Nábřeží zlatníků

Marguerite Martineau vystupuje jako zpěvačka pod uměleckým jménem Jenny Lamour. Má talent a předpoklady k lepší kariéře, než zpívat v kabaretu. Přijme nabídku starého bohatého podnikatele Brignona, že se od něj nechá vydržovat a on jí za to pomůže k lepší práci. Když se to dozví Jennin manžel Maurice, vyhrožuje Brignonovi zabitím a manželce zakáže stýkat se s ním. Jenny se ale s Brignonem znovu setkává a Maurice hodlá uskutečnit svůj plán. Když k němu dorazí, nalezne jej již zavražděného. Prchá a snaží se opatřit si alibi, vzápětí se ale logicky stává hlavním podezřelým.
Henri-Georges Clouzot pronikl mezi významné francouzské režiséry svými dvěma prvními filmy v období druhé světové války, protože ale pracoval pro kolaborantskou společnost Continental Film, po osvobození měl dočasný zákaz činnosti. Když se mohl po dvou letech vrátit k práci, učinil tak velkolepým způsobem a vytvořil jeden z milníků poválečné francouzské kinematografie. Jako již dříve sáhl po literární předloze S. A. Steemana, jehož detektivní román Légitime Défense upravil po filmový scénář (název NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ vychází ze jména ulice, kde sídlí pařížská policejní prefektura). V hereckém obsazení se spolehnul na umělce, s nimiž pracoval již dříve a na jejich výkonech spolu s bravurní práci kamery byl postaven celkový výsledek filmu, významný byl i podíl samotného režiséra, který se díky svému inovačnímu přístupu ke kriminálnímu žánru řadí po bok takových mistrů jako byl například Alfred Hitchcock. Natáčelo se od února do května 1947 v pařížských studiích a také v ulicích Paříže. Premiéra filmu proběhla 3. října 1947, ještě předtím byl ale titul uveden na festivalu v Benátkách, odkud si Clouzot odnesl mezinárodní cenu za nejlepší režii. Film měl mimořádný ohlas i v kinech a s počtem návštěvníků více než pět a půl miliónu se zařadil mezi nejúspěšnější snímky čtyřicátých let. (argenson)