Schmitke

Nejen nezávislá, ale i netradiční záležitost, co se stylu, hereckých výkonů a temátu v českém filmu týče. Vynikající záležitost, která mi léta unikala. 90%. (21.12.2018)

Jelikož je německo-české přátelství stále ožehavým tématem nad půllitrem piva snad v každé hospodě, kam vkročím, nepředpokládal jsem, že u Boba by to bylo jiné. Jakmile Schmitke v podání výborného Petera Kurtha vkročil se svým ukecaným kolegou do malé vesničky na pomezí hranic Čech a Německa, někde ve středu Krušných hor, tušil jsem, kam tohle všechno bude směřovat. A co víc, dočkal jsem se naprosto perfektního zfilmování vztahu Čecha a Němce. Tomu dopomáhá perfektní režie debutanta Štěpána Altrichtera. Dále geniální zvuk s hudbou od Johannese Repky, který si došel pro Lva naprosto právem. A především atmosféra s příběhem, bez které by Schmitke nebyl tak originální film, jak bezesporu je. Dlouho jsem totiž neviděl film s lepší atmosférou a nemyslím si, že by to bylo dané jen tím, že mi je české prostředí tak blízké. A stejně tak dlouho jsem ve filmu neviděl lepší dominu, než byla Helena Dvořáková. Lejt do sebe kořalky, do toho počítat účetnictví a naprosto ladným krokem sejmout kohokoliv, kdo se na ní byť jen podívá? To opravdu nesvede každá…klobouk dolů. Samozřejmě ale musím pochválit každého herce i neherce, který se ve filmu objevil. Každý tu totiž má své místo a každá postava je tu významným originálem. Schmitke tak na mě opravdu zapůsobil a počítám s tím, že tenhle výlet do Krušnohoří brzo rozjedu znova. K páté hvězdičce snad jen chyběl vypilovanější závěr, na jehož obranu budiž, že se to snažil zachránit dialogem v závěrečných titulkách. (04.04.2016)

Příjemná, lehce mysteriózní atmosféra podpořená hodně dobrým zvukem (vrzáníčko), navíc les je dost vděčný místo (a větrný elektrárny jsou nejvíc). Nakonec to ale tak nějak vyšumí. (3,5*) (25.03.2015)

Hezká hra na film, bohužel chybí nějaké zastřešení a nakonec se až moc odhalí, že tohle bylo čistě blbnutí na efekt. Přesto je mi ten film velmi sympatický. 3 a 1/2 (06.07.2015)

Schmitke má k dokonalosti daleko, ale o jeho originalitě není třeba diskutovat. Altrichter nabízí banální zápletku v bizarním prostředí, východoněmeckou kameru a mysteriózní pobíhání od ničeho k ničemu. (26.03.2022)

Schmitke je polotovar, u kterého zamrzí, že tvůrci jen pootevřeli dveře a nesměle našlápli tam, kde to chtělo vběhnout dovnitř a pořádně se odvázat. Schmitkemu nechybí nápady, ani rozpočet tentokrát nepředstavuje vážnou překážku - to, co je na filmu dobré a funkční, nedělají peníze. Problémem je nedostatek odvahy a trpělivosti dotáhnout snímek do finálního tvaru, vyladit styl. Což by v praxi znamenalo tak 4x přepsat scénář. Je tam pár procent Kafky, něco málo Lynche, trochu road movie, připomínka starých syrových Sudet z pera Jaroslava Rudiše, ale dohromady to není dostatečně své. Příběh Aloise Nebela nepotřebujete k ničemu přirovnávat, jeho svět je natolik osobitý, že představuje sice jen regionální, ale přece jen značku sám o sobě. Schmitkemu nechybí jen koncovka, postrádá toho mnohem víc. Ale ano, i to torzo je sympatické, ale pozitivní ohlasy považuju především za projev touhy vidět konečně českou kinematografii v lepší kondici. Celkový dojem: 55 %. (20.09.2018)

