Muž a žena

Oscar 2 : Cizojazyčný film, Scénář + 2 nominace: Režie, Herečka HR - Anouk Aimée... Zlatá Palma (22.04.2004)

Věčné téma. Prostě nazvané. Klasicky pojaté. Moderně zabalené. Ke své vlastní škodě příliš moderně. V chaotickém střídání různě barevných, potažmo nebarevných materiálů se mi nepodařilo najít nějaký řád (že by třeba ty pravděpodobně zásadnější vzpomínky byly sytě barevné, ty méně důležité černobílé apod.). Během prvních minut, přesněji během prvních padesáti minut, jsem měl problém rozlišit přítomnost od minulosti, představy od skutečnosti, scény podstatné od nepodstatných. Film se mi nicméně přesto a stejně místy líbil tolik, že jsem měl chuť udělit mu pět hvězdiček, ale pak, když už ty bezdějové (a přiznejme si to – zbytečné) scény podbarvené přenádhernou hudbou Francise Laie trvaly příliš dlouho, mě ta touha opustila. Vybízivě ostýchavé pohledy Anouk Aimée mě lákají k dalšímu zhlédnutí a třeba i přehodnocení názoru na Muže a ženu, na film, maskující svou intelektuální sebestřednost prostinkou love story „pro všechny“. 70% Zajímavé komentáře: dwi, atlee (15.11.2009)

Chvílemi černobílé, sépiové, ale i barevné. Celkově hodně zajímavé. Také s momenty, ve kterých se mluví, ale i s momenty, ve kterých se vůbec nemluví. Kupodivu scény, ve kterých se nemluví, jsou daleko více vypovídající než ty, ve kterých se mluví. No a ve své podstatě je to vlastně film s příběhem, který je jako každý jiný. Co je na něm důležité tak ta přesná režie, s jakou je tenhle příběh natočený. To je totiž na celém filmu nejzajímavější. Díky barevným filtrům jsem si totiž dělal představu o tom, co ti dva v sobě skrývají a s čím se snaží jeden druhému otevřít. Bylo to zajímavé a nechalo to ve mně hodně zvláštní náladu. Ta byla ještě k tomu podpořena velice zajímavými záběry na závody, které si režisér vysloveně užíval. Nepamatuju si, kdy jsem cítil takové souznění jako s dvojkou v tomto filmu. A že to nebylo souznění jednoduché, spíš naopak. (14.02.2015)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $14,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ (28.07.2009)

V Deauville se jednoho studeného zimného večera potkávají Anne Gauthier(Anouk Aimée) a Jean-Louis Duroc (Jean-Louis Trintignant), oba kolem třiceti, poté co odvezli své děti zpátky do internátu. Anne zmešká vlak a příjme Jeanovu nabídku, aby ji odvezl svým autem do Paříže. Během cesty se začínají postupně sbližovat, přestože stále nemohou ze svých myslí vyhnat své staré partnery... Tehdy devětadvacetiletý Claude Lelouch se tímto filmem proslavil takřka přes noc. Už zde se projevily charakteristické rysy jeho další tvorby, a to především pohyblivá a postavy obskakující kamera a tématické zaujetí pro vztah mezi mužem a ženou. Ve filmu se v podivném, ale přesto oku lahodícím rytmu střídají barevné části s černobílými, což mu nijak neškodí. Toto Lelouchovo dílo, na němž se on sám podílel i jako kameraman, scénárista, střihač a producent bylo oceněno mnoha cenami: zlaté glóby za nejlepší zahraniční film a nejlepší herečku. (11.02.2005)

Ústřední melodii z tohoto filmu nezapomenu do konce svých dnů .....Dnes už možná ztrácí malinko na tom kouzlu, které se prolínalo celým příběhem, ale i tak má svojí sílu, kterou má málokterý film podobně laděný v dnešní době. (06.01.2016)

Pro mě je nejdůležitější součástí tohoto filmu ona slavná ústřední melodie. To se povede málokdy, aby se hudba do filmu takhle dokonale hodila. Napadá mě možná foukací harmonika z Půlnočního kovboje, možná to párkrát dokázal Vangelis... I kdyby ten film byl sebevětší kravina, tak kvůli tý melodii a několika hezkejm záběrům to pro mě stálo za vidění. Z mýho pohledu ten film funguje spíš tak, že je to asi podobný, jako kdybych někde našel 55 let starý album s fotkama a začal si ho prohlížet. A na to asi člověk musí mít i náladu. Já tu náladu zrovna měl, takže budu hodnotit vysoko. Ale troufám si říct, že na druhý zhlédnutí už by mě to asi nebavilo. (06.02.2021)

Jen málo dialogů, zato plno nádherných záběrů v barvě i v černobílém. Spolu s hudbou působí spíše na city než na mozek, jinak řečeno, tenhle příběh se musí spíš prožívat než aby se o něm přemýšlelo. Ke konci (setkání na nádraží) dodám, že já ho chápu pro ústřední dvojici jako naději na dobrý konec. Někdy je potřeba se nevzdat. (01.08.2015)

...........Na svoji dobu moderní a originální melodrama. I po 30 letech po zhlédnutí se mi stále vybavují střídavě černobílé a barevné flashbacky, které jakoby nahrazují vypravěče. Ve skutečnosti snímek, který pojednává pouze o muži a ženě, s postupujícím časem a výběrem atraktivního prostředí nabývá na sytosti, celistvosti, děj je mistrně sešněrován, aby divákovi prožitky byly opravdu silné a intenzivní.......... (24.04.2005)

