Du mou dans la gâchette

No nevím, nevím... Hrozně zdlouhavý film, který je ovšem natočen podobným stylem, jakým v té době točil Richard Lester a zatímco u Lestera je chaos zábavný, tady strašně nudí. Navíc prostředí sídliště a vůbec všechny interiéry vůbec k filmu nepasují a přibližují ho amatérskému videu. Výsledné hodnocení ovlivnil Michel Serrault a jeho miniatura prodavače zbraní. Jako hostinský v menší roličce další komik, Francis Blanche. A hlavní postavy? Zabijáci Bernard Blier a Jean Lefebvre. To je osvědčená dvojka grázlíků z různých krimi-komedií, ale mnohem lepší jsou s nimi filmy Quand passent les faisans, C'est pas parce qu'on a rien ŕ dire qu'il faut fermer sa gueule a Les Tontons flingueurs. (29.06.2007)

Bernard Blier a Jean Lefebvre v dalším společném filmu s komediálním charakterem, tentokrát však značně umírněným. Svým způsobem se jedná o gangsterskou parodii, ale velmi střídmou, což činí celé pojetí tohoto filmu rozporuplným a dává vzniknout dvěma kritickým táborům diváků. Jedni považují tento film za absolutní nudu, druzí jej považují za příjemný, nenáročný a plně odpočinkový. Děj je značně jednoduchý, s občasnými úsměvnými etudami, ale to je asi tak všechno. Je horší na události a gagy, navíc s pomalejším tempem. Co se týče vizuálního zpracování, betonové prostředí sídliště a prostředí rozestavěné další části, mu dodává unylý, i když ne zrovna nezajímavý, sociologický aspekt. Gangstery je poměrně těžké nějak pojmout. Nejsou ani parodičtí a vážní už teprve ne. Zkrátka a dobře, film slouží k mírnému diváckému pobavení, ale jinak jde o poměrně slabý filmový odvar. (01.04.2024)