poster

Adam Curtis: Bitter Lake

Dokumentární

Velká Británie, 2015, 135 min

Režie:

Adam Curtis

Scénář:

Adam Curtis

Komentáře uživatelů k filmu (4)

  • Traffic
    *****

    Z toho, co jsem od Curtise viděl, jde o jeho formálně nejodvážnější počin. A není to náhoda, pojednává totiž - jak už tu padlo - o tom, jak vládnoucí elity vytváří (pro sebe a své občany) určité zjednodušující narativy (dobro vs. zlo), kterými pak ospravedlňují svoje, v tomto případě často neúspěšné jednání. Bitter Lake je pak o tom, že dnes podle Curtise už tyto jednoduché narativy vytvářet nelze a odpovídá tomu i struktura a styl filmu. Lineární vyprávění o vztazích mezi Západem a Blízkým východem (především Saúdská Arábie a Afghánistán) je od začátku pravidelně narušované náhlými autentickými vsuvkami z poslední invaze USA/Británie do Afghánistánu, potažmo Iráku. Mluvený komentář střídají dlouhé nekomentované pasáže, jindy se zase jako zdroj informací objevuje text na obrazovce. Jak je Curtisovým zvykem, pořád jde do značné míry o dokumentární koláž, která míchá unikátní, pečlivě vybrané archivní záběry s vlastním natočeným materiálem a tematicky padnoucími ukázkami z fikčních filmů. V některých momentech Bitter Lake dokonce využívá ejzenštejnovské intelektuální montáže, přičemž jindy (navracející se zpomalené záběry tancujících lidí) skoro připomíná avantgardní Morrisonovu Decasii. Stručně a jednoduše, pokud je tento snímek o mizení jednoduchých společensko-politických narativů, sám toto mizení ve svojí skladbě odráží, aniž by se vzdával přehlednosti. ________ Samozřejmě, i Curtis vytváří ve filmu určitý narativ, ve kterém se primárně soustředí na Afghánistán jako středobod všech zásadních světových událostí posledních několika dekád. V řadě ohledech je jeho argumentace, která propojuje obchodní zájmy mocností, vznik fundamentalistických islámských náboženství, 9/11, tažení do Afghánistánu a finanční krizi, velice přesvědčivá a fascinující. Řekl bych, že asi neexistuje jiný dokument, který by tyto důležité události současných světových dějin dokázal usouvztažnit a vysvětlit líp. Na druhou stranu, pokud se budeme bavit o mizení těch přehledných narativů, je to otázka komplikovanější. Curtis to na konci docela rychle utíná, přičemž dochází k určitým závěrům opět hlavně v oblasti blízkovýchodních konfliktů a Islámského státu. Dalším důvodem, proč se, slovy Václava Bělohradského, dnes pohybujeme v "globální vesnici odvrácených tváří", je ale například všudypřítomná nedůvěra v jakékoli elity. Jinými slovy, důležitým zdrojem současné "identitární paniky" není jen absence jasně rozvrženého, binárního světa, ale zároveň neustálé úniky kompromitujících informací (Snowden, Wikileaks), skandály vysoko postavených funkcionářů atd., které permanentně podlamují důveru v cokoli institucionálního. Nejde tak jenom o to, jak vysvětluje Curtis, že jednoduché narativy na Blízkém východě selhaly a teď si nikdo neví rady, jak situaci vhodně interpretovat a o co se opřít. Jde o to, že vůbec chybí důvěra v ty, kteří by s takovými novými narativy měli přijít. Zapojit do Bitter Lake ještě problematiku dnešní informační společnosti by ale bylo zřejmě nad možnosti filmu, takže se jenom omezím na poznámku, že tenhle skvělý, esenciální dokument tvoří zajímavý, byť na první pohled ne zcela zřejmý diptych s filmem Citizenfour. ________ Zároveň se jedná o dokument s nejlepším hudebním doprovodem ever. Kdy jindy vedle sebe ve filmu uslyšíte Come Down to Us od Buriala a Runaway Kanyeho Westa?(19.4.2015)

  • Splasher
    ****

    Ke Curtisovi jsem se dostal až letos přes Brookerův Wipe, takže je Bitter Lake prvním dokumentem, který jsem od něho zhlédl. Navíc nemám přehled o dění v Afghánistánu, takže nemohu komentovat ani obsahovou stránku. Cením si snahy o kauzalitu. Co mi však nesedělo, byla paralela se Solaris.(7.2.2015)

  • KlonyIlony
    *****

    Mr. Cutris to opět dokázal. Svoji recepturu mixování rozmáchlého vyprávění a mikroskopických detailů tady dotáhl snad do ještě většího extrému a ve výsledku to působí až sureálně. Curtis byl vždy kritickým filmařem, tj. někým, kdo se snažil o to, dát publiku novou perspertivu, nový, smyslupnější narativ, ať už to bylo se záměrev vzdělávat, nebo podat alternativu k zaběhlým ideologickým narativům. Tento film je možná víc než kterýkoliv předtím přivádí diváka k reflexi nad narativem jako takovým. Film jasně říká, že hegemonní narativ selhal, svůj vlastní pohled tady Curtis dost redukuje, nechává více mluvit obrazy (několikrát mě napadlo, že se to ponořování do bezprostřední přítomnosti blíží stylu T. Malicka apod.). Film silně vsugerováná otázku: Co je ten pravý narativ? Postmodernista může namírnout, že na tom nezáleží, že všechno je "jenom narativ", ale takové salónní úvahy budou mít těžko apel na člověka, který si uvědomuje hrůznost mnoha dnešních problémů. Lidé jakožto sebeurčující, autonomní tvorové nemůžou nemít narativ, který by dával smysl jejich kolektivní existenciů jde jen o to, jaký si vyberou.(31.1.2015)

  • Sentido
    *****

    Je na čase začít psát nový příběh historie. Opisováním od negramotné minulosti nás jen motá v kruhu. Směrem dolů. Setrvačnou tíhou slepců.(17.10.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace