Reklama

Reklama

Dellamorte Dellamore

(festivalový název)
  • Itálie Dellamorte Dellamore (více)

Obsahy(1)

Kdo by nechtěl být správcem hřbitova? Květiny, milé vdovy, mír a klid a na to všechno shlíží z kříže Ježíš. Zkrátka idylka. Přesně takový hřbitov spravuje Francesco Dellamorte. Francesco je ale trochu smolař, a možná proto právě na jeho hřbitově mrtví sedm dní po pohřbu znovu ožívají. Samozřejmě se s tímto problémem svěřil příslušným úřadům, ale kdo by věřil hrobaři, který vidí vstávat mrtvé... Francesco má však svůj hřbitov rád a na tento jeho malý defekt si již dávno zvykl. Opravdové problémy začínají, až když na hřbitov vstoupí Ona. Ano, ta, na kterou je muž ochoten čekat třeba celý život... (Holly_Wood)

(více)

Recenze (195)

POMO 

všechny recenze uživatele

Mimoriadne uletený výlet do záhrobníckeho prostredia, pri ktorom i Jacksonov Braindead pôsobí mainstreamovo. Samozrejme nemyslím množstvom krvi, o ktorú tu vôbec nejde, ale o autorskú štylizáciu, ktorá tu prekvapivo nepôsobí lacne ani smiešne a má svoju osobitú, sympatickú poetiku. Záležitosť pre veľmi úzku divácku obec. ()

Tetsuo 

všechny recenze uživatele

Michele Soavi získal asistentské ostruhy na Demons Lamberta Bavy a v Dellamorte Dellamore (aka Cemetery Man) už naplno projevil svůj vlastní talent. ____ Ten se projevuje romantickou poetičností, cynickým vtipem i kinematickou virtuozitou. Ruppert Everett, hrající správce hřbitova, jemuž probouzející se mrtvoly narušují milostný život, vypadá jako prokletý básník a jeho příběh je jakousi zombie verzí orfeovského mýtu, o lásce, která překonává smrt. Zamilovaný nebožtík, jak by se dal titul přeložit, je (v kontextu žánru zcela výjimečně) krásný, velmi brutální a vtipný film (což je pro žánr typické). Ostatní Soaviho dílka jsou vedle Dellamorte Dellamore sotva poloviční. ________ Podmanivé jízdy kamery, smysl pro expresivní úhly, detaily a vizuální pointy, to všechno umí Soavi zúročit tím nejlepším možným způsobem. (Např. hned v úvodu hlavní hrdina vychází ze sprchy a někdo klepe na dveře. Otevře je, venku stojí bledý muž s knírkem. Pohledem mu sklouzne na ruku s nehty od čerstvé hlíny, detail na ucho, po němž leze mravenec, střih - napřažená pistole. Suše a beze slova mu vystřelí mozek z hlavy a jde zvednout zvonící telefon. V pozadí dveří je přes uvolněný výhled padlého těla vidět světélkující hřbitov.)__________Jde o snad jediný zombie horor, který tak pečlivě dbá na obrazovou kulturu. Možná je to proto, že jeho styl (světlo a studiové dekorace) odkazuje k filmům, předcházejícím divoká, nezávislá a drogově odvázaná 60. léta, a shlíží se spíš v tradici nejslavnějšího období Universalu a RKO (tj. 30. a 40. letech). Zároveň si z této tradice trošku utahuje a navíc má dost dynamiky, aby se vyrovnal zběsilým splatterům jako Evil Dead a Braindead. A úplně navrch k tomu má ještě v hlavní ženské roli italskou Pamelu Anderson, Annu Falchi, dokonale ikonickou, s uzlem vlasů a la Hitchcockovo Vertigo, který si v erotické scéně na náhrobku svého otce rozpustí a odhalí se před námi v plné nahotě.____________________________ Časoprostor tohoto upřímně kašírovaného snímku připomíná mikrokosmos těžítka, v němž sněží umělé vločky, což je obraz, jímž vyprávění začíná i končí; obraz, který je i emblémem stylu Soaviho vyjadřování. Nikdy bych neřekl, že zombie film může být i přes záplavy krve tak něžný. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Ani napodruhé nedoceněno. Zajímavě hororově poetická atmosféra a pěkné záběry, ale to je z mé strany taky tak všechno. Na hranici mezi vtipnem a trapnem a originalitou a nesmyslem se Dellamorte Dellamore alespoň pro mě zhoupává spíše na tu negativnější stranu. Nemám rád filmy, kde se může stát sebevětší blbost, aby byla omluvena nějakým vyšším, ale nikdy nevyřčeným či ani nenaznačeným smyslem. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Libo-li béčkově stylizovanou "á la raný Peter Jackson" ujetost kde co věta to nesmrtelná hláška? Prosím, je to tu. Či snad raději existencionálně přesahové drama kde co divák to vlastní interpretace? Prosím, i to tu je. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Musí se nechat, že Dellamorte Dellamore je nesmírně chytrý a propracovaný co do scénáře a všemožných metafor, pročež z tohoto důvodu vemte za vděk následující (-spoilerovou-) interpretaci: Celý příběh se odehrává v hlavě Franca, inženýra, který je v kómatu poté, co zabil několik lidí - vlastní rodinu, klienty děvky, která neopětovala jeho lásku apod. Jeho temnou stránku představuje Francesco, zatímco tu dobrou Gnaghi. Gnaghi dokonce dovede zkompletovat „skull puzzle“, jakousi metaforu smrti. Tím dává najevo, že smrti rozumí a nebojí se jí. Také proto si jako jediný dokáže udržet vztah s hlavou zombie holčičky. Zombíci vylézající z hrobu symbolizují Francovy vnitřní démony, pocit viny, přičemž Ona-děvka (celkem šukézní Anna Falchi) je z nich nejhorší. Tunel na konci není nic jiného než tunel smrti, který člověk spatří, když umírá (vědci ovšem už dávno zjistili, že tunel vytváří bio-chemické reakce v mozku, kterými reaguje na umírání těla, čili žádná metafyzika za tím není, ale to je vedlejší). Tunel ale končí, cesta nenásleduje. Zdá se, že smrt kamsi zmizela. Francesco tedy nabíjí dvěma náboji zbraň. Jenže vítězí dobrá stránka, Gnaghi zbraň zahodí, jejich role se prohazují. Franco konečně vyhání démony a v klidu umírá. ()

hirnlego 

všechny recenze uživatele

(zklamání roku nebotakněco, nuda, roztrhaný, roztahaný, divný špatnym způsobem, nuda; pár laskavých okamžiků, hezký obrázky, originalita; asi mi to trochu zkazili i kluci spoludiváci - ale opravdu dobrej film by měl to remcání ustát přece jen líp) ()

JFL 

všechny recenze uživatele

Přelom osmdesátých a devadesátých let dvacátého století přinesl pro žánrový trh několik změn, které měly dalekosáhlý vliv na jeho budoucí směřování. Během osmdesátých let se hororů chytila velká hollywoodská studia, která vycítila komerční sílu talentovaných režisérů, adaptací hororových bestsellerů v čele s knihami Stephena Kinga i několika franšíz typu Halloween (1978 – 2002) či Pátek třináctého (Friday the 13th, 1980 - 1993). Na druhé straně videotrh zaplavila vlna laciných snímků točených nadšenci na video. Oba tyto trendy měly vliv na eliminaci zásadní okleštění střední váhové kategorie zastupované ambiciózními žánrovými produkcemi. Ty nemohly konkurovat studiovým titulům a jejichž rozpočty byly současně i tak moc vysoké, aby se navrátily z videopůjčoven obsazených lacinější konkurencí. Jednou z hlavních obětí těchto změn byly italské horory, jejichž tvůrci postupně přesedlávali na jiné žánry nebo se z filmové branže přesouvali do televize. Labutí písní tradičního stylu těchto snímků, které namísto lineárního vyprávění kladly důraz na vizuální stránku a zneklidňující atmosféru, se stal právě Dellamorte Dellamore. Režisér Michele Soavi, jenž předtím v produkci Daria Argenta natočil surreální horory Svatyně (La chisea, 1989) a Sekta (La setta, 1991), vytvořil zvráceně uhrančivé dílo, jehož vyprávění balancuje na hranici snu a reality, přičemž oba tyto světy ukazuje jako noční můry. Snímek vznikl volně na motivy italské komiksové série Dylan Dog vytvořené Tizianem Sclavim, ale namísto jejího paranormálního detektiva je zdejším hlavním hrdinou mladý hrobník, na jehož hřbitově za nevysvětlitelných okolností vstávají mrtví z hrobů. Tuto premisu scénář rozvádí do bizarního a nihilistického pojednání o lásce a smrti, které postupně nabývá stále fantasmagoričtější podobu. Narozdíl od tradičních zombie filmů tentokrát oživlé mrtvoly nezosobňují hrůzu ze smrti, nýbrž strach ze života. Ostatně, co může být pro hrdinu stranícího se živých horší, než to, že nemá od lidí pokoj ani po jejich smrti? Tímto cynickým postojem a odevzdaným zobrazením korupčních a mocenských her v Itálii má Dellamorte Dellamore spíš než k dobovým brakům blíže k tehdejším filmům amerických nezávislých režisérů jako Jim Jarmusch a Richard Linklater. Navíc si také za ústřední postavu bere zádumčivého, okolím nepochopeného a existenciálně se soužícího hrdinu, jenž zrcadlí nálady lidí, kteří se tváří v tvář mnohoznačnosti světa osvobozeného o polarizované hodnoty studené války uchýlili k politické i společenské apatii. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Černočerná hřbitovní romance s příjemně nevlezlým humorem. Film se honosí kouzelnou atmosférou a hlavní dvojkou - cynickým hrobařem a jeho věrným zaostalým pomocníkem. Nechybí ani spousta nemrtvých, ale rozhodně nečekejte typický zombie horor. Film od poloviny nabírá spád a ke konci se stává mnohem těžším, než bych čekal. Nic podobného jsem neviděl. ()

movie 

všechny recenze uživatele

Po letech čekání jsem měl přeci jen o malinko větší očekávání. Dávám hezké 3 1/2 * ... Rupert Everett je skvělý a komické pasáže jsou skutečně vtipné. Akorát jsem to moc nepochopil a to bude asi problém toho slabšího hodnocení. ()

Bloody13 

všechny recenze uživatele

Nadčasový snímek přesně pro ty, kdo chtějí dlouze polemizovat o otázkách života a smrti. Jeho diváci dostanou navíc nezvykle poetický horor s úžasnou vizuální stránkou, úderným cynickým humorem a přes svou morbiditu i romantickou duší. Stručně řečeno, DD je jedním z nejvýraznějších euro-fláků 90. let. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Mám-li na výběr mezi souložením se ženami mezi hroby a zabíjením mrtvých v obýváku, tak si s dovolením zvolím první možnost. Pokud však první možnost zároveň znamená ufiknutí mého ctihodného mužství, tak ani druhá varianta není zcela od věci. Je to zkrátka podivný film vyvolávající divné myšlenky, ale výkon Ruperta Everetta byl naprosto úžasný. Jeho přezíravá znuděnost při vraždění mrtvých i živých byla hodně nakažlivá a jelikož jsem to na inženýra rovněž nedotáhl, tak se půjdu poptat na hřbitov v Buffaloře, jestli tam nemají volné místo pro introvertního intelektuála vlastnícího zbrojní průkaz. ()

EdaS 

všechny recenze uživatele

Poetický existenciální zombie art? Budu to muset sjet ještě jednou, abych si ujasnil dojmy a pojmy. Zatím značně nejistých 70% ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Velmi osobité. Svým způsobem je na podobných filmech, které ve jménu svého stylu zahazují vše ostatní od logiky pro plynulost, cosi imponujícího. A Dellamorte Dellamore takový film rozhodně je. Krom toho si nepamatuju jiný poetický filosofující zombie horor. ()

Mr.Apache 

všechny recenze uživatele

Existencialismus v hávu zombie tragikomedie. Metafora na úděl jedince jakožto kolečka v mašinerii, a na nemožnost útěku z jejího soukolí. Franz Kafka, George A. Romero, Ladislav Klíma a Meat Loaf si tu dávají dostaveníčko s italskými neorealisty. Proč to ještě neběželo na ČT2? ()

Shit 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu skvělej a originálně zpracovanej zombie-film, kdy Rupert Everret zabíjí co mu přijde pod ruku a fakt to dělá neskutečně hustě a stylově a na druhou stranu strašně zmatenej příběh, kdy prostě člověk neví co si o něm má myslet, jestli to co se odehrává je skutečný a nebo ne a když už sem konečně ze sebe vymáčk pointu, která by to celý vysvětlila, tak mě s ní konec poslal pěkně rychle a rezolutně do prdele. Nevim, asi jsem to nepochopil, nicméně mi ten příběh přišel dost podivnej, hlavně teda druhá půlka a jediný vysvětlení, který by na to sedělo a mě by se i dost zamlouvalo neplatí. ()

