poster

Krásný Serge

  • Francie

    Beau Serge, Le

Drama

Francie, 1958, 98 min

Režie:

Claude Chabrol

Scénář:

Claude Chabrol

Kamera:

Henri Decaë
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • raroh
    *****

    Žánr katolické legendy (tedy životopis světce) přenesený do syrového francouzského venkova 50. let.(15.3.2011)

  • Robiiik
    ****

    Dnes bychom označili tento skvostný Chabrolův debut filmem pro pamětníky, starou klasikou; tehdy ovšem předznamenal příliv něčeho nového. Byl úsvitem filmové renesance ve Francii. Nejde o tak radikální revoltu, jak je tomu například u jeho kolegy Godarda (Chabrol se vydává cestou dramatika, nikoliv buřiče), ale i zde je patrný svěží nadhled mladého tvůrce. Je to tím, jak Chabrol pracuje s tématem. Jde do hloubky věci, analyticky; nesnaží se dojímat a netrpí moralizujícím syndromem - naopak - ve světle pochybností poukazuje na vážnost pohledu z vícero stran. Nebojí se překročit zapovězené hranice, ale ne natolik, aby diváka vydíral. Děla vše úsporně, svědomitě a chladně. Na filmu je znát také jeho fascinace americkou tvorbou, především dílem Alfreda Hitchcocka - lze pozorovat ve využívání netradiční hudby a rafinovaných tahů kamery.(15.1.2015)

  • JitkaCardova
    *****

    Krásný Serge se mi líbí stejnou krásou jako třeba Kočka na rozpálené plechové střeše nebo Kolt pro leváka. Jednostranně vnímaví živí řváči, kteří trpí, lapení ve vůči nim necitlivém prostředí.(15.11.2012)

  • garmon
    ***

    Po letech mi spousta věcí zestárla - Chabrol neměl nikdy dost nadhledu nad žánrem melodramatu, neměl ani dost švihu pro cinema verité - při vší dobré vůli pro mě Serge dnes trpí rozvleklostí a s ní spojenou režisérskou bezradností, bernanos-vštinou bez bressonovské kázně a hlavně patosem, který přitom Nová vlna ráda splachovala.(24.8.2013)

  • Matty
    ****

    Stejně jako jiné novovlnové debuty, také ten vůbec první, Chabrolův, je vystavěn na kontrastech. Naturalistické herectví a nemalebné zobrazení vesnické reality (k autenticitě přispělo, že ve vedlejších rolích vystupovali obyvatelé vesnice Sardent, ve které se natáčelo, a ve které Chabrol vyrůstal), bylo obohaceno nadčasovými otázkami viny, zrady nebo sebeobětování, a zasazeno do melodramatického rámce (výrazně symbolická závěrečná třetina bývá dokonce interpretována jako pouhá vize Françoise, který se chce vidět jako spasitel). V nakládání s ústředními tématy se projevuje Chabrolův ambivalentní postoj ke katolictví, mísící ironický odstup s přesvědčením o nutnosti určitých mravních zásad. ___ Kontrastní je také promyšlenější, intelektuální herectví Brialyho a syrově fyzický projev Blaina. Rozdílné vystupování částečně vychází z minulosti jejich postav. Zatímco pro Françoise, který přijíždí z města, představuje venkov idylické místo a připomínku bezstarostného dětství, Serge se z vesnické ustrnulosti nikdy vymanit nedokázal a nechává se jí pomalu zevnitř rozleptávat (k převrácení tohoto rozvržení rolí dochází v Bratrancích, s venkovanem přijíždějícím do Paříže). Dal přednost otcovské roli, ve které ale selhal. Ztratil motivaci ke změně, sklonil hlavu a přijal pozici poraženého. Jediné chvilkové vysvobození pro něj představuje alkohol a občasná rvačka. V širším významu Serge zosobňuje úpadek francouzského venkova, který se teprve od 60. let začal stavět na vlastní nohy. ___ K věrnému zachycení vesnického mikrosvěta přispěla kamera, za kterou stál Henri Decaë, jenž se naučil natáčet levně a rychle díky spolupráci s Melvillem. Točilo se výhradně v reálech, pokud možno za využití přirozeného světla. Stylisticky uhlazené drama bez formálních působí navenek velmi tradičně, jako navázání na estetickou koncepci neorealistů, nikoli jako snaha o zpřetrhání vazeb s dřívějšími trendy. Kombinace realistické mizanscény s metafyzickými tématy, práce s několika plány akce a přechody mezi nimi (po vzoru Langa a Renoira), přepínání hledisek (zdánlivě subjektivní záběry se ukáží být objektivními), zvýrazňování rozdílných charakterů obou mužů jejich umístěním v záběru a barvou, která je jim přiřknuta (černá/bíla) a „fluidní“ kamera, vytvářející dojem plynulého toku záběrů (které na sebe často navazují typem pohybu), však svědčí o touze dělat věci po svém. S větší mírou upřímnosti a formální (sebe)uvědomělosti. Apendix: k nemnoha vtipným okamžikům tragicky směrovaného příběhu patří odkaz na partu okolo Cahier du cinéma – Sergovi dva vesničtí kumpáni se jmenují La Truffe (čili Truffaut, kterého hraje samotný Chabrol) a Jacques Rivette (kterého hraje asistent režie Philippe de Broca), ve dvou postavách se tak scházejí hned čtyři režiséři nové vlny. 75%(23.8.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace