Dark Waters
Obsahy(1)
Mladík Ragab (Omar Sharif) se po třech letech práce na moři vrací domů do Alexandrie, aby se oženil se svou sestřenicí Hamidah (Faten Hamama). Avšak místo idyly nachází něco jiného, v přístavu propukl konflikt mezi dělníky a společností, na povrch vyplouvají ukrývaná tajemství a o svou lásku musí svést zřejmě marný vysilující boj. Jak se zdá, návrat domů nebude mít dlouhého trvání. (tomtomtoma)
(více)Recenze (3)
Dark Waters je v zásadě taková temnější, morálně méně černobílá variace na Pod žhnoucím nebem. Ostatně, v arabštině se oba filmy i podobně jmenují. Hlavního hrdinu snadno poznáte podle toho, že jej hraje Omar Šaríf a oproti svému sokovi je to chudý zástupce dělnického lidu, ale zatímco v přechozím Šahínově filmu byly s "lidovými" hrdiny spjaté především cnosti, zde je Šarífův Ragab zároveň ztělesněním všech problematických rysů stereotypního arabského mladíka - impulzivnosti, panovačnosti, podrážděnosti, sebelítosti, patologické žárlivosti a mačismu. Až mě zamrzelo, že film nepojal Ragabovu cestu k rozumu (a vytoužené slečně) nijak zvlášť sofistikovaně. Ale pořád tu máme chytlavé melodrama s neokázalou, leč bravurní inscenací každičkého záběru, spoustou vypjatých emocí a dokonce i jednou choreograficky zdařilou pěstní bitkou. Šahín byl velký talent a skoro je mi až líto, že se čistě žánrovým filmům nevěnoval více. ()
Po dlouhé době jsem viděl na plátně Omara Sharifa, a udělalo mi to dobře. Dle našich zvyklostí bychom "Temné vody" mohli klasifikovat jako běžné melodrama, ale jsou tu alespoň tři bonusy navíc: kromě hlavního hrdiny, jehož pýchu láska přece jen zkosí, je tu egyptská exotika (pronásledování na člunech se vyrovná honičkám aut v San Franciscu) a na padesátá léta výborná režie Júsufa Šahína. ()
Konflikt v přístavu, to je egyptská revoluční neorealistická exprese. Alexandrijský přístav ve změti z vášní a citů života, tam se odehrává existenciální výkřik mládí, se sociálními i niternými potřebami. Júsuf Šahín ve své víře v člověka překračuje třídní bariéry, heslo "všichni lidé bratry jsou" je použito nejen symbolicky, nýbrž také doslovně. Pokud motivace k docílení určitého konkrétního stavu věcí vychází ze záště, je příhodným prostředkem k dosažení cíle vyvolání žárlivosti, navíc se tím dosáhne nevšímavosti k vážnějším záležitostem. Sociální nespokojenost může být záměrně přiživována. Ale hlavní zájem pozornosti je vržen na to, čemu se říká láska, neboť tam je nejhlubší niterná nejistota, pachuť zrady, skrývané tajemství, horoucí pulsování krve, hněvivý vztek a řev bezmoci. Kameraman Ahmed Choršed v obrazech běh zloby důvěrně následuje. Hrdinou příběhu je mladík Ragab (Omar Šarif), těšící se po tříletém návratu z námořnické práce na naplnění své lásky. Nalézá však napětí, a to nejen při obhajování svých citů, ale také v aktuální sociálně-společenské situaci alexandrijského přístavu. Dalšími vrcholy trojúhelníku citů a vášní jsou Ragabova bezprostředně vitální sestřenice a láska Hamidah (Faten Hamama) a Ragabův nejlepší kamarád zámožnějšího původu těch dob ještě nevinného dětství Mamdouh (Ahmed Ramzy). Z dalších rolí: starostlivá Ragabova matka (Ferdoos Mohammed), krize nepředpokládající Mamdouhův otec (Husain Rejadh), mstící se manažer rodinné firmy Mamdouha Ezzat (Tawfik El Deken), jeho nestoudná pravá ruka Monem (Muhammad Sobeih), nebohý předák a Ragabův strýc Ismail (Abdul Hamid Badawi), nebo s přístupem syna nespokojená Mamdouhova matka (Aziza Helmy). Konflikt v přístavu, to je hledání vlastního štěstí, avšak bolestivé pro prohlubující se nedůvěru v blízké a v sebe sama. Společenské problémy jsou jen prostředím k niterné zlobě mládí, která svým gejzírem protrhla přístavní molo. Expresivnost jak má být! ()