Božská Florence

Viděno v RegioJetu při cestě z Prahy do Zábřehu. Nápad dost dobrý, ale šlape tak na půl plynu. Příběh o staré bohaté ženě, kterou její manžel a lidé okolo ní udržují ve světě iluze, ve kterém je naprosto dokonalá zpěvačka – přičemž naprostý opak je pravdou a její zpěv by se dal přirovnat k vřeštění opic v ZOO. Přitom ale tahle iluze jí z nějakého zázračného důvodu udržuje při životě, protože může dělat to, co vždy bylo (a je) jejím životním snem. Víc k ději psát nebudu, nicméně už z tohohle by šlo udělat dost silný a zajímavý příběh. A zajímavé to sice je, ale ne zrovna povedené. Chybí tomu nějaký silnější dojem, od prvního vystoupení Florence tomu docela dojde šťáva, moc se toho neděje a navíc ten konec taky není zrovna dobře vedený. SPOILERY To, že její koncert v Carnegie Hall zachrání někdo, kdo se jí od začátku smál (bez jakéhokoli ukázání toho, proč jí teda začala podporovat) působí jako hrozně velká náhoda. Ta část, ve které se snaží její manžel s jejím pianistou zabránit jí přečíst si recenzi New York Post je taky plná náhod a závěrečný desetiminutový vyděračský kýč s klišé poslední scénou, ve které Florence těsně před smrtí řekne nejpodstatnější větu filmu mi dojmy taky spíš zhoršil. Navíc od finálního vyznění jsem čekal víc než jen to, co je jasné skoro od začátku – třeba to, že za jejím udržováním na životě nemohla jen hudba, ale taky lidé okolo ní. KONEC SPOIELRŮ Špatné to rozhodně není, ale dalo se z toho prostě dostat víc. 3* (20.07.2021)

+2* životopisný příběh téhle netalentované mecenášky umění mě rozhodně nevzal u srdce. To že svým nejbližším celý život lžete do očí a obhahuje se tím, že je to pro jejich dobrotu, mi je proti srsti. Ani jiným způsobem to není zvlášť zajímavý snímek. Sice se tam chvilkami zasmějete, zejména na úkor "umělkyně", ale přesto to není film na víc než 2 hvězdy - takže od něj víc nečekejte. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (22.01.2017)

Svět Florence stál na křehkých základech a já jsem fascinovaná tím, jak to Meryl zvládla. Herecky, pěvecky, výrazově, lidsky. Jo, zní to jako ohromné klišé, ale Meryl je v tomhle snímku hvězdná. A poslední minuty od momentu, kdy vkročí na pódium... to je prostě něco. Dokonce ani ten týpek z TBBT mi tu tolik nevadil a Hugh je taky výborný. (21.09.2016)

Poté, co jsme zjistila, že se Meryl má zhostit role Florence, tak jsem se na film vůbec netěšilo. Nepřišlo mi, že tohle by byla zrovna role pro Meryl, takže jsem do kina nešla s žádným velkým očekáváním a možná proto se mi to tak líbilo a byla jsem mile překvapená. U první poloviny filmu jsem se opravdu hodně nasmála falešným tónům, které Meryl ze sebe dokázala dostat, ale také výrazům Simona Helberga. Jenže postupem filmu, kdy jsem poznávala příběh Florence mi jí bylo líto a už jsem se jejímu zpěvu smát nemohla. Konec je dle mého názoru na filmu to nejlepší, režisér Stephen Fears je mistr, co se biografických snímků týká a tohle zvládl skvěle. Hugh Grant se navíc konečně předvedl v docela jiné a vážnější roli než v roli svůdníka a upřímně doufám, že nějaké nominace tam padnou. (02.09.2016)

S Florence Foster Jenkins je to tak nějak napůl. Obsahuje sice solidní herecké výkony, které Vás skvěle vtáhnou do děje, avšak jsou zabaleny do tak průměrného a již tolikrát viděného, že to filmu stejně moc nepomůže. Snímku také velmi škodí předlouhá stopáž, což z filmu Florence Foster Jenkins činí snímek, který Vás ohromí svými hereckými výkony, ale zbytek Vás zanechá, v mírně řečeno, rozpačitém stavu. A to je u těchto typů filmů vážně špatná vizitka. „People may say I couldn't sing, but no one can ever say I didn't sing.“ (19.09.2016)