Zabiják

Americké remaky neamerických filmů (primárně určené pro pologramotnou americkou většinovou populaci mající problémy s četbou anglických titulků a trpící nezájmem o cokoliv neamerického), nepovažuju většinou za zbytečné, ale za zajímavé - baví mě je porovnávat s originály. Point of No Return se mi celkem líbil, ale do originálu má daleko. Hlavně hlavní představitelkou - zatímco Anne Parillaud byla v roli pouliční punkerky dost důvěryhodná a stále z ní i po její proměně vyzařovalo cosi nebezpečného a nepředvídatelného, Bridget Fonda je na první i na druhý pohled konformní slečínka z dobré rodiny a její punkerku jsem jí nevěřil ani na vteřinu. Ovšem čistič Harveyho Keitela se může směle měřit s francouzským originálem! (11.05.2013)

Maggie (Bridget Fonda) se svými přáteli nemyslí na nic jiného, než jak a kde sehnat další dávku. Rozhodnou se vyloupit lékárnu - ale nepočítají s tím, že se majitel bude bránit, a že policie přijede tak brzy. V tratolišti krve končí několik policistů a ostatní lupiči mimo Maggie. Ta dostává od tajné služby nabídku, kterou nelze odmítnout. Buď se nechá vycvičit na speciální agentku, nebo ji čeká trest smrti. Po několika měsících opouští výcvikové středisko, krásná - ale velmi nebezpečná mladá dáma... Nikitu jsem znal vždycky jen z Bessonova originálu, a tento americký remake byl pro mne skryt pouze za výborným soundtrackem Hanse Zimmera v kombinaci s úžasnou Ninou Simone. A po letech jsem si řekl, že když už mám soundtrack dokonale naposlouchaný, že bych možná zvládl i vlastní film. A musím říct, že jsem nebyl nijak zklamaný - Bridget Fondové to v roli Nikity .. ehm pardon Maggie sekne, a Gabrial Byrne jako její šéf taky není vůbec špatný. Trochu mne jen zklamal příliš rychlý konec - když se to vezme kolem a dokola, tak Maggie ve své roli zvládla pouhé dvě akce (zato ale skvěle natočené - scéna v koupelně, lahůdka).. (28.12.2011)

Nebylo marné natočit ramake francouzského hitu Brutální Nikita. John Badham je typem režiséra, který nijak nelpí na vystavění jednotlivých charakterů postav, ale spíše jde rovnou na věc. Zvládá především akční sekvence. To ostatní jako jsou dialogy, práce s herci nebo psychologické vybarvení postav je mu ukradené. Remake je tedy více akční, ale pro psychologii postav není prostor. Bridget Fonda není úplně špatná a Harvey Keitel mě bavil. Badhamovi se z psychologicky laděného francouzského originálu podařilo vytvořit akční thriller, který si s logikou neláme hlavu. Občas taková kombinace není k zahození. 60% (12.12.2009)

O dvě ligy horší, než francouzská verze. Nepřekonatelná atmosféra Bessonova filmu je ta tam. Ale i ta americká má nakonec něco do sebe. Plakát s Fondou mě pronásledoval celou pubertu, a teď, když jsem shlédnul film, kterého se týkal, jsem za to rád.:-) Fonda je takové ošklivé káčátko s jiskrou v oku. Možná není bůhvíjak fenomenální herečka, ale sexepíl se jí tedy upřít nedá. A role agresivní holky s bouchačkou (nebo spíš kanónem) v ruce jí padla jako ulitá. Po srandovním úvodu – přepadnutí obchodu smažkami (srandovním ve smyslu působící dojmem nějakého laciného tv-seriálu), přichází další část – přerod feťačky na disciplinovanou agentku – se kterou si dal Badham o něco více záležet, než Francouzi. Trošku otevřený konec naopak více vyznívá ve francouzské verzi, která není tak "happyendově" doslovně ukecaná, jako ta USA. Z Badhamova filmu jsou občas citít dozvuky osmdesátkového nevkusu (což je docela zajímavé na to, že jsme již v roce 1993) – v oblečení, účesech, hudbě... Také mi není moc jasné, proč se autoři namáhali s vlastní syntezátorovou hudbou aspirující na zlaté maliny, když tam mohli nechat celou dobu nechat znít nějaké reálné songy, které mají k příběhu vztah. V celkovém dojmu se mi i americká Nikita líbíla – ač o hodně méně, než francouzská z 1990. Holt ta látka má svou sílu a asi by to musel točit úplný břídil, aby z toho vzniklo něco nekoukatelného. (14.03.2013)

Remake kultovej Bessonovej Nikity hollywoodským remeselníkom Johnom Badhamom. Keby som nepoznal originál, prišiel by mi ako štandardný hollywoodský akčňák so zaujímavým námetom. Keďže ho ale poznám, príde mi ako recyklovaný odvar skvelého originálu bez náznaku autorského dotyku. Moje 3* sú iba kompromisom pre tých, ktorí Bessonovu Nikitu nevideli. (23.04.2002)