Zvláštní případ

Nastolit svoji kariéru ve své pracovní profesi s naprosto nejasnou budoucností na úkor přisluhovačství a ztráty partnerského vztahu.  Zajímavá studii o tom, kam až je takový člověk ve své podřízenosti a ochotě schopný zajít bez ohledu na následky. Práce je jedna věc a soukromý život druhá. Když se překračuje důmyslná hranice snesitelnosti, není divu, že se někde objeví trhliny. Příběh je převážně konverzační a na dnešní rychlou dobu již bohužel krapet nezáživný. Téměř to vypadá, jako by se jednalo spíše o mírně přepracovanou divadelní hru. Sympatie však kupodivu nemá žádná s postav a tak se ani nelze s hlavní postavou děje jakkoliv ztotožnit. A tak se jedná o snímek nemající sebemenší šanci nadchnou každého diváka, ale za pozornost stojí. (28.03.2016)

Příběh řadového pracovníka oddělení reklamy Louise, jemuž nový šéf nabídne kariérní postup a větší prostor pro realizaci jeho nápadů. Postupně se dostává do vleku manipulativního šéfa Bertranda, který jej začne využívat, nutí jej k přesčasům, začne mu vstupovat do soukromého života. Výborný byl moment, kdy Bertrand jednou v noci odešel za novým projektem a najednou zůstal Louise jak kůl v plotě, vykořeněný, bez manželky, bez kamarádů v práci, bez svého starého života. Zůstala jen pachuť a osamělost. Michel Piccoli ztvárnil úžasného manipulátora! (27.07.2014)

Michel Piccoli v roli šéfa ovládá svýho podřízenýho jako loutku. Nunto dodat, že ten podřízenej byl takovej debílek a vlezdoprdelista, že mi ho nebylo vůbec líto. Naopak jsem mu přál to nejhorší. Jinak mi to přišlo celý dost přehnaný. Nebo snad připadá někomu normální, že ten šéf zazvoní u podřízenýho a ve dveřích mu úplně v klidu oznámí, že jde k němu na pár dní bydlet? A ten podřízenej reaguje stylem: "Jó, žádnej problém, my vám hned s manželkou uvolníme ložnici a půjdeme spát na podlahu." To bych tomu šéfovi asi ty dveře od bytu omlátil o držku a šel bych radši pracovat k popelářům. Tohle je prostě poněkud odtržený od reality. (16.07.2019)

Téma je sice silné, ale objevuje se průběžně v kinematografii do dnešní doby (viz třeba Ďábel nosí Pradu). Film o závislosti nevyhraněného člověka má v podstatě jen dvě možnosti konce - buď si člověk uvědomí svou závislost a osvobodí se, stane se soběstačným, nebo nutné náhlé zhroucení svého světa neunese s odchodem svého idolu. Film je ale pojat tak strašlivě rozvláčně, kdy jen půl hodiny poznáváme dva tři charaktery, a přesto o nich víme málo (kromě sázení a hry v karty ten mladík vážně nemá žádné jiné koníčky?), takže se na film dá podívat snad jen kvůli sexy Nathalii Baye. Podobnou šéfku jsem kdysi také měl, neznala víkendy ani soukromí svých zaměstnanců, myslela si, že jí patří, tak jsem šel rychle pryč. Po mně odešli pak i další, a paní se firma zhroutila. Což mi přijde zajímavější historka, než tento film, který vlastně ani nejde do hloubky. (02.11.2016)

Louis je mladý reklamní expert, který má tu smůlu, že uvízl ve firmě, co o reklamu vlastně ani nestojí. Její postavení jí totiž umožňuje žít z podstaty. Cítí se neuznaný, ale nemá dostatek vůle a odvahy prásknout dveřmi. Nečekaná změna na postu manažera přinese šanci na rychlý profesní vzestup. Kariérní postup ale znamená, že se potkají dva pronikavě odlišné charaktery. Zkušený ředitel jako diktátor, pedant, buldozer a manipulátor, silná osobnost, která touží po dominanci a trpělivě své okolí proměňuje k obrazu svému. Mladík, coby snaživý, ale charakterově a duchovně mělký slaboch, který s úctou vzhlíží ke svému šéfovi jako ke svému guru. Nedochází vlastně k žádnému zápasu. Louis je postupně rozleptán, vstřebán a stává se na svém nadřízeném závislý. Poté, co šéf odcestuje do zámoří, cítí se být zrazen, opuštěn a nedokáže bez něj smysluplně existovat. Z filmu je cítit určité napětí, očekávání věcí příštích. Rozuzlení je nakonec celkem banální, s námětem se dalo pracovat mnohem radikálněji. Umírněný závěr ale umožňuje snímku zůstat na půdě reality, je přesvědčivý. Poselství není bůhvíjak hluboké, ale příběh Louise vyslovuje obecnější pravdu o člověku. Části populace je dobře ve stínu velké autority, ochotně se přizpůsobuje a hledá ochranu před nejistotou nestabilního světa. Tady můžeme hledat příčinu obliby některých autoritativních politiků a režimů. V osobnosti zkušeného hereckého veterána Michela Piccoliho dostal film navíc ideálního představitele šéfa firmy. Klidný, soustředěný, v případě potřeby otcovský a jindy zase zábavný, sebejistý a nepředvídatelný, spřádá svoji pavučinu a dobře ví, že mu jeho kořist neunikne. Celkový dojem: 75 %. (17.10.2015)