Die goldene Gans
Zlatá hus
VOD (1)
Obsahy(1)
Pohádka o hloupém Tillovi, smutné princezně a zlaté huse, které chtěl každý vytrhnout pírko. V jedné vesnici žili tři bratři - Petr, Pavel a nejmladší Till, kterému se posmívali, že je hloupý. Tillovi bratři šli do lesa kácet dříví a potkali tam žebráka. Hrubě ho odmítli a on jim začaroval sekeru. Pak šel do lesa Till a s žebrákem se rozdělil o své jídlo. Ten se mu odměnil tím, že mu ukázal strom, pod kterým najde zlatou husu. Till ji donesl do vesnice, ale všichni vesničané, chtiví zlata, chtěli huse vytrhnout alespoň jedno pírko. Till zamířil i s husou a průvodem lidí k zámku, kde žila smutná princezna Luisa. Zemřela jí matka, král propadl žalu a všechny komandovala zlá teta. Chtěla Luisu provdat, ale žádný z nápadníků se princezně nelíbil. A tak vyhlásila, že se Luisa provdá za toho, kdo ji přiměje se usmát. Zatím se to nikomu nepodařilo. Když na zámek přišel Till se svým průvodem a na husu se chtivě vrhla lakomá teta, Luisa se neubránila smíchu. (TV Nova)
(více)Recenze (10)
Vysmívaný hlupáček ochotně pracuje pro líné, sebou samými za chytré považované, bratry. Princezna je po smrti své matky smutná, kdo by to byl řekl. Však on ani král se dvakrát nesměje. Jeho etiketou sešněrovaná sestra, vizáží připomínající Alžbětu I., v duchu Šíleně smutné princezny povolá pro královskou dceru učitele smíchu (zajímalo by mě, zda to je obšlehnuté či náhodou obdobný nápad) a hlupáčka se zatím kde kdo, včetně poněkud hříšného (chamtivost, žravost a náznaky smilstva) faráře snaží obrat o zlatou husu, resp. husu o zlaté peří. Taškařici završuje dvojice otce a syna loupežníků, kteří v souladu se záměrem tvůrců opravdu působí poměrně vtipně (ještě jsem se zcela nerozhodla v poměru k čemu). Zkrátka - jednoduchý námět rozvést na celovečerní film, včetně přidání nových postav - není nemožné, jen se to musí dělat jemně a ne k tomu přistupovat jak k opravě zipu pneumatickým kladivem. ()
O nemeckej filmovej tvorbe mám všeobecne hodne nízku mienku, no a v prípade televíznych snímkov a seriálov je to ešte horšie. Zistil som, že Nemci nevedia točiť filmy, a preto sa ich produkcii vyhýbam. Avšak občas predsa len natrafím na nejaký ten titul s označením made in germany. Teraz naposledy to bola rozprávka "Zlatá hus" (Die goldene Gans), ktorú v roku 2013 natočil režisér Carsten Fiebeler. Bolo to pre mňa nečakane príjemné prekvapenie. Nechcem tým povedať, že je to nejako obzvlášť podarené, či dokonca niečím výnimočné dielo. To ani náhodou. Ale v rámci tej mizernej nemeckej kinematografie je to nadpriemer. Príbeh o mladom prostoduchom mládencovi, ktorému zlatá hus šťastie priniesla, ma zaujal a i pobavil. *** ()
Po dlouhé, předlouhé době jsem narazil omylem na pohádku, na kterou se i přes své pohnuté dětství rádo upřelo mé spanilé očko. Kostra příběhu vzdáleně připomíná Šíleně smutnou princku, ale lehce se to přenáší přes neduhy této doby, a výsledkem filmového snažení jest pohádka, obyčejná, nan nic si nehrající, bez přiteplenýho chování zámeckých i podzámeckých. Výborný hlášky, výborný pocit. ()
Jako jo, jsou tam motivy dokonce na dvě pohádky. Nedovedu si představit, jak u toho dítě vydrží déle než do poloviny. Je to taková studie středověkého chování germánského obyvatelstva(?) nebo duševní ponurosti H. Ch. Andersena. Vtip a zábava u ledu. Hluboko smekám před Československou pohádkou Šíleně smutná princezna. Herci jsou ale dobří ...husa má jen jeden výraz. ()
"Kdo by měl zájem o ješitnou krávu !!" Ale notak !! K princeznám se přeci nečuchá !! ;) A mluvit o nich jako o skotu se právě taky zrovna nesluší, zvlášť když taková princezna vypadá jako rozkošná Jella Haase, kterou jsme mohli zaregistrovat třeba v nedávném hitu Fakjů, pane učiteli v roli Chantal.. Navíc tahle princezna není vůbec ješitná, jen smutná, sice ne Šíleně, ale zhruba v duchu právě toho grimmovského předobrazu, který tvůrci šikovně rozvíjí dalšími vtipnými dějovými liniemi s loupežníky, princem či mocichtivou princezninou tetou, naopak ten s úkoly pro hrdinu s husou vypouští úplně, ale v samotném závěru ho znovu funkčně začlení do děje jako katalyzátor dořešení linie jiné.. Samozřejmě si uvědomuji, že českému diváku navyklému klasické tuzemské pohádky rozhodně ty německé nejsou příliš po chuti, zvláště když vlastně Němci vytvořili svůj vlastní brakový subžánr, který lze jen těžko brát vážně, natož vnímat stejnou optikou jako třeba právě pohádku českou filmovou, když většina filmů z této kategorie skutečně nestojí za moc, zřídka se ovšem urodí podobná perla jako právě Zlatá husa, ve své brakové upřímnosti neskutečně zábavný film opírající se o kvalitní dialog i úžasně rámcově kongeniální hudební motiv.. Zajímavé ovšem je, jak moc lze právě zde vysledovat značnou podobnost právě s narativně vyprázdněnými pohádkami třeba takového Zdeňka Trosky, pardon Trošky, na něhož však většinový divák stále chodí.. Ať už se budeme bavit o nezměrné, u Trošky až onanistické, kýčovitosti, velikášské výpravě, zejména v kostýmech, či teatrálním a přepjatém herectví s chápáním většiny postav jako karikatur, s tím obsedantně tvrdohlavým a podbízivým diblíkovstvím.. ()
Reklama