Režie:
Dmitrij MeschijevScénář:
Ilja AvramenkoKamera:
Ilja AverbachHudba:
Jurij PotějenkoHrají:
Marija Aronova, Marija Koževnikova, Irina Rachmanova, Marat Bašarov, Jekatěrina Vilkova, Dmitrij Ševčenko, Nikolaj Auzin, Valerija Škirando (více)Obsahy(1)
Na jaře roku 1917 po únorové revoluci v Rusku se vlivem bolševických agitátorů i německých špiónů rozpadá bojová morálka armády, ale i tradiční společenské vazby. Velitelé nemohou rozhodovat bez souhlasu tzv. rudých vojenských výborů. Vojáci nechtějí bojovat. Ztracenou bojovou disciplínu chce velitelství pozdvihnout pomocí vzorového ženského bataliónu smrti. Dobrovolnice, dívky z různých společenských vrstev, procházejí výcvikem v týlu a poté odcházejí na frontu. Zde se setkávají s demoralizovanou armádou a pochopitelně i s drsnou realitou války. Jejich kamarádky umírají na otravy nebo v nerovném boji. Svou odvahou a chrabrostí jdou příkladem a probouzí zbytky cti i v ruských vojácích. (fly)
(více)Recenze (32)
Rusko v předvečer revoluce roku 1917 byl největší bordel na světě. Marie Botchkareva je taková ruská Johanka z Arku, která milovala svou zem až do roztrhání těla. Její nezodpovědní mužští kolegové totiž věří, že báťuška car vyhrát nemůže. Tak raději chlastaj jak duhy a své důstojníky považují za největší škůdce Velké Rusi. Nebýt toho zbytečného zapálení ohně při útoku na německé zákopy. Pro nic za nic. Mohlo to být lepší ()
Po renovaci A jitra jsou zde tichá se Ivani pustili do další oslavy ruské ženy a tentokráte je to echt gerojská záležitost, která by mohla klidně ruským vojačkám sloužit jako propagandistické video. A možná že i slouží. No a podle toho to také vypadalo. Člověk se tomu naivnímu obrázku hrdinství musel kolikrát až smát a těžko říct, jestli by byla samotná Marie Bočkarjová spokojená s tím, jakou představu o ní a jejím praporu současníci předkládají. Nicméně co se bojových scén týče, tak se tu pár dobrých věcí našlo. Bavil mě plynový útok i drsná zákopová válka, ačkoliv by trochu neškodilo pohrát si víc s atmosférou. Nicméně těch válečných scén bylo poskrovnu a kormě nich se nebylo příliš na co dívat. 30% ()
Ruská žena je buď krasavice, nebo vypadá jako traktor. Velitelka praporu Marie Bačkarijová, patřila jednoznačně k té druhé skupině a to jak ve filmu, tak bohužel i v reálu. Co ztratila na kráse, to získala na odvaze, kterou přenášela na celý svůj ženský prapor. Film je sice z historického hlediska trochu poamerikazovaný, což dokazuje hlavně závěrečná scéna v minutě dvanácté, nicméně věrně ukazuje reálný stav ruských frontových jednotek v první světové válce. Kolaboroval a zradil snad každý voják co tam byl :-) Aspoň tedy podle tohoto filmu. ()
Veľmi zaujímavý exkurz do histórie, o ktorej som dosiaľ nič nevedel. Je trocha na škodu, že Rusi netočia viac filmov z prvej svetovej, pričom z tej druhej sypú každoročne filmov aj niekoľko. Príbeh v tomto filme však určite prekonáva väčšinu z nich. Veľmi dobrý scenár, solídne herecké výkony, kamera aj bojové scény na úrovni. Ono fakt, že takých brutálnych zákopových bojov sa zúčastnili aj ženy je sám o sebe fascinujúci. Isteže si nerobím ilúzie, že všetko vo filme naozaj odpovedá histórii, a taktiež že mnohé scény sú nasiaknuté masívnym pátosom, ale proste tento príbeh má svoju vnútornú silu a podľa môjho názoru ide o jeden z tých lepších ruských vojnových filmov. 75%. ()
Ruské válečné filmy z 21. století mají poněkud kolísavou úroveň. Asi to souvisí s celkově jiným vnímáním světa, než mají středoevropané. Je tu spousta obtížně uvěřitelného patosu i individuálních situací, které jsou podané na můj vkus strašně polopatě. Vlastně bych tomu vyčetl totéž, co většině filmů z US produkce. Rusové by se měli vrátit k tomu, co je šlechtilo třeba v Idi i smotri (naturalismus a civilnost) nebo v 9. rotě, kde se (až na výjimky) z těch vojáků nedělají hrdinští nadlidé. ()
Galerie (41)
Photo © WDSSPR
Zajímavosti (3)
- Zbraně použité ve filmu byly puška Mosin-Nagant, revolver Nagant a kulomet Maxim. (K98)
Reklama