Reklama

Reklama

Dva mladé páry se vydávají pátrat po životě místní legendy zvané doktor Satan. Cestou naberou stopařku Baby a ta jim poté, co se jejich auto rozbije, nabídne, aby přespali v domě jejích rodičů. Tak se čtyři přátelé seznamují s vražedným klanem Fireflyových a jejich domem tisíce mrtvol... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))

Videa (1)

Trailer

Recenze (422)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Dům tisíce mrtvol si žádá delší rozbor, proto hodlám srozumitelně pohovořit o tom, kterak se v něm srocuje otázka žánrového filmu v postklasickém Hollywoodu, hororové „camp“ estetiky a rafinované (rapid)montáže - vše v uvedeném pořadí (tři témata = tři odstavce). ____ V postklasickém Hollywoodu spolu soupeří dvě tendence, kterak přistupovat k žánru, a to ironická hybridizace a nová upřímnost. Ironická hybridizace je praktika, jejíž prostřednictvím jednotlivé žánry a žánrové filmy odkazují ke své vlastní historii a vedou referenční dialog vyjasňující spletitost žánru. Naopak prostřednictvím nové upřímnosti se žánrové filmy snaží napojit na na ztracenou autenticitu, která jakoukoliv ironii ve své svaté cestě za ztracenou ryzostí odmítá. Dům tisíce mrtvol je zjevný případ ironické hybridizace, už jen kvůli všemožným referencím na sériové vrahy a přiznaným odkazům k Texaskému masakru motorovou pilou, nebo lépe řečeno snahou vzdát poctu 70s a 80s slasherům a splatterům. Čerpáním z cizích vzorů, děl a starších období ovšem nenahrazuje nedostatek invence tvůrčího týmu, ba právě naopak – Rob Zombie pouze pochopil, že není možné odvrhnout silnou tradici hororů a dělat jakoby nic. Ironické hybridizaci dále nasvědčuje redneckovské „ovzduší“, zjevný humorný nadhled, abstrakce na úkor logiky, uvědomělá kýčovitost, láska k filmu coby možnosti neomezeného, expresivně-metalového vyjadřování a setrvalá opozice vůči všemu vážnému, protože Zombie se svým prvním rodinným „home made“ projektem teprve učil pracovat s filmovým jazykem (se scénami, ne s vyprávěním), objevoval vztahy mezi obrazem a hudbou (jako hudebník s citem pro vizuál k tomu měl jistě co říct) a necítil potřebu realizovat „hororový Tanec s vlky“, tedy onu druhou variantu „nové upřímnosti“. Proto je třeba vnímat Dům tisíce mrtvol ne jako příběh, ale jako konstrukci příběhu z příběhů. Zasazení filmu do rámce Halloweenu zase nabízí odpověď na otázku, proč se Zombie zabývá těmi zdánlivě zbytečnými remakey – evidentně k tomuhle „trick or treat“ tématu nějak bytostně tíhne už od začátku své tvorby; od narození. ____ S výše uvedeným a se způsobem, z jaké perspektivy film Zombie uchopil a posléze natočil, souvisí něco, čemu se v angličtině říká „camp“ estetika – jakýsi vytříbený špatný vkus a meta-kýčovitost; naivní adorace nevkusu. Označuje se tím něco tak špatného a nevkusného, až to je dobré (a ve výsledku to má tedy kladný účinek na obecenstvo, sic o kvalitě díla jako takového se dá polemizovat). Odtud plyne rozpor ve větě: „I hated the movie until I realized how campy it was! Now I think it's great!“, poněvadž pokud na „camp dílo“ nahlížíme z nesprávného „úhlu“, nemůžeme ho docenit. Zombie prostě věděl, že ve 21. století nemůže přijít se seriózním exploitationem, poněvadž by to bylo trapné, stejně jako to věděli tvůrci Smrtonosné pasti 4 nebo Indyho 4, jejichž díla tematizují vývoj a historický kontext svého hrdiny a fikčního světa, jež obývá. S tím vším souvisí pojem zvaný hyperrealismus, který odhaluje, že realita, jak jsme zvyklí vidět, je výsledkem mechanické manipulace. Hyperrealismus dává okamžitě najevo, že říká lži a nehraje si na neporušený a dokonalý iluzorní svět, schopný utopit diváka ve své fikci a poté ním manipulovat (právě proti tomu bojoval Haneke ve Funny Games). Hyperrealismus sice není v tomhle filmu tak zřetelný, protože pokud některé postavy promlouvají do kamery, což je v kinematografii neoddiskutovatelné tabu, fikce se tím neruší, ale je to cítit z přístupu, jehož je Zombie zastáncem. Závěr z toho je tedy ten, že žánrová ironická hybridizace, camp estetika a hyperrealismus představují tři úzce související způsoby, kterak se dají natáčet moderní, uvědomělé a důmyslné filmy, které dovedou skrze tematizaci žánru a filmu coby sociokulturního, historicky proměnlivého média odvyprávět zcela regulérní a zajímavý příběh. A Rob Zombie to moc dobře chápe, protože všechny tři způsoby důsledně využívá. ____ Ohledně montáže (střihu) nezbývá než vzpomenout Sama Peckinpaha, jehož stylistiku Dům tisíce mrtvol se vším všudy přebírá. (i) Za prvé to jsou různé vsuvky vložené do sekvencí, tzv. percepční šoky a náhlé porušení běžného vyprávění, navozující dojem fyzičnosti a kinetiky, třeba „argentovské“ psychoanalytické střídání modré (rozum) a červené (duše) barvy, nebo ty náhlé výstupy klaunů v manéži (čti: heavymetalových zpěváků na koncertě), ale co je nejzajímavější, z těchto vsuvek se často - nikoliv však pokaždé - vyklube nová scéna. Někdy jde tedy pouze o vsuvku a jindy zas o začátek nové scény, z čehož je zřejmé, že Zombie o filmovém jazyku důkladně a často i inovativně přemýšlí. Delší percepční šoky jsou často vystavěny v duchu „heavy metal video" mentality přes rapidmonáž, což je technika kratších sekvencí složených z krátkých záběrů, které na sebe nemusí vázat ani obsahově, ani pohybově, naopak jejich předmětná náplň se markantně liší. Tyto záběry sdělují divákovi určitý dojem nebo pocit a často kopírují těkající mysl postav, čímž pádem je snazší se s nimi ztotožnit. (ii) Za druhé charakterizuje montáž filmu radikální časoprostorové zkreslení. Jde o to, že přesun hlavních hrdinů probíhá z prostředí, kde má čas svůj význam, do prostředí, kde význam nemá, to jest do vidlákova, ale paradoxně právě tam začne jít o čas v největší možné míře, neboť hrdinům se čas krátí, utíká jim a s tím se blíží jejich smrt, proto se snaží čas prodloužit, aby zemřeli později, ale protože jsou na místě, kde jak řečeno čas není, tak se jim to jednoduše nedaří. Naopak ryze prostorové (a velice mazané) deformace jsou zřejmé třeba v momentě, kdy se uzavřený dům hrůzy z počátku filmu přesune i ven, viz průjezd zahradou končící rozmláceným autem. Ovšem když jsme u těch „hlavních kladných hrdinů“, je třeba si uvědomit, že u Zombieho to je prohozené. Klaďáci jsou záporáci a obráceně, respektive je nutné stát při sledování na straně záporáků, stejně jako na jejich straně stojí režisér (i jeho manželka je obsazená na straně zla), protože jinak si film neužijete. V tom vězí jedna z nekonvekčností Zombieho přístupu, v té adoraci záporáků a v odstředění onoho revenge z exploatace, které mu jinak přináleží. Ačkoliv na druhou stranu vypravěč sleduje téměř veškeré dění z perspektivy klaďasů, čehož důsledkem je zvláštní asymetrie; opojný střet metalistického (satanistického) a hollywoodského (etického) stylu a uvažování. () (méně) (více)