„Lidé jen tak sami nemizí. Nakonec to vždycky má jednoduché vysvětlení.“ K filmu jsem přistupoval trochu s despektem, ta kombinace komedie, mysteriózna a specifického prostředí ve mně nebudila moc důvěry…ale ono to překvapivě fungovalo! Tedy, bohužel jen po určitou dobu. Cca 70 minut mě to bavilo naplno a já předl jak kocour…dalších 10 minut už podstatně míň, ale pořád jsem doufal, že ta houstnoucí absurdnost přece jen dostane nějaký smysluplný závěr…no a poslední desetiminutovka mě vyvedla z omylu. Škoda, 5*-ový potenciál, který tento film určitě měl, tak nakonec zůstal nenaplněn. Ať už to bylo kvůli tvůrcově bezradnosti ohledně ukončení či snad touze hrát si na Lynche. Nicméně solidní 4* snímku ani těch posledních 20 minut nesebere. Originalita, humor, absurdně-tajemná atmosféra, svérázné postavy (vyšinutý geolog!) a překvapivě kvalitní technická stránka stojí za zhlédnutí (i když vše třeba tak úplně nepoberete). „Ty cesty mi tu připadají všechny stejné.“ - „To bude tím, že všechny stejné jsou, pane Schmitke.“ (13.07.2016)

Není to komedie, byť se s mrazením v týle a třetím okem pomrkávajícím do jiné dimenze budete i hojně usmívat. Není to mysteriózní a není to drama, jako by si film důrazem na civilnost, všednost a zapadlost prostředí té mírně magické zápletky z podobných žánrů dělal legraci, přitom nijak nezlehčuje důležitost toho, čím si hlavní hrdina prochází. Na několika rovinách (ironizací art-eko, art-natur, spirit-art a podobných vzdělávacích filmových balíčků, reálně magickou kamerou, zachycováním člověka v jeho malosti a zároveň i v přirozeném a všudypřítomném přesahu, kdykoli se někdo začne soustředit a vnímat fluidum svého okolí, jeho prodyšnost, plnou tajemných bran, ad.) to silně rezonuje s posledními mistrovskými filmy Kelly Reichardt, ale je to naprosto samostatné, originální a vzácně sepjaté dílo, u něhož navíc nesehrála žádnou roli výše rozpočtu. *** Výborně navozená atmosféra, obrazem, vývojem situací, který promyšleně balancuje mezi lehkým a tíživým, i celou nesmírně originálně propracovanou zvukovou stránkou (a nemám na mysli jen specielní, uměle vytvořené ozvučení větrné elektrárny a dalších ventilátorů, ale i původní zkomponovanou a orchestrem nahranou filmovou hudbu, a celkovou vrstevnatou kompozici soundtracku, která je ústrojnou součástí děje, zvuky jsou tu oživlé a nesou sdělení), není samoúčelná, film má vtahující dějovou linku, po níž vás povláčí zasmyčkovanou bludištní realitou stavů lucidního snění a halucinující unavené či zabloudilé, avšak hledající mysli, v takových zákrutách realistického, všedního rámce příběhu a u tak zdánlivě obyčejné postavy, kde bychom se toho nadáli nejméně. Závěr je pak příjemně ironickým vyústěním příběhu o duševní cestě k uvolnění: nikoli inženýrova dcera, která se vláčí po indických klášterech a učebnicově nasává energii z kamenů, ale on sám v medvědí ušance nakonec nachází (nebo prostě přijímá) svobodu - ať už k tomu došel v hloubi lesů, či v hloubi sebe sama, ať už bdící, nebo snící. Tak či tak tu cestu vykonal sám, vlastním pohnutím mysli, tak či onak sám sebe vnitřně osvobodil. A kdo ví, možná to začalo tím dceřiným onyxem v dlaních. A nebo mediální zprávou o Medvědím muži - zajímavá představa, podpořená zasmyčkovaností postavy v časoprostorových bludištích příběhu, je, že tím Medvědím mužem byl nakonec Schmitke sám. Že to celé začalo voláním divočiny vlastního podvědomí. V tomhle jednoduchém čtení příběhu jako cesty člověka k duševnímu uvolnění, kdy se mysl podvědomě obklopuje symboly, signály a vidinami, které se zhmotňují v nápovědách, aby kruhem pochopila, co v sobě dávno ví (aby se Schmitke hledající potkal se Schmitkem uvolněným), lze vidět svěží, originální paralelu s hlavní linií všech Lynchových děl. *** Bonus: Doporučuji počkat si po konci titulků na vtipnou tečku za příběhem - zprávu v hlasové schránce jednoho z mobilů. Není to nezbytně důležité, ale leckomu to jasněji dourčí mezeru ponechanou v hlavním vyprávění, zdánlivé nedořečení. (24.03.2015)

