poster

Ve sklepě

  • Rakousko

    Im Keller

  • anglický

    In the Basement

    (festivalový název)
  • Slovensko

    V pivnici

Dokumentární

Rakousko, 2014, 81 min

Režie:

Ulrich Seidl

Producenti:

Ulrich Seidl
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • xxmartinxx
    ****

    Je to kruté a jízlivé, ale tak nekompromisně a vůči všem, že se to skoro neguje. i když spíš než cokoliv je to hlavně zábavná podívaná - jen nevím, nakolik je to dobře.(2.4.2016)

  • Hortensia
    *****

    Všechno, co jste nechtěli vidět. K dostání ve vašem sklepě!(18.9.2015)

  • Vitex
    *****

    Nevím, jestli je namístě smát se tomu. Ale párkrát jsem se smál - např. u teenagerů a u dvojice v mini-baru s veselou hudbou. Jinak jsem ale myslel víc a víc na větu, která zazněla před filmem v úvodu V. Hendricha, kde citoval Hanekeho vyjadřujícího se k jinému Seidlovu filmu, tady to ale sedí mnohem víc: "Pohled do pekla." V něčem strašně beznadějný a děsivý film, ne ale zobrazováním nějaké hrůzy, jako spíš mrtvolné jalovosti. Ten záběr na teenagery funguje jako kapka naděje, i když jen teoretická či potenciální. Jinak ale tento film samozřejmě nejde brát jako nějakou obecnou či definitivní zprávu o dění v rakouských sklepích, sám se ani o nějaký dojem komplexnosti či objektivnosti nesnaží. Je jasné od začátku, že film bude o právě těch lidech, kteří k natáčení dali souhlas, a o ničem jiném. Jde spíš o konstatování, informaci o těchto několika jedincích a jejich zájmech, a co se děje v statisících jiných sklepů, se samozřejmě nikdy nedozvíme a nikdo žádnou statistiku nesestaví. Ale přináší jistou představu.. Nejvíc fascinující je samozřejmost a smířenost, se kterou o sobě protagonisté filmu mluví.(19.4.2016)

  • Pluhy
    ****

    Wolgang Přiklopil a Josef Fritzl se bohužel natáčení dokumentu o sklepích nemohli zúčastnit, ale i přesto se našla pěkná snůška zvrhlých sklepmistrů. Zatímco u souseda Siegfrieda, kde se to blyští nacistickými cetkami, se leští podobizna Hitlera ve zlatém rámu, kterou každý den oprašuje prachovkou v barvách německé trikolory, aby si následně s přáteli dal tucet žejdlíku piva a orchestrálně na lesní roh zafoukal Wagnera. U sousedky Helgy se zase ve sklepě spekuluje nad tím, čím by se dala otrokova řiť ještě víc roztáhnout, jestli zvolit obří kovový kolík, nebo gynekologické kleště. Aneb výborný dokument od Ulricha Seidla, který zaklepal na pár sousedů v ulici aby omrkl sklep průměrného obyčejného Rakušana.(4.4.2016)

  • Matty
    ****

    Film, který chytne za koule. Nahlížet se Seidlem do rakouských sklepení je audiovizuální obdobou čtení diskuzí na zpravodajských serverech. Zvrhle zábavné i děsivé zároveň. Fakt, že podobnou koncentraci exotů nenajdete ani ve všech reality show na Nově a Primě dohromady, vyvolává podezření z účelové snahy šokovat. Domnívám se ale, že pro Seidla jsou sklepy obecně uplatnitelnou metaforou fyzického i myšlenkového uzavření se před okolním světem. Více z aktérů vypráví o tom, jak jej zklamal minulý život „tam venku“ a jak teprve „tady dole“, mimo zraky společnosti mohou k plnému uspokojení ukájet své choutky, ať už jde o oprašování nacistických artefaktů, vytahování umělohmotných mimin z krabic od bot nebo spanking (jedna z normálnějších sexuálních praktik, které zde uvidíte). Také dechová kapela hrající venku je pokaždé orámována vjezdem do garáže, který tak pomyslně vymezuje myšlenkový horizont natáčených lidí. Uzavřenost do vlastního světa a neochota přijímat podněty odporující vytvořenému světonázoru je, obávám se, zásluhou internetu stále silnější. Snadno si lze namísto figury stojící uprostřed dokonale symetrických záběrových kompozic představit člověka sedícího před monitorem. Podobně jako u internetových diskutérů je také u aktérů Ve sklepě patrná – navzdory touze nepouštět svůj vykonstruovaný mikrosvět poněkud paradoxní – vyšší míra exhibicionismu. Nestačí, že máte hlavu plnou fašisticko-sexistických názorů. Třeba je někde s hrdostí vyblít. Bez ohledu na stupeň inscenovanosti některých situací jsem u žádného ze sociálních herců nezaznamenal náznak studu nebo nejistoty ohledně jeho způsobu trávení volného času. Některé úchylky nás zkrátka přesahují natolik, že nám na ně omezený prostor vlastního vědomí (a podvědomí) nestačí. Stejně jako je slečně v posledním záběru filmu očividně malá klec, do které se nechala zavřít. 75%(16.10.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace