poster

Nikdy nejsme sami

  • anglický

    We Are Never Alone

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Nikdy nie sme sami

    (festivalový název)
  • Velká Británie

    We Are Not Alone

    (festivalový název)

Drama

Česko, 2016, 105 min

Režie:

Petr Václav

Scénář:

Petr Václav

Producenti:

Jan Macola

Střih:

Florent Mangeot

Masky:

Lukáš Král

Kostýmy:

Tereza Kučerová
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Stegman
    ***

    Nic proti těm ujetým postavám; připomnělo mi to Solondzovo Storytelling, které se taky věnuje reálným sociálním tématům s očividnou nadsázkou. Tady se ale režisér Václav snažil všechno propojit, a to vážně nebyl dobrý nápad. Závěr už to v mých očích prostě neustál. Přesto film doporučuju všem, co umí ocenit vybočení ze zajetých kolejí. P.S.: Tenhle režisérův šťouchanec do netolerantních a necitlivých Čechů dostal v kině v hipsterských Vršovicích další rozměr, když se pár lidí smálo i na místech, kde to bylo spíš na zimomriavky.(4.7.2016)

  • Bebacek
    ***

    Nevyužitý potenciál velmi zajímavých postav. Rozpliznuto do nikam.(29.7.2016)

  • Hortensia
    ****

    Absurdní komedie podle skutečných patologií.(10.5.2016)

  • Ligter
    **

    Petr Václav nedomyslel, že k - pravděpodobně - sociologické analýze údajného dneška (přičemž je celé Nikdy nejsme sami vsazeno do jakéhosi podivného maloměstského nevypočitatelného bezčasí) nestačí vsadit celý film na dvě extrémně z normálu vybočené postavy. Pokud to mělo být alibi pro neméně absurdní zvraty, budiž, ale v rámci nějakého, snad existujícího, původního záměru asi čekám něco o poznání uvěřitelnějšího. Celé je to výborně zahrané i natočené, ale v nemálo okamžicích skutečně nesmírně prvoplánové. Jediná škoda, že Václav plýtvá silami na utváření nějakého mimózního univerza. K zaražení je to předně proto, že takový film následoval po výborné - tedy všední realitou svázané - Cestě ven.(28.7.2016)

  • Vančura
    ***

    Film, na kterém se mi líbí snad jen jeho plakát a grafika závěrečných titulků, jinak to šlo dost mimo mě. Ke konci jsem se už vážně modlil, aby to skončilo - tak moc mi byl ten film protivný. Petr Václav na mě osobně na tiskovce k filmu působil jako člověk odtržený od reality, který si točí filmy hlavně pro sebe - Nikdy nejsme sami si pravděpodobně u kritiků vyslouží kladné přijetí (i nějaký ten Český lev by za to asi mohl být), ale v kinech to bude podle mě stejný komerční propadák jako Cesta ven. Děj (či spíše sled volně pospojovaných epizod) mi přišel jako jedna velká vykonstruovaná kravina (bílá prodavačka, která se jen tak zamiluje do romského pasáka? Tak určitě, haha), a vše, co je v tom filmu zajímavé, je vždy jen naznačeno, a pak to hned skončí a jede se dál rozvíjením něčeho jiného. Střídání barevného a černobílého formátu, které zde už zmínily předchozí komentáře, by mi samo o sobě ani tak nevadilo (byť nemám problém přiznat, že rozklíčovat jsem to nedokázal), co mi ovšem přišlo už hodně za čarou, je scéna, ve které hypochondr Roden detailně zkoumá svoje hovno - myslel jsem, že se v kině pozvracím, a jestli si z toho filmu budu něco pamatovat i po čase, bude to právě tohle. Za mě říkám ne.(31.3.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace