Píseň moře

Přístupnější, filmovější, emotivnější a detailněji naanimované, než režisérova prvotina. Zhruba v polovině trochu hapruje tempo, ale celým filmem se nese zvláštní atmosféra irských legend, která na mě působí velmi neokoukaným dojmem a vrcholí krásně mystickým závěrem. Nejkrásnější na tom celém je ale hudba. Ústřední melodie, obzvláště v její verzi v irské gaelštině, je čirá magie a stará se o velkou část zážitku. (01.09.2022)

Vyzerá to krásne, postavičky sú roztomilé a hodí sa to k vianočnému času. Len neviem, či sa budú v príbehu vyznať deti, keď som sa v ňom nevyznal ani ja. Kto je kto v írskych mýtoch a tak podobne. Ale ostal mi priestor práve na obdivovanie takmer až avantgardnej animácie. Grafik je animátor: kubista a surrealista, čo dáva priestor pre rôzne geometrické tvary a vzájomné súvislosti. Napríklad tie štyri sovy v okne. Možno (asi skôr určite) si ešte film niekedy na Vianoce pozriem (možno už o pár dní), utriedim si nezrovnalosti a zvýšim hodnotenie. (19.12.2015)

Brendan mi byl příběhově možná malinko bližší, jenže v ostatních ohledech to Moore dopiloval k dokonalosti. Líbí se mi ta osobitost a ještě víc se mi líbí, že můžu sáhnout po japonské kultuře k Mijazakimu a teď po irské sem. Dejte Moorovi prostor a čas. Za deset let bych prosil jednu kolekci o šesti kusech přímo do obýváku, že děkuju. (06.01.2016)

Bolo to proste neobvyklé - magické, úplne inšie ako ostatné súčasné rozprávky. Tá animácia a grafika bez reálneho priestorového usporiadania ma naozaj očarila. Ale s príbehom ako takým to už bolo o čosi horšie. Dúfal som, že v tom bude viac tajomnosti a mystérií, alebo aspoň zaujímavejšia ústredná legenda. Toto bolo predsa len také príliš "light" a napriek tomu, že posolstvo bolo vcelku príjemné, aj tak ma to až tak moc neuchvátila. Po všetkých tých chválach som čakal určite niečo lepšie, aj keď treba uznať, že aspoň forma a námet boli naozaj originálne. (21.03.2015)

Kdo trochu něco ví o nenápadném, ale fatálním významu Irů a Skotů pro tvář Evropy v době, kdy se rozhodovalo o podobě jejího náboženství, nebude příběh dívky, na jejíž píseň čeká celé irské zásvětí jako na vysvobození, považovat za privátní záležitost jednoho ostrova. Přesto lze tuto pohádku vnímat ještě privátněji a pojmenovat ji příhodně "O rodině, která na to vyzrála". Taky by se to mohlo jmenovat Analogia entis. Ze stávajících komentářů nutno přečíst Havenohome. Dále lze doporučit kom. od forsythie a Flippera. Dodávám, že dvojpostava Machy-babičky z různých aspektů nápadně připomíná čarodějnická dvojčata v Mijazakiho Sen to Chihiro no kamikakushi (dichotomie hodné a zlé sestry zde však nemá protějšek v dvojitosti postav; Macha a babička jsou vlastně táž postava, dichotomii odpovídá proměna téže dvojpostavy v čase - což ovšem lze na podivně koexistující sestry v Sen to Chihiro rovněž uplatnit; právě pro tyto komplikace mi projednávaná podobnost připadá mimořádně zajímavá). (04.05.2015)