Promarněné šance

Hravé, ale dlouhé.. (27.02.2024)

Zasadit ústřední dějovou linku do jednoho kupé během jízdy vlakem byl zajímavý nápad a od začátku se mi zamlouval. Možná o to víc mě na konci zklamalo, že atmosféru takhle uzavřeného prostoru v doprovodu ruchu kolejí tvůrci nevygradovali mnohem víc a nakonec tato linka nemá ani pořádné vyvrcholení, protože v závěru po posledním z pěti vyprávění pasažérů se film do prostředí kupé už nevrátil. Na druhé straně ten nápad je hezký i jako pouze propojovací linka pro povídkový film a svou atmosféru i nenucený vtip průvodní scény rozhodně mají. Trochu mě od filmu odrazoval plakát, skrze nějž by člověk na první pohled očekával spíše nějaké porno, ale nakonec jsem rád, že jsem Promarněné šance nevynechal a musím říct, že erotické scény byly naštěstí natočené buď decentně nebo s vtipným podtextem a nepohoršily mě. První příběh s otravně afektovanou pianistkou ve mě vyvolal hodně divné pocity a zatím jsem si během něj nebyl jist, zda se mi film líbí nebo ne, ale další pikantní povídky jsem si na oplátku hodně užil... ta druhá o smolném roku jednoho mladíka nabídla spoustu groteskně zábavných momentů, třetí o otci, synovi a hledání nevěsty je pak vedle pointy skvělá zejména díky hereckému koncertu Michela Galabru. Čtvrtá nese rysy černého humoru i černé kroniky, proto jí pan režisér oproti zvyšku filmu stylově vyladil do černa a v páté s příběhem o dvou dětech a nikoliv pro děti :) pro změnu vizuálně naplno využil atmosféru lesa v různých hodinách během dne i působivě si vyhrál se stíny, tmou i světlem. Tipoval jsem, že na povídkách pracovalo dohromady více režisérů a tipoval jsem nesprávně, neboť Pascal Thomas mě někdy vzájemně odlišným stylem jednotlivých povídek zavedl do menší mysfitikace, asi jako vyprávějící pasažéři zase nespokojeného pana Emila. :-) Originální a zajímavě naplněný film, rozhodně nepromarněný čas. [85%] (08.09.2021)

Milé povídky o snaze bez vyvrcholení.(50%) (23.05.2022)