Eternité
Eternity
Režie:
Anh Hung TranScénář:
Anh Hung TranKamera:
Mark LeeHrají:
Mélanie Laurent, Audrey Tautou, Bérénice Bejo, Jérémie Renier, Pierre Deladonchamps, Arieh Worthalter, Yves Degen, Félix Bossuet, Mathilde Warnier (více)Obsahy(1)
Náš příběh začíná na konci devatenáctého století, kdy si dvacetiletá Valentine bere Julese. Na sklonku století následujícího běží její prapravnučka přes most v Paříži a skončí v náručí muže, jehož miluje. V průběhu sta let, které od sebe tyto dva okamžiky dělí, se nejrůznější muži a ženy vzájemně setkávají, zamilovávají, objímají a naplňují své osudy, vytvářejí nekonečné rodokmeny a životní sílu, která je věčná. (HBO Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (12)
Smutný príbeh obsahujúci nemalý počet rodinných tragédii. Celý je to však natočený veľmi statickým spôsobom a niekedy máte pocit, že neviete kto je to kto respektíve ako ste sa dostali do nasledujúcej scény. Pekné obrázky z prírody a dojímavá hudba však sú v poriadku. Osobné hodnotenie: 64% (**) ()
Tak na tento film treba mať vážne náladu. Bez celkovej duševnej pohody a náhlej potreby ezoterična, kedy už ani pesničky od Enigmy nepomáhajú, sa do tohto ani nepúšťajte, tu na duševnom rozpoložení diváka naozaj veľmi záleží. Prišlo mi to také Malickovské, no s lepším výsledným dojmom. Celý film bol ako taký fotoalbum plný rodinných fotiek, zachytávajúci ságu jednej rodiny v priebehu cca 100 rokov. Šťastné udalosti sa tu miesili s tými menej šťastnými a spolu to tvorilo celkom príjemný odtlačok do histórie naprieč časom. Na druhú stranu som mal ale pocit, akoby sa (až na tie dvojičky z úvodu snímku) vonkajšie dianie vo svete tejto rodiny ani netýkalo. Všetci si nažívali ako v raji, nikto netrpel hladom ani biedou, nikde na dohľad ani jeden zlý človiečik. A manželia si spolu hrkútali v absolútnej harmónii, bez mráčika, bez hádok a nedorozumení... Len občas prišla nejaká tá choroba a jedného člena rodiny si vzala - to je tak celé k dráme udalostí. Do toho však vyhráva naozaj príjemná klavírna hudba, ktorá ma priviedla do zvláštneho stavu rozjímania a celkovej pohodičky, takže nad snímkom moc nefrflem. Avšak hodnotím skôr alibisticky, možno za iných okolností by som jednu hviezdu ešte pridal.... neviem, svoje kvality to má. 60/100 ()
Tak tohle byla věčnost...než jsem to dokoukal. Co to sakra je, to by uspalo i člověka trpícího insomnií aka chronickou nespavostí. Táhne se to jak těsto na štrůdl, v prvních 16 minutách jsou asi 3 věty přímé řeči postav, v ději (pokud se teda dá o ději mluvit) a čase se divák postupně ztrácí víc a víc a v postavách jsem se ztrácel celou dobu, které dítě bylo které, čí, kdy a proč zrovna to či ono zavřelo oči navždy, kam se ztratila ta či ona postava, kdo si koho bere, kdo je zase sakra tahle ženská, ta tam zatím nebyla nebo byla a jen trochu jinak vypadá?, no darmo mluvit, chaos slušný, po 80 minutách už jsem vůbec netušil kdo je kdo, asi i proto, že už jsem tomu moc pozornosti nevěnoval. Takže za Mélanii (kvůli které jsem to asi stáhnul) a vizuální stránku věci (kostýmy, interiéry a exteriéry - zahrady) jedna hvězdička,po vizuální stránce krásná podívaná, ale jinak to bylo utrpení. Před shlédnutím mi bylo trochu záhadou to poměrně nízké hodnocení, teď už je mi to jasné. Dalo by se to nazvat krásně natočenou zbytečností. Trochu mi to připomíná stavby Lichtejnštejnů v Lednicko-Valtickém areálu, na pohled pěkné, ale vlastně k ničemu. ()
Krásné, neobvyklé, vytříbené, a tudíž pro jedince s citlivostí dlabaných necek, nestravitelné. Barevné obrazy ze života několika generací, které odvál vítr času. Lidé se rodí a umírají, po některých zůstane jen stopa v písku, kterou smaže první příliv, po jiných zůstane rána, která se nezahojí. tak bez ustání opadává listí / a s větrem domlouvá se neúnavně tráva / den je jak slza průzračný a čistý / a listí padá dál a padat nepřestává ()
Film, ktorý som príliš dlho odkladal a teraz som ním absolútne očarený. Anh Hung Trana považujem za skvelého tvorcu, ktorý netočí tak často ako by som si prial. Mimo Norského dreva ( kedy bol najväčší problém v komplexnosti predlohy a obmedzeniach nastávajúcich pri transformácií na iný umelecký druh) ma jeho filmy zasiahli, bavili a nadchýnali. Jeho I come with rain považujem dodnes za jeden z najlepších filmov čo som videl. A teraz. Množstvo ázijských tvorcov má rado Francúzsko. To nie je až také veľké tajomstvo. A mnohým sa pošťastí tam aj niečo natočiť. Ak už nie v prostredí tak dakedy ako je tomu aj prípade Eternity - celý film, som všetkým čo k tomu patrí. Takéto niečo sa podľa mňa snaží celú dekádu natočiť Terence Mallick. Rozprávač, ktorý nás berie na odyseu jednej rodiny, ktorá prekypuje láskou a tvorbou nového života, len aby bola konfrontovaná so smrťou, bolesťou a samotou. Tieto neustále striedania vytvárajú v Tranovej réžií a vďaka Leeho kamere krásne vyváženú lyrickú meditáciu, kedy to zlé je v pozadí a to dobré je v náznakoch v prostredí prekypujúcom farbami a svetlom. Vizuálne sa nejedná o žiadne veľdielo ale pri správnom nastavení ( čo som dnes zrovna mal) mi máloktorý film trefnejšie a krajšie predstavil pointu života a jeho kolobeh beh zbytočných pátosov a hluchých miest. Ten nekonečný kruh sa stále točí a tri krásne francúzske slečny boli našimi sprievodkyňami. A hlavne začne hrať Debussy a všetko zapadne na svoje miesto. Pri tých hodnoteniach čo vidím mám pocit, že veľmi subjektívne nadhodnocujem, ale naozaj považujem Eternity za veľmi pekný a dobre zvládnutý film, hoci určite nie je pre každého. A hlavne máloktorý tvorca dokáže zmeniť prostredie, hercov, atmosféru a stále zostať verný svojmu rukopisu. A Tranovi sa to darí. Takže klobúk dole. ()
Reklama