Kvočna

Hugo Haas měl hned dvakrát šťastnou ruku. Poprvé když si jako svou režijní prvotinu vybral úspěšnou hru Edmonda Konráda inscenovanou v Národním divadle a podruhé když se rozhodl nabídnout hlavní roli Růženě Naskové, která v této roli excelovala na jevišti. Nasková měla jedinou filmovou zkušenost z roku 1915, Haas jí nabídl ojedinělou příležitost a film dostal skvostnou komediální i charakterní herečku. Kvočna je vtipnou lehce ironickou reflexí doby, která se "mravně" změnila, s vybroušenými dialogy a skvostným obsazením. Snad jen národní nota, poplatná době svého vzniku, se do této jinak výtečné komedie příliš nehodí. (15.01.2004)

Tento pamětnický film mě překvapil v na svou dobu otevřeným přístupem k otázkám sexu a nevěry v partnerských vztazích. Snímek disponuje skvělým hereckým obsazením, obzvláště Růžena Nasková se své role zhostila s vtipem, elegancí a šarmem opravdové dámy. Nemanželské dítě, nevěra, tři rozvody v rodině a úplatkářská aféra zetě ve vládních kruzích, co může být dneska aktuálnějšího. (13.01.2013)

Konrádova stejnojmenná divadelní hra byla původně, na počátku třicátých let, psána pro jednu z prvních dam činohry pražského Národního divadla Marii Hübnerovou. Ta ovšem v roce 1931 nečekaně zemřela a roli potom převzala Růžena Nasková, která s ní sklízela velké úspěchy. To byl také jeden z významných důvodů, proč si o několik let později tuto hru vybral herec a režisér Hugo Haas pro svůj další tvůrčí pokus. Problém však nastal v tom, že Nasková neměla příliš velké motivace vracet se k filmové kameře. Měla totiž za sebou pouze jedinou, a nepříliš zdařilou, zkušenost z roku 1915, kdy se objevila v ještě němém snímku Ahasver. Po delším naléhání se Haasovi nakonec podařilo herečku přemluvit a tak byl v roce 1937 natočen svěží, moderní film, pozoruhodný minimálně už svým otevřeným výbojem proti zkostnatělému řádu morálky. Především zásluhou Růženy Naskové, která v Anně Svojanové, zvané kvočna, znamenitě personifikovala moudrost ženy, která se dokáže vyrovnat i se složitými životními situacemi. Ty představovaly milostné zmatky jejích dcer, zeťů a vnučky; v jejím případě prokázala hluboké lidské pochopení, podložené láskou a nikoli předsudky. Typ moudrého a laskavého ženství si později Růžena Nasková zopakovala ještě v řadě jiných filmů, které její citlivý výkon nesporně umělecky obohatil. Filmem probleskne celá plejáda populárních osobností filmové i divadelní praxe, kteří byli ale zároveň s tím vhodnými kandidáty bez přehnaných gest a samoúčelných frází. Civilní portréty současného ženství, odlišujícího se nejen přístupem k životu, ale také vývojem obecného vnímání morálky a její interpretace v celospolečenském klimatu, lze spatřovat v hereckých výkonech Jiřiny Šejbalové, Adiny Mandlové, Trudy Grosslichtové, Světly Svozilové, ale také u samotné Naskové a Antonie Nedošinské jakožto příslušnic nejstarší generace. U mužských partů převládá naléhavost jejich zaměstnání i duševních hnutí mysli v přímé návaznosti na jednání ženských protějšků jako určovatelů životního směru; více než vhodné je takové ztvárnění Františkem Smolíkem, Rudolfem Deylem, Jiřím Steimarem, Vítězslavem Bočkem, Otto Rubíkem a dalšími. Ti všichni se společně s hlavní představitelkou zasloužili o to, že se filmová Kvočna co do úspěchu u diváků vyrovnala své divadelní předchůdkyni. (03.10.2008)

Apartní film je po všech stránkách tato moderní společenská konverzační komedie. Pikantní a koketní hry Šejbalové a Rubíka, hry nejskvostnějších žabců Grosslichtové a Mandlové jsou uspokojivé po všech stránkách. Jsou-li tito pak srozuměni s kvalitním divadelním textem, bylo by hříchem, aby k režii přišel někdo menší, než Hugo Haas. Haas s citem pro salóny, tenisové kurty, ale především pro výborné herecké vedení. Pak je rozkoší se k takovému filmu pravidelně vracet. Snad jen je nutné poukázat na faktum, že první role Růženy Naskové byla v dobovém moderním feministickém skeči a pouze absentující divácká zkušenost učinila Ahasvera kýčem. (23.04.2012)

Ačkoli je tento film víceméně primitivním příběhem jedné (na svou dobu) morálně a sexuálně narušené rodiny, nedá se mu upřít spousta zajímavých aspektů. Oproti mnohým filmům pro pamětníky tento otevřeně hovoří o lásce a sexu, svobodě mysli i partnerství. To není ve starých filmech běžné, zvláště když jsou tam ještě navíc zastánci starých pořádků zesměšňováni. Snímek je zpestřen také několika velice podařenými, vtipnými a navíc originálními scénami, zbylé jsou alespoň průměrné. Adina Mandlová je v roli velmi přirozená, Šejbalová se v rolích nevěrných manželek opravdu našla, zde opět perlí. Herecké výkony obecně na úrovni. Přes veškerou naivitu, sentiment a blboučkost této komedie jsem se vcelku bavil dobře. 75% (20.04.2011)