Šílení kanibalové

A takto to dopadne, keď niekto popapá príliš veľa psychotropných látok. Nie, nenarážam na žiadnu z postáv (hoci aj medzi nimi sa našli kadejaké indivíduá). Ana Lily Amirpour musí mať zrejme bezhraničnú fantáziu, no zaujímalo by ma, či na tento film došla s čistou hlavou (tipujem, že nie). Žasnem nad tým, aké chujoviny už dokážu niektorí natočiť. Nič proti moderným žánrom, ale toto proste nie! (27.07.2017)

Začátek velice slibný, kdy hlavní postavě uřežou nohu a ruku, aby se někdo najedl, to jsem čuměl, jako kráva a těšil jsem se, kam to bude směřovat. Jenže ono to nesměřovalo víceméně nikam. Potenciál nevyužit, pozitivum je sexy Suki, i když je bez ruky i nohy a dobré prostředí. Zvládl jsem tuhle podivnost sledovat bez toho, aniž bych se nudil = 3* (08.10.2019)

Svoje kouzlo The Bad Batch určitě mělo. Nevzpomínám, kdy jsem viděla něco podobného, co se vizuálu týče. Film začal rovnou super surovou scénou. Všudypřítomná špína, písek a tropické sucho obklopovalo celou stopáž, taktéž i charakteristické soundtracky. Vizuálně, hudebně a herecky tomu nemůžu nic vytknout. Dějově už to byl horší level, protože zápletku to mělo minimální. Tento vzdálený bratranec Mad Maxe mohl být kultovka a mohl založit novou kolonku antiutopických postapokalyptických mindfucků, ale ještě kousek chyběl. (17.08.2017)

"Artová dystopie," pravil kdosi a flákl filmu tři hvězdy. Pánové, pokud jsem přesvědčen o tom, že si film zaslouží nálepku "artový," nemůžu mu z principu udělit tři hvězdy. Art totiž není označením žánru, nýbrž kvality...víme, holoto? Takže pokud ho shledám artovým, nemůžu mu udělit hodnocení jakékoliv jiné, než maximální. Skutečný art je totiž věcí hodnou k pohledání, tudíž vyskytující se v množství zcela minimálním. To jen tak na úvod. K filmu, osobně se nedomnívám, že by šlo v tomto případě o art. Podle mého je Ana Lily Amirpour pouze neschopná kravka, privilegovaná už jen svým americko-íránským původem a rovněž zanícenou fascinací k ženským hrdinkám ve světě brutálního násilí. Zvláště po druhém zmíněném je obří poptávka, protože ženy chtějí snít a vrátit kdysi patriarchální společnosti veškerá dávná příkoří. Snaží se o to (mimojiné) skrze trend filmů a knih, jenž z kdysi tak zvané "růžové knihovny" pozvolna přešel kamsi k barvě krvavě rudé. Jen ta optika růžových brýlí zůstala stejná, jelikož nejapné jsou obě velmi podobně.... Z výše nastíněného je zřejmé, že trh i politicky motivovaná obec kritická byla jak předpřipravena k nezměrné adoraci tohoto snímku. Bohužel, režisérka toho využije jen částečně, neboť umí naprosté hovno. -(Přídomek "Naprosté" v tomto případě nemusí značit nutně celistvý exkrement ať už v okurkoidní či serpentínovité modifikaci, nýbrž komplexní označení kvality výměšku.)- Počítám, že porotci v Benátkách by The Bad Batch opravdu rádi vyhlásili vítězem v nějaké hodnotnější kategorii. Umělkyně ovšem vyplodila takovou ukrutnou dystopickou modernu, že to nešlo jinak, než skrze "speciální" cenu, udělenou za pozoruhodnou "jakožejinakost". Ta ovšem paradoxně trpí ukrutnou "těžko-fádností." Jo, a navíc je to nuda. Ale jen do toho dámy, bude se líbit. Já si dám raději Chalupáře. 20% (02.07.2018)

Šuki Waterhouse jako sličná a zmrzačená "průvodkyně" texaskou pouští v dystopické budoucnosti plné podivných a ztracených existencí, oddělených od zbytku společnosti, s nimiž diváka po dvě hodiny seznamuje. A v podstatě film ani o ničem jiném nevypráví. Film vznikl v nezávislé produkci, byl natočen ani ne za měsíc a podle toho taky vypadá. Akce veškerá žádná, nechybí artový závan, rozvláčné a pomalé tempo vyprávění, protkané dlouhými (snovými) scénami, v nichž se toho moc nenamluví, to není moc pro dynamické publikum. Celé se to až moc stylem vyprávění drží při zemi, přičemž je až s podivem, že si film mohl dovolit výskyt hned několika zvučných hereckých jmen, která byla ještě nedávno diváckými taháky. Pravda, Jim Carrey a Keanu Reeves toho moc nenahrají, prvního jmenovaného skoro nepoznáte, hraje hluchoněmého poustevníka, co se hrabe věčně v odpadcích, druhý ztvárnil jakéhosi Guru Járu, žijícího si oproti ostatním nad poměry. A to s nimi ještě ve filmu účinkuje Giovanni Ribisi, který dostal jen prostor pro jakési delirium, nebo co to vlastně předváděl. Z těch slavných jmen největší prostor dostal svalovec Jason Momoa, který hledá svoji malou holčičku, kterou mu odvedla hlavní hvězda filmu Šuki Waterhouse. Režisérka divně koncipovaných filmů Ana Lily Amirpour si zvláště oblíbila její kraťasy se smajlíkem, kterým věnovala největší péči. Ze statistického hlediska by bylo zajímavé, kolik záběrů za dvě hodiny padlo na Šukin zadek.Určitě by to bylo dvojciferné číslo. I když je její zadek výstavní, přece jen to je na dvě hodiny málo. Kanibalismus záhy ustoupí do pozadí, vyskytuje se jen asi ve dvou scénách. A řídký děj se poměrně monotonně točí v kruhu. Rozpočet asi nejvíce zatížilo zmrzačení hlavní hrdinky, na pravé straně těla přišla v úvodu o svoje končetiny. V české pohádce "Honza málem králem" se to vyřešilo tak, že se Kostelkovi ruka přivázala k tělu, aby to vypadalo, že ji nemá. Šuki ale takřka po dvě hodiny nesleze ze scény, tudíž její pahýly vidíme v plné kráse, zcela přirozeně vyvedené, což je největší Hruškova vychytávka filmu. Film není úplně prost uměleckých ambicí, ostatně režisérka si na nich vždy zakládá, nicméně slabý scénář neutáhne dvě hodiny, aniž by se nevtírala nuda. 5/10 (26.07.2017)