Omnibus 

všechny recenze uživatele

NEPOUŚTĚJTE SI TENTO FILM ! Ne hned. Odložte ho do šuplíku a napřed zkoukněte jeho volné pokračování - Vyvržence pekla . Můj komentář k nim je zde. Vím, co říkám, já jsem to takhle (nedopatřením) udělal a nemělo to chybu. Vyvrženci jsou totiž natolik ďábelskou jízdou jedné pošahané rodinky masových vrahů z vidlákova, že Mickey a Mallory můžou jen tiše závidět. Pekelní vidláci jsou nejen neskutečně zvrácení, ale i vychechtaní. Mordují radostně, terorizují s gustem. A jsou zcela reální, přímo ze života. Brrr...      Já viděl nejprve ty Vyvržence. Takže pak už jsem se sem, do Domu, vracel jako domů. Za svým taťkou klaunem a vůbec za všemi těmi magory, z nichž každý by vystačil na jednu plnokrevnou noční můru. A užil jsem si to na plné koule a veškeré nedostatky filmu, včetně toho přeplácaného finále, jsem měl na háku. Žádné chyby jsem neviděl asi i proto, že mi Bejby sebrala brýle :-). Shrnuto: je to ujeté, je to zvrhlé, je to kýč. Je to prostě filmařský Halloween. Včetně soundtracku. A téměř celý film jsem se výborně bavil. ()

Reklama

Dever odpad!

