Nečekaná zrada
-
Partir, revenir
-
Going and Coming Back
Drama
Francie, 1985, 114 min
Režie:
Claude LelouchHudba:
Michel LegrandObsah
-
Drama o francouzské židovské rodině, jež musela během prvních let nacistické okupace prožít peklo (oficiální text distributora)
Drama o francouzské židovské rodině, jež musela během prvních let nacistické okupace prožít peklo Komentáře uživatelů k filmu (10)
-
Dan9K
Jako jo, aspoň jsem si zase poslechl 2. Rachmaninův klavírní koncert, škoda, že ho často zbytečně rušily jakési rozhovory dokonale nesympatických postav a všemožné hluky. Jo a ještě musím upozornit na naprosto příšernou práci ve zvukové střižně. Aby hrál Rachmaninov v podkresu a do toho zase někdo něco jiného přímo ve filmu, je fakt zajímavé. Někdy se také stávalo, že zvuky a ruchy ve filmu vypli pro jistotu úplně a hrál jen podkres a přitom byl záběr na symfonický orchestr, který hrál zcela jinou skladbu. Byl záměr vyvolat absolutní neschopnost? Bravo. A fakt, že je celý film velká nuda, už je samozřejmostí, kterou je skoro zbytečné zmiňovat. Zajímavý je možná tak začátek, konec už byl pravým utrpením...(27.2.2008)
-
sportovec
Špičkově obsazený film předního francouzského režiséra přináší neotřelý pohled na zdánlivě mnohokrát zobrazované a vlastně jakoby vyčerpané téma druhé světové války a jejích hrůz. Ponor do specificky francouzského prostředí je ozvláštňován jednak čtyřčasovou kompozicí, která se v mnoha prolínáních pohybuje mezi předválečnou Francií Třetí republiky a současností republiky Páté osmdesátých let minulého století, jednak velkoryse pojatým mnohovýznamovým hudebním doprovodem, který hudbu povyšuje na rovnocennou komponentu filmu. Malost se sráží s přirozeným lidstvím i všedním dnem okupace, který nezaniłá ani válečnými hrůzami doby. Absurdita války je srovnávána s absurditou prvních mírových dní; obě trhají na cáry osudy dvou spřátelených rodin i jejich vzájemný svazující vztah. Ve zcela neobvyklé úloze tu vystupuje Annie Girardotová; charakter vlastně nejenom konvenčně slušné ženy, která se nedost orientuje v hrůzách války i labyrintech vlastní lidské mělkosti, vyvažují oba mužští hrdinové. Slova klíčového šansonu VRACET SE naznačují směr skutečného českého překladu francouzského originálu PARTIR, REVENIR - ODCHODY A NÁVRATY. Rozumím tomu tak, že režisér i scénárista usilovali v tomto autorském filmu o postižení změti vzájemně se překrývajících vykořeňování a vkořeňování lidských životů poznamenaných hrůzami války. Neobvyklá kompozice i syžet činí z tohoto filmu jedno z nejzdařilejších děl svého tématu a navíc jeho poselství povyšují do nadčasové, všelidské roviny.(28.2.2008)
-
gudaulin
Pouhé dvě hvězdičky v tomto případě o filmu nesdělují, že je podprůměrný, spíš jde o to, že mi snímek tématicky a zpracováním nesedl. Pro mě zatím nejméně stravitelný Lelouch, kterého jinak ctím a mám ve své topce. Režisér se ve svém projektu vyznal mj. k lásce ke klasické hudbě a ta výrazným způsobem ovlivňuje rytmus a tempo celého díla. Od jednotlivých scén se režisér vrací ke klavírnímu koncertu, který v příběhu hraje zvláštní roli, a klasickou hudbou je podmalovaný celý film. Jenže já nejsem až tak velký ctitel klasické hudby, a tak jsem onen klavírní motiv považoval za brzdu celého vyprávění. Navíc v dramatické rovině se distributor dopustil vážné chyby - spoilerem v samotném