Marie Heurtin
Príbeh Márie
Marie's Story
Režie:
Jean-Pierre AmérisKamera:
Virginie Saint-MartinHudba:
Sonia Wieder-AthertonHrají:
Isabelle Carré, Ariana Rivoire, Brigitte Catillon, Noémie Churlet, Gilles Treton, Laure Duthilleul, Martine Gautier, Patricia Legrand, Sonia Laroze (více)Obsahy(1)
Příběh Marie vypráví o dívce, která se naučila normálně žít, ač byla od narození hluchá a slepá. Tento malý zázrak se odehrál ve Francii na konci 19. století. Marie Heurtinová se narodila nevidomá a neslyšící a ani ve čtrnácti letech není schopná komunikovat se svým okolím. Její otec je skromný řemeslník, svou dceru miluje a navzdory doporučení lékaře, který jej přesvědčoval, že je slabomyslná, nedokáže Marii umístit do ústavu pro choromyslné. Ze zoufalství nakonec odveze Marii do ústavu Larnay nedaleko Poitiers, kde se řádové sestry starají o neslyšící dívky a mladé ženy. Mladá řádová sestra Marguerite, si i přes skepsi matky představené vezme toto „divoké zvířátko" pod svá ochranná křídla a dělá vše pro to, aby ji vyvedla z hlubin jejího vnitřního vězení a našla cestu jak s ní komunikovat a jak ji naučit žít. Marie se zpočátku jen brání, snaží se uniknout a křičí jako divoké zvíře. Je těžké odhadnout, zda by se mohla vůbec něco naučit, protože postrádá zrak, sluch i řeč. Navzdory počátečním nezdarům a překážkám sestra Marguerite ale nakonec uspěje i díky nekonečné trpělivosti, vlastní radostné víře a ochranitelské lásce k mladé Marii. Naučí ji vlastní znakovou řeč založenou na dotycích rukou. Marie Heurtinová se díky tomu později naučí Braillovo písmo, psát na stroji, šít, plést, učila se dějepis, zeměpis a stala se z ní půvabná mladá žena. Její příběh je považován za zázrak. (CinemArt)
(více)Videa (2)
Recenze (79)
Družka mi říkala, že prý všechny filmy nemusí být jenom o emzácích, zombiích, mutantech, šílených androidech, sadistických kanibalech nebo třeba křížencích žraloků a chobotnic. To jsem nevěděl, tak jsme si tedy pustili na zkoušku tenhle. No a moc se mi to líbilo. Pamatuju, že když jsem se už coby dítě doslechl o hluchoslepých, ta představa mi způsobila takovou malou dětskou existenciální depku. Ale dostal jsem se z toho (snad bez následků) a tenhle film je navíc spíš takový sluníčkový a hřejivý, než depresivní. No a pro šťouraly - ve skutečnosti to všechno bylo přeci jenom malinko jinak. ()
O moci slova, někdy vyřčeného, někdy znakového, někdy v hlubinách nitra ukrytého, někdy ve stromě nalezeného, někdy tvrdého, ale přesto chápavého a laskavého, vždy však láskou překypujícího. A také Slova, a to vůbec ne na posledním místě, pro nás vtěleného. Ani bych nevěřil, že takový film lze ve Francii roku 2014 natočit. Velká škoda, že hvězdiček nejde přidělit jednou tolik. ()
Výtečný prostý film, cesta k hlubokému dialogu prýští ze samoty a opuštěnosti. Poté se člověk probere ze sna a může volat s Andrejem Tarkovským "já mohu mluvit". Tady se z potence vyvádí akt - slovo, a přichází jistota - ty slyšíš ač uší nemáš, ty vidíš ač očí není. Bůh ne jako postulát, ale jako první princip, který obdařuje tělem, které může komunikovat, třeba zprvu velmi omezeně. ()
Tu kocúr, tu kocúr! Na mňa to nezabralo! Ďalší film pre ženy o láske a empatii. No dyť jó, když to divačky chtějí a výrobci papírovejch kapesníku sponzorují, tak ať se to promítá. Teraz vážne: Ak vynechám silný emocionálny drive, ktorý to síce malo, ale ktorý išiel mimo mňa, tak je to priemerný film so zaujímavým námetom. ()
Mária nepočuje a nevidí, čiže nemá v činnosti zmysly, dovoľujúce sledovať film. Má čuch, hmat a chuť, ktoré sú nám naopak pre audiovizuálne umenie nanič. Z tohto paradoxu sa dalo niečo (všeličo) vyťažiť, ale sledujeme čisto konvenčný dojímavý film. Určite sa jedná o krásny príbeh priateľstva dvoch žien, lenže....Proste neviem, ako Máriu chápať, nedokážem sa do jej kože vcítiť a réžia sa o to nijakými formálnymi prostriedkami nesnaží. Ako Mária chápe, že sa volá Mária, respektíve ako dokáže pochopiť, že niekto sa nejako volá? Viac by ma zaujímal tento proces učenia a možno jej reakcia na niečo také, že práve zistila, že jej osobnosť má pomenovanie. Takýchto momentov je vo filme viacero, už len spomeniem návštevu cintorína a hladkanie kríža. Film je príliš zjednodušujúci, ale ako príbeh priateľstva, ako som spomínal, funguje. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (2)
- Marie Heurtinová (Ariana Rivoire) žila po zbytek svého života v Notre-Dame de Larnay u Poitiers, kde zemřela 22. července 1921, ve věku 36 let. Byla vášnivou čtenářkou v Braillově písmu a bezkonkurenční v hraní domina. Nikdy nepřestala studovat a byla průvodcem mladým hluchoslepým děvčatům, která přišla do Larnaye po ní. (sator)
- Arianu Rivoire, která je i ve skutečném životě neslyšící, si režisér do role Marie Heurtin vybral až poté, když za ním přišla, že se zapomněla zaregistrovat na castingu. [Zdroj: Cinema] (M.B)
Reklama