Režie:
Jiří BělkaScénář:
Karel ValteraKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Rudolf Hrušínský, Václav Postránecký, Jana Švandová, Dáša Deylová, Gustav Nezval, Jiří Havel, Miroslav NohýnekObsahy(1)
Dva pacienti, jednotka intenzivní péče. Mladý tunelář Křesina (V. Postránecký) je po úrazu páteře částečně ochrnutý. Zásadně odmítá návštěvu své ženy (J. Švandová), chce se s ní totiž rozvést, aby jí nebyl na obtíž. Holman (R. Hrušínský) už ale nemůže poslouchat jeho „pohřební řeči“, a tak se rozhodne, že mu pomůže. Zprostředkuje jeho setkání s manželkou… (Česká televize)
(více)Recenze (8)
Lidé a větve se lámou. Chval život, dokud chodíš. A bdíš. Máš ho jen půjčen. Dva vynikající herci, Rudolf Hrušínský a Václav Postránecký, v dojemném, ale nikoli dojímavém příběhu o hledání smyslu života ve zdánlivě bezvýchodné situaci, o lidské sounáležitosti, o přátelství, o touze po záchytném bodu. I nejobyčejnější věci mohou být mimořádné. ()
Scenarista Valtera si strihnul takovou trosku Hubacovskou pracicku, okorenenou radobymoudrymi hlaskami... Spatne to uplne nebylo, ale podobnych tv her je, az hanba povidat. :) 3- ()
"Je to ještě život, mizernej, ale pořád ještě život.." Rudolf Hrušínský a Václav Postránecký jako dvě nemocniční pacienti. Neříkám, že sledovat ty "dvě schlíplý ryby v akvárium", je tak velká nuda, jakou popisuje Hrušínského postava, když musel skoro tři čtvrtě roku pořád koukat jen na strop svého nemocničního pokoje. A neříkám, že konec filmu je tak překvapivě banální, jako když se v úplném závěru divák dozví, co byla ta "krásná vyhlídka" z okna pokoje, po níž tak toužil nemohoucí Hrušínský. Inscenace je hlavně pěkně napsaná a zazní zde řada hezkých mouder (např. "budeme čekat na to, co si přejeme a co přijde. Když to nepřijde, máš o důvod víc čekat"). Přesto mě to sledování poněkud statického inscenace (primárně jen o dvou protagonistech, už postupme času poněkud unavovalo. Stejně jako mě občas unavovala trošku podivná hudba Jiřího F. Svobody. Vůbec mi k jeho jiné tvorbě neseděla. ()
"Lidé a vítr se lámou. Chval život, máš ho jen půjčen." Komorní inscenace pro dva herce. Rudla Hrušínský jen leží a Václav Postránecký se belhá o berlích. Jak málo stačí, aby vzniklo silné drama o chuti po životě. V malinké roličce se mihne jako primář Gustav Nezval. Zvláštní hudební part napsal Jiří F. Svoboda. A co že skýtá ta krásná vyhlídka za oknem nemocničního pokoje? To si musíte počkat až na úplný závěr. Díky ČT3, že takové zapomenuté snímky vytahuje z archívu. ()
Když nepřichází profesionální psychická podpora, musí pomoci alespoň spoluležící pacient z pokoje. Naštěstí je jím Rudolf Hrušínský, který dokáže zahrát i ležícího nehybného přesvědčivě. Také je s podivem, že několikavteřinovou role si střihl i takový herec, jakým byl Gustav Nezval. ()
Reklama