názvu. Nečekaná zrada prozrazuje, že úkryt židovské rodiny za nacistické okupace Francie prozradil někdo skutečně blízký, což v praxi znamená, když se divák seznámí s půdorysem, na kterém se příběh odehrává, rozhodování mezi dvěma osobami. Samotné rozuzlení pak pro všímavého diváka není žádným překvapením. Oproti jiným svým filmům Lelouch zdaleka nerozehrává tak složitou psychologickou hru ani rafinované hrátky s divákem. Příběh navíc celkem z pochopitelných důvodů neodlehčuje komickou nadsázkou příznačnou pro většinu jeho tvorby. Takže suma sumárum, tentokrát za pouhých 40 % celkového dojmu.(13.8.2009)
-
Rudovous
Nekdy bohuzel az prilis patetizujici. Nadruhou stranu remeslne skoro dokonale. Take s tou umyslnou zamenou zvukovych stop bych to nevidel tak tragicky. Kdyz jsou na platne Annie Girardot, Jean-Louis Trintignant a Michel Piccoli, jen tezko se nudim.(16.9.2008)
-
Šakal
Je vidět, že Lelouch miluje " VELKÉ PŘÍBĚHY " . Možná by se dalo namítnout, jestli to v některých případech s tou " vykonstruovaností " až nepřehání, ale budiž mu v tomto případě prominuto a to i vzhledem k faktu, že se jedná v jeho případě ( žid ) o dosti ožehavé téma, které ho osobně dosti zasáhlo. Pár věcí by se dalo vytknout, ale slova jako NUDA rozhodně nejsou v tomto případě na místě! Vynikající herecké obsazení a s tím související silné herecké výkony ( Girardot - Trintignant - Fabian - Piccoli a pro mě především herečka, ( kterou začínám " teprve objevovat ") Evelyne Bouix ( Salomé ), společně s nádhernou hudební složkou ( což je kapitola sama pro sebe v Lelouchových filmech ) dělají pro mě z tohoto snímku nesmírně silný zážitek. p.s. mám silný pocit, že jsem se v předešlých životech musel hodně " UĆIT " , protože tenhle probihající je v mém případě především o " ŽITÍ " až se občas zastydím..... :o)(7.12.2009)
-
Exkvizitor
Velmi svérázné a rozhodně ne špatné! Předně bych chtěl poznamenat, že český distribuční název tohoto Lelouchova filmu - "Nečekaná zrada" - není příliš šťastný. Distributor se jím pravděpodobně snažil vzbudit dojem, že se jedná o jakési napínavé válečné špionážní drama (možná tomu někdo skutečně uvěřil). Faktem je, že původní titul Partir, revenir (tedy Odejít, vrátit se) mnohem více vystihuje téma(ta) i ladění celého snímku. V prvé řadě: Z hlediska syžetu je příběh díla strukturován do mnoha časových rovin, jejichž vzájemné prolínání, neustálé odcházení/vracení se, je pojato velmi organicky. Odchod a návrat hlavní hrdinky (do koncentračního tábora a po válce zpět do míst, kde jí někdo udal gestapu) je jednou z hlavních dějových peripetií. Odchod a návrat film tematizuje i v rovině transcendentální: Postava otce-psychiatra, hraná Michelem Piccolim, totiž upřímně věří v reinkarnaci ("Jsou životy, kdy se člověk učí a životy, kdy žije," tvrdí například opakovaně v různých souvislostech.) - Pokud jde o stránku technicko-uměleckou, snímek se vyžívá v dlouhých, velmi dynamických jízdách ruční kamery, která obkružuje postavy a hbitě reaguje na jejich pohyby. Zvukové složce dominuje Rachmaninovova hudba, jíž se v mnoha momentech podřizuje i stránka obrazová (a to masivním způsobem, v diváckých filmech nezvyklým). Dialogy jsou pěkné, herci skvělí (jde ostatně o samé známé firmy). Jenom ta melodramatická story o lásce a válce je na mne možná místy až příliš hysterická.(4.2.2008)
-
Kimon