Koprodukce je cesta. Pokud už teď je něco jasné, tak současný český film má na výsledky hodné superlativů pouze za předpokladu, že se spojí s některým ze svých sousedů. Česko-Slovenské filmy jsou jakoby samozřejmostí, ale skvělé jsou i řešení Česko-Německá, Česko-Rakouská a Česko-Polská. K výběru je logicky mnohem více herců, téma se nesní utápět v české malosti už z principu a formálně také není důvod, aby byť jen jediný člen štábu byl začátečník. Takže ano, Schmitke je skvělý film a nefunguje jen na propagaci krás Krušných hor, což by byl zřejmě hlavní problém výsledného tvaru, kdyby se zůstalo jen u řešení Česko-Česko. Takže díky za zajímavý exkurz do Sudet tak, jak si to tato svébytná krajina zaslouží. Kdykoli si dám znovu. #finaleplzen (11.05.2015)

Hra na nedořečené je jenom zdánlivá, co je třeba ukázat, máme přímo před očima. Odkazy k jiným filmům, jakož i odkazy k čemukoli dalšímu, jsou přísliby, o nichž od první chvíle víme, že nebudou naplněny, a proto nic nepředstírají, nelžou, ani nemluví pravdu, prostě jen jsou. Zrovna tak vedlejší postavy způsobují něco, co přichází s nimi, ale zůstává dlouho poté, co odešly, protože to na nich nezáleží, i ony se k tomu, co s sebou přinášejí, jenom připletly. A konečně, na Schmitkem není ani trochu více záhadného, když „se” potká v lese, než když „se” poprvé pokouší vstát z postele, proto se není čeho leknout; odtud lze také rozumět recenzentům, když sborově opakují, jak závěr postrádá pointu (kterou si prý zaslouží) — jenže, kde by se asi vzala, vy chytří, když ono probuzení, o němž by to celé mělo být, se odehrává „pouze" v těle, hlavě, srdci Schmitkeho, kdežto očima diváka je tu už od úvodního záběru? (26.08.2019)

Csfd by měla mít ve svých řadách někoho, kdo se bude na tyto nové filmy dívat a určovat k nim žánr, aby pak diváci jako já neztráceli těmito filmy čas. Já chtěl komedii. Tohle mi ovšem jako komedie nepřipadá. (20.03.2016)

Myšlenky absorbující dramatické mystery o tom, jak měšťané ztrácejí kontakt s přírodou a hledají v betonové džungli horko těžko sebe sama. Příroda obrozuje... Jako jo, toho Lynche tam taky určitě kus bude. Osobně ale ve Schmitkovi vidím spíše Ztracené anebo ještě lépe Pozůstalé, a v několika lesních scénách pak dokonce hutnou česko-německou kombinaci obojího. Nepřeháním. Nad tímhle filmem se dá v hospodách debatovat hodiny. Hodiny!! (22.04.2016)

... Kdysi dávno v jedné předaleké Germánii vzal se inženýr Schmitke a musel odjet zpravovat větrnou turbínu do Krušných hor... A zřejmě tam má zažívat i krušné chvíle, které mají být rozkročeny někde na pomezí humoru a psychologického artu s nádechem tajemna, jenže se to v mnoha a mnoha pasážích nevyvedlo, například mikro-postavy, které by měli být těmi figurkami, které dokreslí abnormalitu celého místa jsou tu neskutečně neslané a nemastné. Což je jednak docela škoda, ale co je horší, tak stejně se dá popsat i hlavní postava, zahranej je sice Schmitke relativně dobře, ale přesto působí celou dobu dokonale sterilně a to je prostě pro mě problém, který nedokáže ani skvělá hra se zvuky a obrazem (ach, ty překrásné scenérie zamlžených hor za zvuků temně skřípající vrtule), kór, když je na hlavní postavě a jejím herectví vystavěná celá pointa příběhu, která díky tomu prostě hrozně kulhá. Lepší vedlejší postavy, scénář a hlavní postava, bylo by to mnohem lepší, zvuk a vizuál to nezachrání, po všem co jsem o tomhle filmu slyšel, je to pro mě docela zklamání. (20.02.2016)

