L'attesa
L'Attente
The Wait
The Wait
The Wait
Obsahy(1)
Anna se snaží vzpamatovat z náhlé ztráty blízkého člověka, a tak tráví své dny sama uprostřed velkých místností staré vily poznamenané časem. Dům obklopuje členitá a nádherná krajina sicilského venkova, která Annu izoluje od okolního světa, zatímco mlha, jež pomalu stoupá po svazích Etny, znemožňuje jakýkoli výhled. Ticho prolamují jen kroky údržbáře Pietra. A pak se zničehonic objeví Jeanne, mladá žena, která tvrdí, že je snoubenkou Annina syna Giuseppeho. Ten ji pozval do Sicílie, aby zde společně strávili velikonoční oslavy. Anna neměla o Jeanneině existence ani tušení. A Giuseppe tady není. Ale má ve svém pokoji všechny věci. Brzy, velmi brzy se vrátí, tvrdí Anna, neschopná přiznat pravdu, která je pro ni nevyslovitelná. Dny plynou a obě ženy si k sobě postupně nacházejí cestu. Společně čekají na Velikonoce, až se Giuseppe konečně vrátí domů, a na úžasný průvod, který se bude ve vsi tradičně konat. (HBO Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (13)
Juliette je jedinečná; od Modré až navždy. A. mi pak řekla, že jí film připomínal Ozonův Bazén a právě Kieslowského Modrou; já tam tyto paralely neviděl. Ale ocenil jsem pomalé smyčce a tóny a label ECM v titulcích. Bylo to příliš natažené; scény z vesnice, kápě, metafory – to tam vůbec nemělo být, bylo to zbytečné. Devádesátiminutová stopáž by byla o mnoho lepší – a silnější. Co se mu vlastně stalo? Pršelo a neozýval se... to jediné se dozvíme. Touha nepřiznat si ještě pravdu, počkat ještě pár dnů a poznat tu, která ho znala... Mohl to být bičový kýč, ale nebyl a není. A k tomu Juliette... [80%; 2016-03-17 FebioFest Cinestar Nový Anděl] ()
Musím hned zkraje přiznat, že mám slabost pro italské filmy. Podle mě je tenhle film výborné drama s jednoduchou zápletkou, ale moc pěkně vykreslenými postavami a skvěle se tu pracuje s atmosférou. Dlouhé pomalé záběry vykreslující čekání a zoufalsot hlavní představitelky. Časté detaily a herecké výkony hrané jen výrazy v tváři. Objeví se tu sicilské přírodní scenérie, tradiční náboženský průvod ve městě, který nahání hrůzu, krásná Lou de Laâge a výborný výkon Juliette Binoche a kombinování italštiny s francouzštinou. Myslím, že stojí za to vidět v kině, užijete si pasáže ticha, představení osvětlovače v úvodu filmu a hudební doprovod mimo jiné od the XX a Leonarda Cohena. ()
Skutečně skvostná kamera a dobré obrazové hry se světlem a stínem. Být to školní cvičení filmové školy, tak je to dokonalé. Jako film ale žel zcela zapadá do moderního trendu sice formálně dokonale natočených, ale výpovědí zcela povrchních až skoro hloupých děl. Ano, na ten obal se jistě mnohý dá nalákat, jenže jinak jde o zcela sebedojímací historku, která potřebuje k onomu vnitřnímu hřejivému pocitu autora, jak je vlastně strašně empatický, berličky v podobě znásilněné reality a reálného jednání postav. Když pominu, že většinu času se díváme bez jakéhokoliv přesahu na to, jak někdo někde dlouze sedí, mlčí a zírá v prázdno, pak nedává smysl vlastně nic, co postavy dělají. Protože autor chtěl ukázat tu bezradnost, a přece najednou jakousi jistou naději jedné nešťastné ženy, tak tomu podřídil vše. MOŽNÉ SPOILEROVÁNÍ Jako ta mladá holka musela být úplně pitomá, když jí nedošlo hned druhý den, jak se věci mají. Normální holka by udělal scénu, řvala, chtěla odpovědi. Ne, tahle trpělivě čeká, dělá sparing partnerku zdarma. Pietro taky mlčí a nic neřekne. Švagrová to samé. Normálně by to někdo proflákl už první den. KONEC SPOILERŮ Psychologie postav žel také není nijak silnou stránkou filmu. O matce se dozvíme jen zcela povrchní věci (přišla na Sicílii, byla první, kdo tu měl rozvod a prošlo jí to, teď je nešťastná, nic víc. Jo, umí hodit na pánev vajíčka.) O holce to samé - co studuje, proč to studuje, autore, seznam mne, diváka, se svou postavou, abych jí mohl fandit, nebo ji nenávidět. Takže ani k jedné z postav člověk nakonec nemá žádný vztah, jsou mu jedno. Jedinou zajímavou postavou je pak nakonec Pietro, asi sluha, který žel nemá prostor se víc projevit. Prostě to celé nefunguje, i když vím, co chtěl autor říct, jak se nad tím chtěl dojmout a jak tím chtěl dojmout nějaké baby. Jo, a povinná vsuvka o gayích, jak z jiného světa. ()
Film L´attesa mi představil ženu Annu, kteřá žila v obrovském domě a byla zasažena ztrátou blízké osoby. O chvíli později příjiždí mladá dívka Jeanne hledajíc svého milého. Vzledově film skvěle reprezentuje své ponuré téma. Po herecké stránce též nemohu najít výhrady. Herci nebyli herci ale lidmi, kteří byli jen nahráváni při zažívání svých životních strastí. Ostatní apekty nemohu titulovat těmito superlativy. Příběh byli jednoduchý, což by nemuselo vadit ale v tomto případě to výrazně vadilo. Celý děj je od začátku do konce lehce odhadnutelný. Nepoteší a nepřekvapuje. Jeanne nejprojevila úměrnou snahu své tužbě najít své milého, bez kterého podle svých slov "nemůže žít." Od Anny je zpočátku její zdrženlivost pochopitelná. Avšak do té doby dokud se nestane jediným motorem filmu. Konec mohl nastat klidně po patnácti minutách. Po celkové stránce tento film nestojí za Váš čas. "Film nedoporučuji k zhlednutí" - 2/5 ()
Juliette Binoche je skvělá herečka, což opět na plno dokazuje i v tomto snímku, který se místy až moc snaží o to, aby se jednalo o umělecký snímek. Problém ale nastává ve chvíli, kdy mnohem zajímavější jsou některé kompozice scén, především v závěru filmu, kdy se vytratí jakýkoli zájem o postavy a příběh. ()
Reklama