Annie Girardot, Jean-Louis Trintignant a Michel Piccoli jsou vždy zárukou velmi dobrého hereckého výkonu a když se k tomu přimíchá inteligentní scénář se zajímavou myšlenkou, je to signál ke zhlédnutí tohoto filmového šperku. Očekával jsem dobrý filmový zážitek, dostal jsem vynikající. V počátcích války se sice všeobecně vědělo, že Židé jsou transportováni do lágrů, ale nikdo nepředpokládal, že se ve skutečnosti jedná o "lágry smrti". Z tohoto hlediska sice jistě není možné chování filmové postavy ztvárněné Annie Girardot omluvitelné, ale je možná pochopitelné. Vždy je bližší košile (synova nevázanost na židovskou dívku či vlastní klid nerušen neustálými klavírními výstupy) než kabát (problémy vlastní rodiny s nacisty). Špatnou technickou stránku provedení CZ dabingu v některých pasážích přehlížím, s přihlédnutím na celkovou hodnotu snímku z hlediska jeho morálního hlediska. Myslím, že se jedná o snímek, který má ještě co nabídnout i při opětovném zhlédnutí.(7.12.2009)
-
Skip
Tento film Clauda Lelouche se možná mnohým bude zdát příliš rozvleklý, což bych dal docela i za pravdu. Ovšem obsah filmu je, ne-li strhující, pak tedy určitě pozornost zcela pohlcující. Škoda jen toho Rachmaninova, který je sice dobrý, o tom žádná, ale radši bych ho trochu ubral, protože staré dobré "méně je někdy více" v tomto případě platí na 100%.(31.7.2011)
-
Snorlax
Nezvyklý Lelouche, který se snaží o komplikované téměř Godardovské vyprávění a v závěru se tragičností blíží k Melvillovi. Zdá se mi, že již tuším, kde se Arriaga nechal inspirovat pro svou spolupráci s Iñárritu. Lelouch se v Nečekané zradě pokusil vykreslit příběh lásky, zbabělosti a především ukázat, jak málo někdy stačí k lidské zlobě, hlouposti, která může poznamenat tragickým způsobem osudy mnoha lidí. Obdobně jako v Ať žije život přechází Lelouch do mystična. Pravda natočil oba filmy rok po sobě a v obou mu hráli Piccoli, Bouix, Gérard a Trintignant, čili hodně podobný tým. Většina děje Nečekané zrady je však zasazena do období druhé světové války. Válka se však stává pouhou kulisou, protože nejdůležitější jsou mezilidské vztahy. A o těch Lelouch umí vyprávět mistrně. Jen mi vadí, že tento snímek je na Lelouche nečekaně odtažitý a místy až chladný.(15.7.2011)
-
tomtomtoma
Velmi zajímavé herecké obsazení, trochu horší příběh. Nebo mám uvěřit tomu, že se nedá věřit vůbec nikomu? Že matka, která ví, co a jak se děje při druhé světové válce, pošle celou rodinu do koncentráku jen proto, aby si její syn nevzal dceru rodinných přátel. Navíc to byl její nápad. Nebo to mám chápat tak, že lidi zajímá jen a za každé situace jen vlastní osoba a co se stane s ostatními, je mu jedno? Nebo že je celou dobu nenáviděla až konečně nalezla odvahu se jim pomstít za jejich existenci. A následný trest, kdy si chybující dobrovolně vezme život, protože už není schopen čelit tlaku svědomí. V rolích židovské rodiny Lernerových se představují staří dobří známí Michel Piccoli (otec Simon), Francoise Fabian (matka Sarah) a Evelyne Bouix (jedinná přeživší dcera Salomé). Vroli rodiny farncouzských Riviérů jsou to Jean-Louis Trintignant (otec Roland), Annie Girardot (zrádná matka Héléne, ktera nakonec z výčitek svědomí spáchá sebevraždu) a Richard Anconina (syn Vincent, o kterém pochybovaly skoro všichni, ale byl čestnější než druzí a o jehož herectví mám vážné pochybnosti).(4.8.2009)
