelstné partnerce, která se ráda nechá koupit velkou kyticí růží, sadou produktů od Applu a luxusním spodním prádlem, moc na výběr nedává. Momenty, které by měly vyznívat romanticky, jsou v důsledku toho pěkně „creepy“, protože za nimi nevnímáme žádné upřímné city. Sympatizovat s protagonistkou, která si nejdříve nechá zavést venušiny kuličky do vagíny a až potom se ptá, k čemu slouží, je taky dost obtížné. Adjektivum "vanilla" platí víc než pro vztah ústřední dvojice pro film jako takový, v němž je bohužel příliš málo pomrkávání na diváka, aby šlo o projev sebereflexe nebo akt subverze (kterým, obávám se, neměla být ani scéna jako z Magic Mikea). První díl byl sice vyprávěn s podobnou těžkopádností, ale na hlubší významové rovině mi přišel vcelku podnětný. Dvojka je jenom pásmo pěkných, ale totálně vyprázdněných záběrů, které sotva drží při sobě (nebo jsem filmem možná jen příliš otrávený, abych nad ním víc přemýšlel). Podobně arogantní sázku na jistotu, že cílovka, toužící vidět trochu neškodného "kinky fuckery", do kina tak jako tak přijde, jsem dlouho neviděl. 30% (08.02.2017)