choze 

všechny recenze uživatele

Má to útulné prostředí hřbitova, které prodává nápaditá kamera, atmosféru osmdesátkových hororů a hrdina s jeho problémy připomene Evil Dead 2, ke kterémuž typu filmu tu bylo našlápnuto. Jenže Dellamorte Dellamore není zběsilou černou komedií, ale jen tak si plyne a jeho tlačení na romantiku a styl humoru mě nebaví. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Jeden z nepodivnějších a nejabsurdnějších filmů co jsem kdy viděl. Čekal jsem něco na způsob Jacksonových děl Braindead a Bad Taste, ale tenhle snímek je v mnoha směrech jiný. Dellamorte Dellamore je hororová parodie s několika pytli morbidních a černohumorných výšplechtů, ale zároveň řízlá pořádnou dávkou romantiky. Hlavní hrdina se musí starat o hřbitov, do čehož spadají i přesčasy v podobě zabíjení oživlých mrtvých, za které žádné peníze nedostává a stěžovat si nemůže, protože by ho jinak vyhodili. Dále má problém s tím, že se opakovaně zamilovává do stále stejné ženy, jež se neustále převtěluje do jiných těl a přitom ji nemůže získat, poněvadž mu vždy buď stihne umřít, nebo ho odmítne. A aby toho nebylo málo, tak má k ruce sice hodného, ale jinak na hlavu krapet slabšího pomocníka, který nikdy není tam, kde je ho zrovna potřeba, stále požírá špagety a nechce se vzdát své nemrtvé, do které se hned na první pohled zamiloval a poblil ji…ehm, láskou. No zkrátka život tohoto správce místa odpočinku není žádný med… Divák, nebo alespoň já ano, se někdy směje až se zabřicho popadá, jindy jen šokovaně a nejistě zírá na obrazovku, co že se to zrovna stalo. Atmosféra filmu je maximálně zvláštní, nejde ji nějak uchopit, jen prožíváte a nestačíte se divit. Navíc se v průběhu mění společně s hlavním hrdinou a ke konci jsem ji už moc nepobíral, stejně jako jeho (realita či snové představy?). Velmi výrazná je i vizuální stránka. Prozatím hodnotím slabšími 4*, ale tuhle věc si chci v budoucnu zopakovat a případně i pozměním hodnocení. „Ne, prosím ne! On mě jenom jí.“ – „Uhni stranou!“ – „Starej se o sebe! Můžu se nechat sníst od koho budu chtít!“ ; „Já jsem Valentina. Nepotkali jsme se už? Ach, už si vzpomínám. Poblil jsi mě. To bylo sladké.“ ; „Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá.“ –„Já nemám předsudky, můj milý.“ ()

George Stobbart 

všechny recenze uživatele

Cemetery Man alias Dellamorte Dellamore je talianske, romanticko-hororové zombie dielko založené na novele Tiziana Sclaviho. Na paškál si ho zobral režisér a príležitostný herec Michele Soavi, ktorý predtým spolupracoval a inšpiráciu čerpal pri kultových talianskych hororových tvorcoch Dariovi Argentovi či Joe D'Amatovi. Dej sa venuje Francescovi Dellamortemu, ktorý je správcom cintorína v malom talianskom meste a zároveň osamelým smoliarom. Veď kto by sa už len chcel starať o cintorín, na ktorom sa po týždni mŕtvi opäť prebúdzajú k životu? On však svojmu údelu rozumie, nepozastavuje sa nad ním a dbá na to, aby sa prebudení dostali naspäť do svojho zaslúženého stavu, väčšinou tradičným spôsobom aký na zombíkov platí a to zneškodnením hlavy. Má prihlúpleho, no vtipného pomocníka Gnaghiho a celý cintorín (takmer) pre seba. Jedného dňa však jeho stereotyp naruší stretnutie s atraktívnou vdovou, ktorá tu pochováva svojho zosnulého manžela. Začne sa ich pochmúrny románik a zdá sa, že Francesco má šancu dostať do svojho šedého života aspoň niečo pekné. Ona je však počas súlože pohryzená svojim novoprebudeným manželom a zomiera. Hoci si Dellamorte jej zmŕtvychvstanie neželá, aj ona opäť ožíva. S ťažkým svedomím sa ju rozhodne zastreliť a pochovať, čo však samozrejme neznamená koniec... Film samotný je žánrovým mixom a sám so sebou sa často pohráva; strieda romantické momenty s killer zombies scénami, zábavnými vsuvkami s Gnaghim, erotické scénky Dellamortovej lásky či depresívne momenty v ktorých sa náš hrdina snaží vyrovnať sám so sebou. Na rozdiel od svojich strašidelnejších zombie príbuzných však ponúka väčšiu originalitu a nezvyčajnosť, vďaka čomu ho radím k najzaujímavejším filmom aké som mal tú česť vidieť. Tento groteskný, smutný a hlboký príbeh s príjemnými hereckými výkonmi nepatrí k tým na ktoré krátko po zhliadnutí zabudnete a aj známy režisér Martin Scorsese označil tento počin za jeden z najlepších talianskych filmov 90.rokov. ()

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Cynické, zábavné, hororové. Hlavní hrdina od začátku sympatický a sype ze sebe jednu hlášku (moudrost) za druhou. U nás sice ne uplně známý, ale rozhodně kvalitní film. ()

Reklama

Reklama