Deset malých černoušků

Zdařilé zpracování mého oblíbeného příběhu. Je rozhodně zajímavým prvkem, že se vraždy odehrávají přímo před očima diváka. Atmosféra nechybí, ale jejímu budování by možná ještě více prospělo, kdyby byl film o takových 15 minut delší. Škoda, že smrt na lanovce neměla s říkadlem pranic společného (zřejmě snaha o jedno originální úmrtí s využitím prostředí hor) a pár herců mi k postavám, které mají ztvárňovat, nesedělo, to jsou jediné dvě drobnosti, co mi trochu vadily. P.S. Americká verze z roku 1945, která je po dějové stránce prakticky stejná, je přeci jen ještě o třídu lepší, zejména kvůli zachování ostrova a hercům, kteří mi více seděli k postavám. (20.09.2009)

Celkem zdařilé zpracování jedné z mých nejoblíbenějších knih od Agathy, ale stejně nemůžu dát víc než tři. A to hlavně za dvě věci. Za prvé opravdu nechápu ty inovativní změny ve spáchaných zločinech a charakterech postav, který jsou někdy i dost zásadně odlišný od předlohy, ale ještě hůř je na tom příšernej konec, kterýho jsem se bála od začátku, že ho tam takhle šoupnou a stalo se. V knížce je to dokonalý do posledního "indiána" a tady jen další tuctový zakončení. Ještě bych překousla vysvětlovací část, bejt tam musela a bylo to asi lepší řešení, než vzkaz v lahvi... Zklamání... Asi se mrknu na tu ruskou verzi. (27.06.2011)

Předloha Agathy Christie patří mezi mé vůbec nejoblíbenější knihy hlavně díky svému všudypřítomnému napětí a nedýchatelné atmosféře. U této adaptace jsem měl zprvu pochybnosti, zda neuškodí přesunutí se z osamoceného ostrova na rozbouřeném moři do alpského sídla, ale oddechl jsem si, když jsem zjistil, že mé obavy byly liché. Výše zmíněnou atmosféru to má, napětí také, takže spokojenost. Teď by mě ještě zajímalo, jak se vyvedla sovětská adaptace z 80.let. (07.08.2009)

Deset malých černoušků stavělo si dům, dva z nich spadli do malty, zbylo jich osm... :o). Je to moje první setkání s Agathy Christie, o kterém teda vím. A jó, nemůžu říci, že by se mi film nelíbil, to v žádným případě. Na druhou stranu se z celkem zajímavéhho a neotřelého příběhu dalo vytěžit podle mě o dost více. Atmosféra u tohoto kousku stojí za starou belu. Dost na tom má zásluhu velmi podivná hudba, která prostě nedokáže ani napínavé situace vyhrotit. I uvažování "desítky" mi přijde poněkud nenormální (jeden po druhém tam umírají a oni v klidu kalí u kulečníku jako by se vůbec nechumelilo, a navíc chodí spát každý sám...) Být na jejich místě, tak bych si počkal u stolu s deseti černoušky a na vraha nalíčil past, a nebo bych tuto rekvizitu schoval a tím pádem by vrah nemohl trhat figurky a třeba by nechal toho vraždění :o) (26.01.2010)

"Znáte ten vtip o dvou Angličanech, kteří spolu ztroskotají na ostrově a do smrti spolu nepromluví, protože je nikdo vzájemně nepředstavil?" Na hrad v rakouských Alpách se sjede deset vzájemně si neznámých lidí. Hostitel U.N.Owen (alias "unkown" - neznámý) je jmenovitě přivítá z magnetofonové nahrávky a prozradí, že všichni mají na rukou krev. Každý někdy v minulosti zavinil smrt nevinného člověka a každého zde stihne trest. Přejeme hezký pobyt. :-) Není sporu o tom, že Agatha Christie to dobře vymyslela, přesto je to zcela konvenční film. Z průměru ho vyzdvihují dvě věci: 1.) Řemeslná neobratnost. Ano, je to paradox, ale to, co by většině filmů škodilo (špatné kompozice obrazu, vrtkavé svícení, zvuk místy jako ze studny atd.), je pro Černoušky pravým požehnáním. Přispívá to k žádoucí strašidelné atmosféře a ke zdání životnosti toho Agathina úhledného schématu. 2.) Zatímco pozdější filmové detektivky zhusta sázely na hvězdné obsazení, Deset malých černoušků hraje deset lokálních hvězd nižší svítivosti (srdce roduvěrného anglofila potěší zejména Stanley Holloway a Wilfrid Hyde-White), které jsme zvyklí vídat výhradně ve vedlejších rolích. Pokud neznáte předlohu, nemůžete si díky tomu předem "vypočítat", v jakém pořadí budou vraždeni. 70% (05.12.2009)