všechny recenze uživatele

Soundtrack Scott Humphrey a Rob Zombie: 1. Howdy Folks [0:31] ,2. House of 1000 Corpses - Rob Zombie [3:43] ,3. Saddle Up the Mule [0:17] ,4. Everybody Scream - Rob Zombie [2:36] ,5. Stuck in the Mud [1:16] ,6. Holy Miss Moley [0:16] ,7. Who's Gonna Mow Your Grass - Buck Owens [2:19] ,8. Run Rabbit Run - Rob Zombie [3:01] ,9. Into the Pit [1:21] ,10. Something for You Men [0:20] ,11. I Wanna Be Loved By You - Helen Kane [2:47] ,12. P**sy Liquor - Rob Zombie [4:57] ,13. Scarecrow Attack [2:12] ,14. My Baby Boy [0:14] ,15. Now I Wanna Sniff Some Glue - The Ramones [1:34] ,16. Investigation and The Smokehouse [0:35] ,17. The Bigger the Cushion [2:26] ,18. I Remember You - Slim Whitman [2:03] ,19. Drive Out the Rabbit [0:13] ,20. Mary's Escape [1:19] ,21. Little Piggy - Rob Zombie [3:54] ,22. Ain't the Only Thing Tasty [0:26] ,23. Dr. Satan [0:19] ,24. Brick House 2003 - Rob Zombie/Lionel Richie/Trina [3:48] ,25. To the House [2:29], ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

„It's all true. The bogeyman is real and you found him.“ Pokud s oblibou spíte v rakvi, obědváte polévku s babiččiny lebky a hlavně, jste-li geek orientovaný na hixploitation a slashery ze 70´s, nebudete Zombiem rovnou hozeni s půl tunovým závažím do zatopeného hrobu. Jinak vám to totiž může připadat jako dílo Krustyho Klauna, jemuž sebrali Protazin, levný bourbon a doutníky připalované rychle uhašenou stodolarovkou a na měsíc ho zavřeli do cely s Jeffrey Dahmerem, kde pokuřujíc kvalitní afgánský hašiš od Leváka Boba prožil ty nejhorší noční můry, v níž králíčka z reklamy na Duracell opakovaně análně znásilňoval Cryptkeeper (považuji za úsměvné, že se ani jeden z těchto přístupů navzájem nevylučuje).. Abych panu Cummingsovi zase jen nekřivdil, musím pochválit sympatický vzhled Dr.Satana, scénu s likvidací policejní patroly a hlavně výkon Sida Haiga v roli Cpt.Spauldinga (pokud se někdo pokusí o remake TO, tak TO musí být ON). Jinak ale dost málo na "Jízdu smrti", co říkáte..? ()

castor 

všechny recenze uživatele

Snímek, který bez nadsázky působí jako kdyby se během jeho natáčení sjížděl komplet celý štáb. Režijní i scénáristický debut heavymetalového zpěváka a hlavně totálního provokatéra Roba Zombieho je krvavou masturbací nejhrubšího zrna. Tentokrát není scénář ani tak hloupý jako v případě pokračování (jiní a dle mého soudu lepší Vyvrženci pekla začínají úprkem povedené rodinky před bandou po zuby ozbrojených policajtů – jeden z nic je bratr jedné z obětí právě prvního dílu), opět jsou tu výborné rodinné hádky, velmi odlehčený humor a hlavně bezuzdná jízda, ve které je pro Zombieho lidské tělo jen kusem masa. Film i přes diskutabilní obsah (co se asi režisérovi musí honit v hlavě) má šmrnc i vytříbený vizuál. Dům tisíce mrtvol začíná jako typický slasher, kdy se čtveřice teenagerů setká s rodinkou pošahaných masových vrahů. Nejprve je to jen takové oťukávání, vzápětí ale Zombie rozpoutá karnevalovou projížďku bez hranic. A zřejmě na drogách.. Horor, který lze těžko objektivně hodnotit, se zapsal do podvědomí diváků ještě před svým uvedením – tři roky totiž horko těžko hledal úchyla, který by měl odvahu jej pustit do filmového světa. Podařilo se a tahle osekaná verze je stylovou poctou exploatačním filmům sedmdesátých let. S chutí do ní.. ()

Galerie (60)

Zajímavosti (29)

  • Za první promítací víkend vytěžil film v amerických kinech 3 460 666 dolarů. V přepočtu na jedno kino, do kterého byl film nasazen, to vycházelo přesně na 666 dolarů. (Othello)
  • Většinu násilných scén točil Rob Zombie dvakrát s odlišným světlem (klasické nebo děsivější nasvícení) a rozdílnou porcí brutality. Například když kapitán Spaulding (Sid Haigh) střelí do hlavy lupiče, tak záběr na tělo byl točen nejdříve s krví na podlaze a poté bez ní. Vyvaroval se tak požadavkům studia na přetáčení některých scén z důvodu velké násilnosti. (Othello)

Reklama

Reklama