Klassenverhältnisse
Amerika, rapports de classe
Recenze (7)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Názvy uměleckých děl nejde podceňovat. Když se zdržíme u filmu, tak např. Griffithův název "Intolerance" je jediným vysvětlením a pojítkem celého tříhodinového filmu. Zde nám změna názvu posunula vnímání celého díla: z (odpusťte mi ten výraz) vágního existenciálního "Nezvěstného" se stal příběh o odcizené moderně s jejím specifickým objevem - odlidštěnými pracovními vztahy, v nichž naleznou svůj věrný odraz všechny zbylé lidské vztahy. Namísto obecného konstatování absurdní anonymní situace současného člověka v neustále rostoucím světě více a více bezmocných lidí je nám předložen neméně pesimistický příběh, ale nyní již s jasnou ukázkou jednoho z projevů a příčin tohoto stavu - prázdnota lidských vztahů plodí hon za třídními výsadami, lpění na vlastním postavení, ponižování podřízených, což zpětně staví ještě větší zdi mezi lidi. Kafka se tak stává i spisovatelem sociálně kritickým z té neobecné, nefilosofické stránky věci. Vždyť vyprávění Terezy téměř jako by vypadlo z románu socialistického realismu z poč. 20. století; Karlův "proces" se tak liší od toho Josefa K., vždyť zde je to proces vyhazovu z práce, ale o nic méně absurdní a pro obžalovaného bez šance. Formální jednoduchost autorům umožnila zachovat ducha předlohy (Kafka v románu popisuje právě hlavně lidské vztahy a rozhovory, přechody a popisy okolí hrají menší roli, čímž mohli nezávislí autoři navíc ušetřit na nákladech!) ()
Kafkův román Der Verschollene (též Amerika) patří mezi tři jeho údajně nedokončené romány. Dle mého názoru konec mají, jen se trochu ztrácí v textu; ony romány totiž svůj konec překračují, pokračují i po něm a teprve posléze se vytrácejí jako voda v písku. Pokud to tak nevypadá, jako třeba v "Procesu", je to jednoduše špatným řazením textu editovným Maxem Brodem - nic proti němu, naopak. (Nedokončené jsou naopak povídky, které i sám Kafka považoval za dokončené.) Porovnávat Kafkova "Nezvěstného" s filmem "Třídní poměry" (lépe než vztahy, protože obsahují systém dělenců a dělitelů, přestože s názvem filmu - viz níže - nejsem zcela smířen) Danièla Huilleta a Jean-Maria Strauba je přes podobnou dějovou linku dost ošidné, neboď z přímky (nekonečné) se u nich stává plocha (rovněž nekonečná či neohraničená). Přibývá obraz a zvuk: vidíme jak Karel Rossman vypadá i prostor (stlačený do dvou rozměrů), ve kterém se pohybuje, slyšíme ho, jak intonuje (o všem, kromě textu, můžeme ale také pochybovat). Jakoby přímka protínala kulový prostor... Kafka má (od samého začátku (Max Brod) nepřetržitou řadu "vykladačů", každý další musí popřít ty starší, aby se vůbec mohl uplatnit. Správným výkladem je však souhrn všech výkladů (včetně těch budoucích): Kafkovo "poselství" je univerzání, platí však pro každého jinak. Směřuje k jednomu cíli, kterého může/měl by/musí dosáhnout každý jinak a každý sám. Žádná kolektivní náboženství, učení, rasy, sociální skupiny atd. tu nemají žádnou cílotvornou funkci. ()
Knihu nepooznam a ani som necital, film je potom pre nezasvateneho diva ciry bizar : 50 % ()
Věrné zfilmování literární předlohy. Snad až příliš věrné? Je těžké vymyslet, proč bylo téhle adaptace vůbec potřeba, proč by nám vlastně neměl stačit Nezvěstný: 1)Kamera je úžasně statická a nutí nás, abychom se soustředili na samotný text. 2)Postavy tu neustále zachovávají poker face; ať už říkají cokoliv, z jejich výrazu ani gest nevyčteme nic. Pozornost tedy musíme věnovat slovům. 3)Ta dominují i kvůli podivnému frázování; postavy jednotlivé ?promluvové úseky? oddělují prapodivnými pauzami. V používání pauz jsem neobjevila žádnou logiku. Někdy sice pomáhají vytvářet určité napětí před tím, než zazní plnovýznamové sloveso nebo důležitý atribut, jindy ale zrovna tak trčí před prakticky nedůležitými gramatickými slůvky. Jestli měly pauzy za úkol akorát podtrhnout fragmentárnost Kafkova textu, připadá mi to jako nedostatečné - dialogy jsou kvůli nim celkem toporné a hůře snesitelné. A ještě jednu věc k pauzám: ústrojnější jsou před střihy, kdy dávají doznít krokům odšedších postav, neb zároveň dávají doznít i myšlenkám diváka. Vzhledem k téměř doslovnému zachování předlohy je to víc než užitečné.// -> Celý film jako by křičel "KAFKA NEJDE ZFILMOVAT!" Prima. Tak proč se mám na to, jak to nejde, dvě hodiny dívat? Abych ale nebyla nespravedlivá: Beru tento film jako regulérní experiment s tím, jak udělat film co nejvíc textovým, k čemuž se vlastně Kafka docela dobře hodí. A ten experiment až na výše uvedenou výtku ohledně pauz funguje. Takže pokud vám nevadí, že téměř jediná "přidaná hodnota" filmu ve vztahu k textu spočívá v tom, že vyznění zjednodušuje zvoleným titulem (Klassenverhältnisse = Třídní poměry), přeju hezké dívání. (PS: Jestliže jsem snad výše uvedeným naznačila, že film se výborně hodí pro ty, co jsou moc líní Kafkův text číst, uvedla jsem vás v omyl; pokud film něco vynechává, jsou to drobné pasáže, které trochu pomáhají držet dění (v) textu pohromadě, a bez znalosti předlohy se mi film zdá takřka nesledovatelný.) ()
Podle romanu Amerika od Franze Kafky. ()
Bez znalosti literárnej predlohy, skutočne ťažko sledovateľný film. Je veľmi pomalý, obsahuje dlhé zábery a nesnaží sa byť nijak zvlášť atraktívny pre diváka. Musím povedať, že Kafkov román je omnoho zábavnejší, ale napriek tomu si film zasluhuje pozornosť. Románu sa drží takmer presne a badať v ňom tú správnu kafkovskú atmosféru. S pochopením pre minimalizmus snímky a za odvahu sfilmovať tento svojrázny príbeh, udeľujem nakoniec snímke štvrtú hviezdu navrch, i keď film funguje len ako bonus k výbornej knižnej predlohe. ()