Montparnasse-Pondichéry

Že je Yves Robet tak trošku svérázný vtipálek, vím už minimálně od doby Kumpánů, ale že si po 70-tce napíše a natočí romantický film, v němž si navrch dopřeje i hlavní mužskou roli, to bych od něj nečekal... a vlastně bych mu tady 74 let vůbec nehádal, neb pořád působil ve formě. Příjemný filmeček začne po krásných barevných titulcích v tak trochu nevýrazné šedi hlavní hrdinky zavalené starostmi a náhlými depresemi, ale po náhodném setkání s letitým trumpetistou se v souladu s její náladou mění i celý film směrem k odhalení a nalézání kouzla obyčejných věcí a všedních i nevšedních radostných chvil. Dočasně protkané osudy několika postav z prostředí umělecké školy se smítají k laskavému humoru a jemné romantice zbavené tradičních klišé a i když bych tady hlavním postavám ten hollywodsky laděný happy end klidně přál, rozumím, že v reálném životě též ne vždycky vše dopadne podle představ... ale musí se jít přesto dál, s posilněním pěknými zážitky i novou nadějí.. a také o tom ono hořké i zároveň dojemné zakončení je. „Zkouškou odvahy není zemřít, ale žít.“ Líbilo se mi i výrazné „ozdobení“ filmu výtvarním a hudebním uměním, dokonce i rapová čísla mě celkem pobavila a kousek filozofie je podáván nenásilnou formou. [80%] (19.11.2022)