Marťan

po předloňské Gravitaci a loňském Interstellaru jsem od největšího letošního adepta na hollywoodský pokus o "high-syfy" roku čekal hodně. a to byla chyba. dočkal jsem se filmu skvěle natočeného, který ze zdánlivě chabého námětu vytěžil daleko víc, než bych se kdy nadál. filmu chytrého, byť v mnoha detailech nedomyšleného, viz například ignorování faktu, že na Marsu je výrazně menší gravitace. filmu zručně napsaného, efektivně vyprávěného a vůbec po řemeslné stránce od prvního pohledu prvotřídního. /// Ridley Scott dokázal po celou tu relativně dlouhou dobu udržet pravidelný tep rytmu, s ním související vyváženost v poměru "humor vs drama" a konvenční střihové elipsy drží všechny ty rozmanité scény krásně pohromadě, přestože se v rychlém tempu stále dokola střídají lokality dvou vzdálených a velmi odlišných prostředí. nemohu si ale pomoci, to všechno je mi pořád málo. ve srovnání s o dva roky starším vědecko-fantastickým survival filmem Alfonsa Cuaróna, snímkem audio-vizuálně ohromujícím a tematicky nesmírně inspirativním, vypadá Marťan jako banalita stejně povrchní, stejně líbivá a skoro stejně nepříjemně vlezlá jako jsou disco hity z jeho soundtracku. /// jako hard scifista velice oceňuji krásu "mimozemských obrazů" z Marsu a ještě více nadšení ve mě vyvolávaly všechny záběry na kosmickou loď Hermes i pohledy do jejích útrob. i z hlediska významové struktury nacházím mnoho aspektů hodných ocenění. upřímná tematizace hluboké a ničím nezviklatelné úcty k hodnotě lidského života, i kdyby byl "jen" jediný, má univerzální platnost a jistě osloví řadu diváků filmu. i tak je to ovšem pravda svým způsobem "příliš" prostá a samozřejmá. každý lidský život je nedocenitelný. ano. abych plný význam těch slov pochopil a přijal, nepotřebuji sledovat přes dvě hodiny dlouhou "názornou ukázku" na příkladě jednoho ztroskotaného kosmonauta. /// a nemá-li film co víc nabídnout, pak nemá doopravdy co nabídnout. snad kromě hlášek (-), předvídatelných dějových zvratů (-), Damonova krajně nepřesvědčivého herectví (-), optimismu namísto střízlivosti (+/-?) a snah o extrémní zjednodušování, aby i ten nejhloupější divák všemu bez potíží rozuměl (obzvlášť velké mínus). dokonce i vlastní koncept založený na řetězci předkládaných problémů a vývoji jejich řešení - a to racionální vědeckou cestou, abych zdůraznil potěšující silně pro-vědeckou orientaci filmu - si Marťan ve svém, celkově spíše slabším závěru trapně podráží stupidním trikem "na způsob Iron Mana". kdo viděl, chápe. kdo neviděl, uvidí a zapláče. /// soudě z uvedeného výčtu je hodně co kritizovat i hodně co chválit. dočkal jsem se dobrého filmu. dokonce i dobrého sci-fi. nedosáhlo však uměleckých kvalit, a proto nedosáhlo ani kvalit Nolanova loňského předchůdce, a už vůbec ne Cuarónova předloňského. a i když nemám pochyb, že sklidí bohatou úrodu prestižních filmových cen, tohle sci-fi je "jen" dobré. (navštívena projekce 2D verze) (08.10.2015)

Přesně tuhle přímočarost bez odboček a zbytečného nafukování, řešení a polemizování nad kravinami jsem chtěl od Interstellar. A nedostal jsem jí. Ač je Nolan bravurní tvůrce, od Scottovy protřelosti a zkušeností za ty všechny roky se má ještě hodně co učit. Takhle to má vypadat. Jedinou výtku mám k bagatelizování, či snad opomíjení dost zásadních věcí - razantní škrty napříč časovou osou - zřejmě nutné nůžky zabraňující bobtnání stopáže. S tím spojená nedostatečně dramatická osobnostní proměna, podezřele konzistentní psychický i fyzický stav hlavního hrdiny, velmi sporadicky vyobrazené klimatické peklo na planetě apod. Většinu pozornosti sežrala hlavní role od A do Z. Ale to charizma tam je, koneckonců osvědčená sky crew (Damon, Chastain). (03.10.2015)

V rozmezí tří let přichází třetí zásadní sci-fi flák, který možná není tolik vědecký, ale naproti tomu mu nejvíce fungují blockbusterové postupy, které jsou znakem Scottovy nezaměnitelné řemeslné jistoty, která mě takhle brala naposledy před 14 lety. Jasně, v závěru to hodně Goddardovi uniká, ale ta oslava lidského vědění a nezdolné vůle je skrze plátno doslova hmatatelná po drtivou většinu stopáže. Takové feel good emoce letos už asi nikdo jiný nevykouzlí. 4 a ½. PS: Je fajn vidět v kině Ridleyho film, po jehož zhlédnutí nebrečíte, že pro plné docenění si musíte počkat na blu-ray s DC. PPS: Po druhé projekci plná spokojenost. Klapne to vlastně i v tom závěru. Lepší "feel-good" snímek, než Láska nebeská. (18.10.2015)

Ridley Scott bývá paradoxně považován za velkého autora a záruku kvality (zřejmě tento kult souvisí s přemírou režisérských verzí v jeho filmografii), ale přitom prostě zosobňuje to, čím by měl být každý režisér, tedy člověk, který z každé látky vymáčkne její veškerý potenciál a zajistí jeho adekvátní převedení na plátno. Po řadě marných scénářů a zbytečných projektů konečně dostal do rukou něco pořádného a výsledek je famózní. (27.12.2015)

Spíš dobrodružné než sci-fi, spíš crowd-pleasure než survival, spíš feel-good než intelligent. Při překlopení těchto dichotomií bych šel na pětku, protože Ridley Scott sebral všechny své stařecké síly a natočil řemeslně bezchybný film, který poctivě šlape od začátku do konce, nenudí ani chvilku a v nejvypjatějších scénách dokáže spolehlivě strhnout. Jen je to prostě pro mě osobně příliš bezpečné a uživatelsky nekonfliktní. 85 % (18.10.2015)