Muchomůrky bílé budu sbírat v lese... Zpočátku nijak výjimečný příběh se promění v momentě, kdy se hlavní postava přesune se svým kolegou do Čech. Tajemné Krušné hory, tajuplný les a mlha, v níž se může leccos ukrývat i se ztratit. Setkání s místními obyvateli připomene Kafkovy příběhy, především Zámek. „Máte problémy. Tady má každý své problémy." „Nechcete přidat pepř?" „Ne, takhle je to dobré." „Tak vidíte." Černé siluety stromů, zlatý východ slunce. Tekuté zlato stéká s oblohy a kruh se uzavírá. Vítr v tomhle kraji vane stále... (22.06.2020)

Bravo, tleskám opravdu originální česko-německé produkci, možná, že by stálo za to tyto národní kinematografie více spojovat ve více projektech a vznikaly by i kvalitnější projekty.?! Tento je toho důkazem. Pana Altrichtera budu bedlivě sledovat a těším se na další díla... (05.09.2018)

[Febiofest 2015] Takmer sa mi nechce veriť, že je tak spoločensky trefné a komplexné dielko prostým absolventským debutom. Hypnotická hra s formou a veristický obsah. O tom nemožno písať a rozprávať, to je nutné vidieť (a počuť). 85% (04.04.2015)

Výtečná věc, která mě strašně nadchla. Film mě zaujal už v době, kdy vstupoval do distribuce, ale na natolik, abych se přiměl na něj jít do kina. Když jsem se k němu konečně dostal - po více než 2 letech od premiéry, kdy už k němu nelze říct nic nového - užasl jsem, jak moc se mi ten film trefil do vkusu. Ty fantastické lokace, jedinečný humor, dokonalá atmosféra, herectví všech zúčastněných, a perfektní soundtrack a zvuk (to skřípání turbíny!), to vše dalo dohromady vzniknout filmu, který mě naprosto dostal. Film specifických kvalit, který je zde po mém soudu mírně nedoceněný - nevybavuji si z poslední doby jiného tvůrce, jehož debut by mě tolik ohromil. Už jenom plakát je výtvarně skvostný, stejně jako celý film - který je jednou velkou audiovizuální libovkou a svou poetikou rozkročený někde mezi Signálem a Dnem v Jurjevu. (19.11.2017)

Tady na horách budete spát jako špalek.... Schmitkeho snový souboj s větrným mlýnem, jeho podvědomím a vnímáním okolí. Vynikající tajemná atmosféra v různorodé směsici žánrů, skvělé herectví všech zúčastněných i celá režie, jež si to nejlepší (nejzásadnější) nechává skutečně až na samý závěr, kdy je potřeba se probudit a začít makat...zejména na sobě. Jestli to takhle dobře půjde režisérovi i bez těch Němců, máme zde nový, velmi nadějný tvůrčí talent. (28.09.2019)

Provolávám slávu českému filmu a gratuluju mu ke znivuzrození. Altrichter v kristovych letech natočil nesmírně vyzrálý debut. Mysteriózní hořká komedie tu snad ještě nebyla, v českém filmu rozhodně. Perfektně budovaná atmosféra, skvělé herecké výkony a chytrý scénář tvoří kompaktní celek, kterému je nutno se pokloniit. Jen si tak říkám, kam může Štěpán jít dál, když si laťku nastavil tak proklatě vysoko. (29.09.2019)

Ukrutne mysteriózny film podfarbený ťažkým industriálnym tónom ! (25.03.2016)