Číňané v Paříži

Zjevili se, nikdo je nezavolal, přesto jsou tady a ve všech směrech nás ovládají... Kdyby takovýto film vznikl v tehdejším Československu, zřejmě by okamžitě putoval do trezoru. Ve Francii tedy způsobil jen kulturní skandál a bouřlivou odezvu ze strany diváctva. Jean Yanne ve své autorské komedii rozvíjí téma okupace slabšího národu silnějším a rozhodně nenechává jednu nit suchou nejen na Číňanech a východních komunistech, ale ani na samotných Francouzech. Přes hutný myšlenkový rámec a nebývalou tvůrčí odvahu nekompromisně plivat do tváře i vlastnímu národu vnímám Číňany v Paříži jako maximálně lehce nadprůměrný film, který z davu hodně vyčnívá obsahem, ale současně svým zpracováním zpátky právem mezi ten průměr zapadá. Na to, jakým poselstvím příběh disponuje a v jaké spoustě příkladů ukazuje následky politické okupace, je škoda, že výsledek občas připomíná spíše zestárlou komedii. Vtipné scény (někdy s nádechem grotesky, jindy zase v poetickém duchu) a vtipné dialogy střídají pasáže, které budí dojem nutné výplně času. Úryvky z opery Carmen v čínském duchu ještě jdou coby hudebně taneční vložka s ukázkou opičení se podle stylu vládnoucího národa (jak trefné podobenství i na dnešní dobu, kdy pomalu všechny složky veřejného života podléhají amerikanizaci), byť i tato pasáž mi přišla neskutečně zdlouhavá, na druhé straně význam takové spartakiády na náměstí plné lidí se zvířecími hlavami ke mě nedorazil. Mám pocit, že právě českoslovenští tvůrci by podobenství na podobné téma zvládli (na sklonku 60. let) určitě lépe, úderněji a bez rozvláčné vaty. Michel Serrault ve vedlejší roli a Bernard Blier ve vyloženě epizodní figurce prezidenta to zachránit nemohli.                                                                                             * * * Aktualizace 9.8.2021: S odstupem času jsem se podíval na Číňany v Paříži znovu. Ačkoliv si za uvedenými výhrady pořád stojím, všechna ta hudební a varietní čísla mi připadají vyčpělá, zdlouhavá a osobně bych na výsledku přivítal zásahy ve střižně, přihazuji procenta i 4. hvězdičku. Ten zbytek filmu, který nezestárl a který jsem si v doprovodu trefně vyprofilovaných postaviček napodruhé užil možná ještě více, než minule, nese v sobě výraznou nadčasovost a výborné scény v mých očích nad těmi méně výraznými převažují. Z pohledu dnešní hyperkorektní doby se takto nekompromisní satira ve vztahu k vlastnímu i cizímu národu stává teprve oceněníhodnou vzácností a o to více začínám postupně doceňovat tvorbu Jeana Yanna, který se nebál ve svých filmech přijít s tvrdou kritikou všech společenských vrstev, politických stran, národů... navíc pokaždé s atraktivní humornou nadsázkou. 75% (02.12.2020)

Satira, která je ostrá, trefná, pravdivá, ale bohužel po většinu času spíše jen úsměvná nežli opravdu vtipná. Ale i tak oceňuji Yannea za odvahu s jakou se v salónně-levicovém prostředí francouzské kinematografie do takového projektu pustil. A poděkování i těm, kdo se zasloužili o vznik českých titulků. V době covidové hysterie a frází o kolektivní zodpovědnosti jsou takové filmy znovu zapotřebí... :) (13.09.2021)

Dnes by myšlenka, že Francie by měla patřit Francouzům, byla asi nepřípustná. Ani ve filmu mi není jasné, co přesně tvůrci kritizovali, protože se drží kritiky lidských charakterů; není vyloučeno, že jde o národně pravicovou komedii. V každém případě francouzské herečky jsou nadčasové kočky. Kromě úžasných hereček je nejlepší postavou kolaborující obchodník, který připomíná postavu Mila z Hlavy XXII. Z hlediska aktuálních paralel tu máme scény, kde komičtí Číňany nosí roušky, odevzdávání automobilů (vyjma úředně významných osob) zas připomíná green deal. Nejlepší scéna je asi pokrokový balet pro lidové masy. (08.05.2023)