Claude Lelouch vytvořil jímavou francouzskou romanci, která ani po tolika letech neztratila nic ze svého lesku. Jednoduchý příběh o setkání dvou neznámých osob překvapí nejen jemným sentimentálním akcentem, ale i volbou ztvárnění. To zaujme především obrazovou napjatostí a citlivou hudbou, jež zde hraje klíčovou roli. Děj pak prostupuje jako hebká nit uprostřed všeho. Režisér dokázal natočit jedinečnou výpověď o tom, jak osud dokáže spojit životní peripetie dvou lidí dohromady a zároveň o tom, jak může být láska silná i přes přítomnost "živých" vzpomínek. Určeno pro všechny ženy a muže. (11.04.2004)

Celkově dost přeslazený, ale některé momenty jsou úchvatné. (01.02.2013)

Lelouche lze pouze hltat plnými doušky, jinak Vám to nedovolí..! (22.08.2008)

Všední lovestory s formálními ambicemi, které ji na jednu stranu obohacují (málomluvná nátura scén, prokreslených líbeznou hudbou a manýristickou kamerou), na druhou stranu ale zároveň ubližují plynulému vyprávění a jinak přístupné všednosti (podivně uspořádané barevné spektrum filmu a zdlouhavá druhá polovina, která dění až nepochopitelně roztahuje). Každopádně příjemná romantika, která netlačí na pilu a nechává své aktéry uvěřitelně žít, byť někdy až moc sebestředně a okázale. 70% (19.11.2018)

Zdá se mi, že už to tak nefunguje, jako kdysi, že tomu čas přece jen už aspoň jednu hvězdu ukrojil. I tak ale nádherný snímek. (28.10.2006)

Začiatok taký pre mňa zložitý, chvíľu trvalo, kým som sa naladil na tú romantickú vlnu atmosféry, ktorá obklopovala tých dvoch. No ale potom ma to celého vcuclo. Iba málo režisérov dokáže vyčarovať niečo takéto. Jedna osudová láska prichádza len raz za život, všetko ostatné sú už len také náhražky. Na druhú stranu z toho záveru mám rozpačitý dojem, prial som si niečo tvrdšie a nekompromisnejšie. Keby to skončilo pred tým vlakom bolo by to super. Slušný nadpriemer. 80/100 (04.06.2020)

Pastva pro oči a útok na mozkové buňky. Rozplýval jsem se nad mlhou a pěnícím mořem a pěnil nad banalitou příběhu, jenž by se dal shrnout do pěti holých vět. Z krásy některých záběrů - rozostřených, zpomalených, melancholickou hudbou doprovázených - člověka až mrazí, ale ta sentimentální love story je vposledku tak magazínově bídná, že se mi na patro dere slovo kýč. (19.06.2009)

Krása jásá! Ano romantické melodrama, které někteří neváhají přirovnat k červené knihovně. Jenže ten film je pořád moderní svými postupy. Vynikající kamera, kompozice scén, klipové sekvence, hravost, přechody mezi žánry, náladami, silné herecké obsazení Jean Luis Trintignant a hlavně osudová Anouk Aimée, to vše podtrhuje hudba, která do toho skvěle pasuje. Velmi silný zážitek, který prostě jen tak něco nepřekoná. Všichni by si měli uvědomit, že to co Lelouch použil, z toho žije žánr dodnes! (a nemyslím tím jen tvůrce z Evropy a USA, ale zejména Asie - Wong Kar Wai a Jae-young Kwak by jistě mohli vyprávět...) Film, který podle mě nezestárl ani trochu. (17.03.2011)

Francouzsky filmovy existencionalismus ve sve vrcholne forme. Zivotni zazitek. Uzasna hudba a kamera o hercich nemluve. (22.02.2007)

Snímek jako stvořený pro první filmové rande. Náladový a citlivý film o obyčejném setkání muže a ženy, jenž zdůrazňuje potřebu pokračovat stále dále, i přese všechno, co bylo, a přese všechna trvalá pouta s minulostí. Svým vyzněním je film v zásadě banální, jeho přednostmi jsou oproti tomu značná poetičnost a melancholičnost řady scén; snaha o vzbuzení citové odezvy je však trochu přehnaná, když obzvláště způsob užití obrazových filtrů a hudby působí místy prvoplánové. Ač si film kvůli naposled uvedenému zaslouží spíše tři hvězdičky, z osobní zaujatosti a kvůli Anouk Aimeé dávám o jednu víc. (30.08.2014)

Keď tento film sleduje divák, ktorý zažil viacero romantických príbehov, tak počas sledovania spomína, hodnotí, porovnáva, asi aj objavuje nepoznané a je s pozadím, ktoré sa premieta na obrazovke, či na plátne spokojný. Ak však film sleduje divák, ktorý nemá chuť ani potrebu sledovanie ozvláštňovať, dopĺňať, skrátka spolupracovať, tak na filme síce môže oceniť skvelú kameru, vtieravú hudbu a sympatických hercov, ale inak mu bude pripadať zdĺhavý a nakrútený akoby bez scenára. Preto sa dve tretiny divákov (mnou sledovaných) rozhodli pre štyri a zvyšná tretina aj so mnou pre tri hviezdičky. (17.09.2020)