Deset malých černoušků

Poměrně věrná adaptace o čtvrt století starší detektivky z pera Agathy Christie nazvané Ten Little Niggers (Je fascinující, jak kniha později měnila názvy, na Ten Little Indians, Ten Little Soldiers a And There Were None). Některé drobnosti jsou poněkud nepochopitelně změněny (a hlavně hodně ze závěru, což mě velmi mrzí) a celkově se na té hodince a půl nedá dost dobře podat paranoia, kterou kniha pečlivě buduje. Tak trochu promarněná příležitost, protože kniha poskytla mnohem zajímavější materiál, než se kterým se vytasil film. (11.08.2010)

Dovedu si představit, že by to dnes někdo natočil líp (Spielberg, Fincher). Závěr nakonec také nebyl tak úžasný jak jsem čekal, podobně jako ve Jménu růže, ale celou stopáž jsem byl nalepený na obrazovce, nedýchal jsem a hltal každou vteřinu. Chápu, že lidi, co znají předlohu, z toho asi nadšení nebudou, ale pro mě to byla bomba. 90% (07.04.2017)

Knihu jsem četla (a čtu) v různých etapách svého života a tak jsem zde s napětím čekala, až: jeden malý černoušek, vztek měl na svět zrádný, a tak se sám oběsil a nezbyl tak žádný... ale nemám jim změnu za zlé. Dost mě překvapila osobnost soudce, podle knihy to byl nechutný mentorský dědula a tady to byl okouzlující starosvětský gentleman Pickering z My Fair Lady. Pět* ___  edit po letech: pro mě stále nejlepší verze černoušků ever. Když porovnám scénu s klíčem s verzí z roku 1974, která od této značně opisovala... asi takhle: když dva dělají totéž, není to totéž. (07.07.2010)

"Znáte ten vtip o dvou Angličanech, kteří spolu ztroskotají na ostrově a do smrti spolu nepromluví, protože je nikdo vzájemně nepředstavil?" Na hrad v rakouských Alpách se sjede deset vzájemně si neznámých lidí. Hostitel U.N.Owen (alias "unkown" - neznámý) je jmenovitě přivítá z magnetofonové nahrávky a prozradí, že všichni mají na rukou krev. Každý někdy v minulosti zavinil smrt nevinného člověka a každého zde stihne trest. Přejeme hezký pobyt. :-) Není sporu o tom, že Agatha Christie to dobře vymyslela, přesto je to zcela konvenční film. Z průměru ho vyzdvihují dvě věci: 1.) Řemeslná neobratnost. Ano, je to paradox, ale to, co by většině filmů škodilo (špatné kompozice obrazu, vrtkavé svícení, zvuk místy jako ze studny atd.), je pro Černoušky pravým požehnáním. Přispívá to k žádoucí strašidelné atmosféře a ke zdání životnosti toho Agathina úhledného schématu. 2.) Zatímco pozdější filmové detektivky zhusta sázely na hvězdné obsazení, Deset malých černoušků hraje deset lokálních hvězd nižší svítivosti (srdce roduvěrného anglofila potěší zejména Stanley Holloway a Wilfrid Hyde-White), které jsme zvyklí vídat výhradně ve vedlejších rolích. Pokud neznáte předlohu, nemůžete si díky tomu předem "vypočítat", v jakém pořadí budou vraždeni. 70% (05.12.2009)

Viděl jsem spoustu parafrází na slavnou knížku Agathy Christie, ale konečně jsem viděl nějaké opravdové zpracování. A byla to paráda. Agatha Christie napsala vlastně první vyvražďovačku a na rok vzniku je to skvělé. Černobílá kamera na starém sídle dotváří skoro hororovou atmosféru, mordy nejsou sice vidět, ale jsou dobře vymyšlené tak že to ani nevadí. A desítka lidí pozvaných čelit trestu za smrti, které způsobili pomalu ubývá a mezi přeživšími roste nedůvěra, podezřívavost a paranoia. Nemá to prakticky hluché místo, tedy až na ten "hollywoodský" konec který určitě Agatha nenapsala. A líbilo se mi i herecké obsazení posbírané z vedlejších rolí mayovek, My Fair Lady, jedné bondovky a jednoho zpěváka. Nemám výtky, proto 5* a krimi/thriler roku 1965. (12.09.2021)