The American
Recenze (1)
Vzhledem k obsazení a tomu, že se režie chopil Marcel Bozzuffi, jsem byl připraven spíše na kriminálku a půlku filmu jsem si i připadal jako u hodně dobrého rozjezdu do krimi thrilleru o Američanovi, který se po 15ti letech vrátil do své rodné vlasti, potkává staré známé a svěří se o plánu něco podniknout. Nosí klobouk, přestože není zima, často kouří, takže evokuje klasickou noirovou postavu a také Trintignanovo ztvárnění Bruna plné dalších stylových tahů ten dojem podporuje. Atmosféra je často skvělá (už od úvodní scény s příjezdem vlaku), jenže nic, co by ústilo k činu a gradujícímu napětí, nepřichází, kdesi v polovině začne film přešlapovat na místě a od jisté chvíle mě mimo scén s Bernardem Fressonem moc nebral. Naštěstí můj rozpačitější dojem ke konci zachránilo posledních 7 minut, kdy z Američana vypadla jasná myšlenka a celý film je o zklamání z toho, jak se rodná země časem úplně změnila, o lítosti, jakou tohle poznání vyvolává a hroutí v člověku chuť na další plány. I způsob podání poselství mi přijde zdařilý: nejdřív přímo v dialogu a následně scénami z pohřbu, kde sice jde o úmrtí úplně nevýrazné postavy, ale současně je ním naznačené pohřbívání starých iluzí, vzpomínek i plánů. Jen mě to bohužel nezasáhlo tolik, jak mohlo, když hlavní hrdina na mě působil víc jako stylová retro figurka, než psychologicky působivě ztvárněná postava, o jejíž pocity bych se zajímal, resp. ani ten kontrast mezi Brunovým světem a realitou mi po většinu času nepřipadal tolik výrazný. [70%] ()