poster

Jáma

  • anglický

    My Home

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2014, 84 min

Režie:

Jiří Stejskal

Scénář:

Jiří Stejskal

Kamera:

Jiří Stejskal
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Hafran
    *****

    Rudá Soňa v boji proti developerům a zároveň stará bába na smeťáku smrdící pod okny slušným lidem v panelácích. Pohled je sice představen pouze ze strany farmářů, avšak jejich stanovisko je podáno se satirizujícím nadhledem, které dehonestuje představu hodných prostých lidí a zlých developerů. Nevím jestli u dokumentu je podstatnější um režiséra nebo výběr tématu, ale z Jámy na mě čišel příjemný balanc obojího. Pitoresknost všech postaviček, ať už jde o kněze, který s dřevěným křížem káže v metru nebo třeba manžela, který požaduje Nobelovku za několikerou záchranu světa před jaderným konfliktem je vykreslena bez zbytečných urážek, čistě a s nadhledem, z kterého čiší, že režisér pobral více než slušnou dávku psychologického a vizuálního talentu, takže o něm doufám ještě uslyšíme.(8.11.2014)

  • snaked
    *****

    Výborný dokument. Nataše fandím a doufám, že se v září vypravím do Kyjeva a Pozniaki navštívím (pokud to tam mezitím strejda Putin nezabere). Víc o dokumentu v recenzi tady: http://25fps.cz/2015/jama/(2.3.2015)

  • JitkaCardova
    *****

    V pozoruhodném Jiřím Stejskalovi roste Dostojevský filmového dokumentu, ve všem všudy. A Jáma je už hotové charismatické dílo, ve všem podstatném. *** Uprostřed bizarních a panoptikálních peripetií, jaké by pro jejich absurditu v hraném filmu ani nešlo použít, se tu bezelstně vyjevuje ryzí a neústupný poctivý život sám, jeho základní principy, energie, protiklady, střety, kontrasty i soulady. Režisér nechal barvitý mikrosvět oné neústupné ženy s otevřeným srdcem a nakažlivě humornou, nezlomnou a dobrotivou povahou, s veselou vyřídilkou lidové filosofky a intuitivní mateřskou schopností soustředit se na to, co je v životě dobré a jedině důležité, a nenechat to pokazit malichernostmi, nevraživostí a necitlivostí druhých lidí či mašinérií silového systému, mluvit za sebe, a on se před vámi poddajně a ochotně rozvine jako vyšívané krojové šaty na vodní hladině. Příkladně disciplinovaný režisér sledované osudy ničím neruší, netlačí film do žádné vytoužené podoby, nevtiskuje mu žádné vlastní vyznění. Díváte se sami - umně vysoustruženým kukátkem. *** Formální opečovanost a vytříbenost díla skutečně jeví grácii, je lehká a vysoustředěná, nikoli vydřená. A kvalitou, povědomím o možnostech práce s materiálem, s obrazovou i zvukovou stopou, a nápaditostí i uměřeností film drží krok se špičkou světového dokumentu, suverénně a bez potřeby se podbízet. Důraz na propojení hudby s obrazem je mimochodem mimořádný, i v tomhle ohledu vznikl vycizelovaný skvost. Celkově vzato je až těžko uvěřit, že jde o začínajícího tvůrce s nízkým rozpočtem. *** Přímo cítíte - a je to v dnešní době projektů ozdravné a hojivé, že časosběrná povaha snímku tu nebyla žádným rafinovaným úkladem (ani předem přiloženou řemeslnou šablonou, ani chytrým grantovým záměrem, a ani osobním plánem, jak se k něčemu upnout a utratit čas), ale ústrojně si sebe vyžádala, nárokem lidskosti a pochopitelné touhy spolu u toho ještě dál být. V tom je velká síla toho filmu. Ti lidé, ta žena, Vás nenechají jen tak je opustit, působí magneticky, přitažlivě, infikují Vás radostí, dobrotou a volností - a lze na to mít i alergickou reakci, podle toho, ale nejde zůstat lhostejný, nechcete se přestat dívat a těžko je někdy vyženete z hlavy úplně, i kdybyste měli nakrásně pocit, že jsou to nepochopitelní a trochu ušmudlaní magoři, kteří v tom uklizeném světě sídlišť jen kazí slušným lidem pořádek. *** Poslední důležitý znak dospělého díla je, že v žádné chvíli nesklouzne k patosu, ale nechybí mu prostořeký vtip, zálibná ironie a klidný nadhled, stejně jako nesmí postrádat ty nutné, byť zbytečně neprotahované momenty, kdy v pravou chvíli naplno odkryje i druhou tvář sledovaného životního zápasu, pohlédne zpříma do závratných hlubin děsu, zkázy, ztráty, odloučení a zmaru a nechá to na Vás naplno dolehnout. *** Za sebe můžu po projekci jen vydechout, jak jsem vděčná, že na poli českého dokumentu působí takový klidný, soustředěný a důsledný kumštýř s citem pro věc a nadto schopný najít si k sobě kompatibilní a kvalitní spolutvůrce (rozhodně stojí za pozornost zvukař, skladatel a postprodukční tým, ale tady byly kouzelně dotažené třeba i závěrečné titulky ...) a budu si nanejvýš klidně a dočkavě vyhlížet další plody takové poctivé, smysluplné a dobré filmařiny. Co jsem se mohla letmo dozvědět o aktuálně chystaných počinech, je proč se těšit. Doku-Dostojevský už "píše" další, neméně silné věci. *~~(26.8.2016)

  • Caa
    ****

    Dokument, který vás bude bavit. Svérázná Nataša a její snílkovský manžel Slávek jsou původci mnoha vtipných scén. Výborná hudba!(10.3.2015)

  • kinderman
    *****

    Vícevrstevnatý dokument, který na osudech "takové normální rodinky" ve druhém plánu ukazuje, jak špatně na tom Ukrajina je. Vedle divácky vděčných figurek (lehce dementní zachránce světa a aspirant na Nobelovu cenu míru Slávek či lidový věrozvěst, kterého v působivé montáži pakují ze všech možných chrámů a modliteben) určitě zaujmou náboženským vyznáním ovlivněné proměny vztahu matky a nejmladší dcery. A samozřejmě Krymský rokenrol, který jak víme Ukrajině i zbytku světa zanotoval Vladimir Vladimirovič ještě svérázněji než Slávek.(7.3.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace