Oslněni sluncem

Nedokonalé pitvání několika vztahů. Slunná Itálie, slavná rocková hvězda, její současný přítel, její bývalý milenec a excentrický hudební producent, jeho dcera. Začínají se producírovat kolem bazénu, tančit, rozebírat vztahy, bilancovat, provokovat i svádět se. Vzdáleně má jít o remake slavného francouzského kousku Bazén s Alainem Delonem a Romy Schneider. Celý film je prakticky nedramatickým pohledem do několika životů, do žádného se ovšem nepodíváme podrobněji, žádný nás výrazněji nezaujme, ač nejzajímavěji do děje vstupuje spontánní zvíře Ralph Fiennes. Zvrat se dá snadno předvídat a je otázkou, jestli diváky jeho vyústění uspokojí. Navrch v závěru už se to celé trochu sype. Příkladem: sledujeme vyšetřování zločinu, které však jde na druhou kolej, podstatné je totiž získat autogram slavné umělkyně, která si na slunném ostrově léčí ztrátu hlasu. Věřte mi. Právě chameleónka Tilda Swinton tak celou dobu pouze šeptá, její mimika však dokáže leccos nahradit. Herci jsou opravdu slušní. Jenže otázek naskočilo dost, odpovědi mi coby divákovi chyběly. Jakýs takýs feeling se k nám nicméně (naštěstí) dostává, snaha soustředit se na chování postav než na vytváření velkých point a dějových zvratů ovšem nevychází. (16.07.2016)

Jeden z těch filmů, co točí evropský režisér a natáhne si do něj renomované evropské herce, že předpokládáte v úspěch. Jenže úspěch nepřijde a Vám nezbývá, než dvě hodiny trpět u průměrné podívané, která dokazuje, že i dobří evropští herci si můžou zahrát naprosto nezajímavé postavy. Ačkoliv to na první pohled může působit jinak. (17.04.2017)

[To randomly pissing Fiennes] Harry, come on, that's a grave. / Yeah, well, Europe is a grave. Derayův Bazén je dobrý, pomalu hořící film. Není divu, že je takový i remake Luca Guadagnino. Překvapí ale, jak moc je jiný, když se oproti předloze změnilo tak málo. Ve středomořské rezidenci, která připomíná spíš dům z Goddardova Pohrdání než tu z Derayova originálu, se setkávají čtyři osoby, jejichž vzájemný poměr neumožňuje užívat dovolenou v žádoucí pohodě. Rozpory vedou po několika liniích: pohlaví, věku, společenského statusu, touhy, naturelu, majetku, profese. Favorita si může divák vyvolit jen bude-li nespravedlivý, přesto akcelerace pudí přinejmenším jednoho kamsi ven... Mnohé dialogy (prý) pocházejí přímo z předlohy, optika remaku ale opouští příležitostně uzavřenost kvadratury a naznačuje sympaticky, že postavy řeší tzv. problémy prvního světa, snad aby nebyly ohrožovány čímsi palčivějším. Vítaná skoro neznatelná nadstavba: Několikeré mihnutí se kdesi poblíž se vylodivších migrantů- Mile starosvětský filmový zážitek by nebyl v této minimální konstelaci možný bez solidních herců, z nichž by nejníže stála Dakota Johnson, kdyby frekventovaně nesubstituovala charisma a omezené možnosti postavy nahotou, a nejvýše živelně nesnesitelný Ralph Fiennes, obstarávající 90% monologů i dialogů a tanečními čísly mistrně karikující Micka Jaggera. Zvláštní nutkání pustit si film ještě jednou. (18.11.2018)

Z Tildinho mlčania sa dalo vyťažiť viac. Z migrantov sa dalo vyťažiť viac. Túto nerozvinutú vrstevnatosť vnímam len ako pokusy o pridanú hodnotu v remaku, ktoré si tvorcovia zároveň sami zakazujú dotiahnuť do konca z úcty k predlohe. V podstate záblesky geniality s vopred prichystaným hromozvodom. Viac sa to podarilo naplniť až v Suspirii. (31.07.2020)

tu se tajní, tam se lže -nepřekvapivě- a nešokantně příběh plyne a nijak zvlášť by mne tahle vztahovka nevtahovala, nebýt brilantní režie, kde Gaudagnino vytěží prostředí až na dřeň (!) vytvoří TAK vtahující atmosféru, že by se dala krájet (a i pak by mne fascinovala) inu, tady by byl každý herec, jen do počtu (11.06.2018)