The Look of Silence
The Look of Silence
Podoba ticha
Obsahy(1)
Vrazi a jejich oběti, milosrdná ztráta paměti a touha odpustit. Jako mnoho jiných někdejších evropských kolonií, byla i čtvrtá nejlidnatější země na světě – Indonésie – předmětem sporů, válek, politických a mocenských přetahovaných. Téměř čtvrtmiliardový národ byl ale patrně nejtěžší zkoušce vystaven v polovině šedesátých let, a vyvraždění milionu lidí neměla na svědomí žádná cizí vojska, ale domácí armáda za vydatné pomoci „uvědomělých" civilistů. Stačilo zvolit dostatečně silná propagandistická hesla a zrůdná mašinérie se rozjela naplno. Dodnes se děti na indonéských školách učí, že největším nepřítelem státu je komunista. Dodnes se učí, že komunisté byli krutými vrahy. Dokumentarista Joshua Oppenheimer se do Indonésie vrací pravidelně. Jeho dokument Způsob zabíjení způsobil ve světě šok otevřeností, s jakou příslušníci někdejších vraždících komand popisovali své konání v době po převratu. Ve druhém filmu dává Oppenheimer prostor rodině jedné z obětí a absolvuje s očním optikem Adim strastiplnou cestu za odpuštěním. Adi se nechce spokojit s tím, že kdosi kdesi pokoutně prohlásí, že se „stala chyba". Ví, že spravedlnosti se on ani jeho staří, chudí a nemocní rodiče nedočkají. Nejde mu ani o konfrontaci s vrahy, kteří žijí v mnohem lepších podmínkách než Adiho rodina. Ti, kteří ve jménu režimu vraždili, sice netrpí hmotnou nouzí, ale čas je k nim stejně spravedlivý jako k ostatním. Adi, vědom si skutečnosti, že čas se krátí, ale i faktu, že mysl starých lidí na jedné i druhé straně je zahalena rouškou milosrdného zapomnění, podniká cestu nejen proto, aby se mu dostalo omluvy, ale především proto, že on sám chce odpustit viníkům smrti svého bratra. Vzniklo tak nesmírně působivé drama o potřebě duchovního očištění, která je naprosto nezávislá na politice, zemi, světadílu i době. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (32)
Pití krve obětí, stínání hlav, párání břich, odsekávání prsů a penisů - tak vypadal v indonéském podání boj proti komunistům, přesněji řečeno proti těm, kdo byli za komunisty označeni, ať už se jednalo o zemědělce, intelektuály, ateisty, příslušníky etnických menšin (zejména Číňany) nebo prostě o kohokoliv, koho se eskadrám smrti zachtělo zabít a obohatit se na jeho úkor. Zločiny, u kterých říci, že byly vyháněním čerta ďáblem je hodně slabý výraz a jež dodnes zůstaly nepotrestány a místní vládou by byly nejraději zcela zapomenuty. Divím se, že pánové Nečas, Topolánek, nebo někdo podobný nevyslali v době svého působení ve vysoké politice do Indonésie delegaci s vyznamenáními pro ony hrdinné bojovníky za demokracii, neboť tak nějak si patrně boj proti rudé totalitě jejich strana představuje, jak o tom svědčí i případ jejich exkolegy Martina Langa, pro nějž je podřezávání nepohodlných oponentů věcí chvályhodnou a vyzívání k němu dle naší nezávislé justice i beztrestnou. U Hadí řeky o níž se v dokumentu mluví, by se výše zmíněný pán mohl patřičně vyřádit... ()
Skvělý přídavek k unikátnímu dokumentu Způsob zabíjení, který hlavně díky kratší stopáži působí mnohem kompaktněji a svěžeji. Naprosto výborná je technická stránka, která skvěle film doplňuje. Podoba ticha je stejně děsivou výpovědí, rozhodně snadněji stravitelnou než o pár let starší předchůdce, ale možná ta hutnost a masitost dělala ze Způsobu zabíjení mnohem větší unikát na dokumentárním poli. A první může být jen jeden. 75 % ()
Odstavenie akýchkoľvek komunistov od moci vyzerá ako záslužný počin. Akurát keď je to v divokej krajine, tak už nemusí byť prijateľný ten spôsob, že sa brutálne zmasakruje každý, kto neverí práve v toho môjho boha alebo len obcuje s manželkami iných súdruhov. Dokument je to príliš dlhý a pomalý, akoby pre inú kategóriu divákov, než som ja. Mnohé svedectvá sú také otrasné, že im je až ťažko uveriť. –––– Vy nemůžete za to, že je váš otec vrah. Ať už provedl cokoliv, pořád je to váš otec. ()
Všichni indonézští tvůrci a spolupracovníci jsou v závěrečných titulcích uvedeni jako Anonymous. Bojí se i dnes, diktatury a teroru, které v zemi před 40 lety brutálně zavraždily přes milión lidí. Tentokrát jde hlavně o zpovědi rodin obětí a také některých vrahů. Vrazi se hájí, že plnili rozkazy armády a vlády. Vláda nechtěla, aby genocida byla mezinárodně odsouzena, proto údajné komunisty masově vraždili civilisté, resp. polovojenské, více méně ilegální jednotky. Byla z toho jakoby občanská válka a svět mlčel a mlčí dodnes. Žádný haagský tribunál se nekoná. Na tomto dokumentu se mi nejvíce líbila věta jednoho z masových vrahů: To Američané nás naučili nenávidět komunisty, oni byli našimi vzory. Tento dokument je mnohem lepší než Způsob zabíjení stejného režiséra. Ale myslím si, že je nutno vidět oba. ()
3,5 Téma je to mimoriadne silná a tvorcom slúži ku cti, že sa odhodlali pustiť sa do tohto ťažkého a určite ušľachtilého boja osvety. Nielenže boli tie udalosti nesmierne tragické, ale navyše bolo priam desivé sledovať tých, ktorí sa tých masakrov zúčastnili a miesto nejakej ľútosti sa na tom ešte výborne zabávali. Lenže ja nehodnotím tému, ale kvalitu dokumentu a tam musím byť kritický. Dokument sa totiž snaží byť strašne šokujúci, silou mocou chce vyvolávať u divákov veľké emócie. Tie nekonečné sústrastné Adiho pohľady sú už ku koncu filmu poriadne otravné. A úplne nezmyselné sú dlhé zábery ma Adiho tvár ako sleduje video. ()
Galerie (12)
Photo © Titanic Nemzetközi Filmfesztivál
Související novinky
Kdo vyhrál první filmové ceny za rok 2015?
Oscarová sezóna pomalu začíná a jako tradičně se o první důležitá ocenění postarali pánové z National Board of Review. Tohle recenzentské sdružení potvrdilo, že nový Šílený Max nezasáhne jen do… (více)
Jeden svět přiváží oskarový film Citizenfour
Čekáte na příležitost vidět dokumentární film Citizenfour, který letos získal Oskara? Počátkem března budete mít jedinečnou příležitost díky festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden… (více)
Reklama