Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan StallichHudba:
Josef KumokHrají:
Hugo Haas, Arno Velecký, Antonie Nedošinská, Lída Baarová, Ladislav Pešek, Jan W. Speerger, Ladislav Herbert Struna, Marie Grossová, Jaroslav Marvan (více)Obsahy(1)
Docent Jakub Johánek se těšil na dědictví po strýci a předem ho s přáteli oslavoval, aniž by věděl, jaké poklady vlastně může očekávat. Trochu přehnal množství skleniček a druhý den se probudil s dokonalým oknem. Mučí ho kocovina, a do toho ještě přichází domovnice s prohlášením, že včera připravil její dceru o věneček - docenta tedy čeká urychlená svatba. Jakub sice po dívce už dlouho pokukuje, nyní má však docela jiné starosti. Vyhledal ho totiž jakýsi povaleč, který tvrdí, že na vlastní oči viděl, jak Johánek v noci zapálil stoh. Pokud nedostane tučné výkupné, půjde ho udat... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Každý začátek je těžký a tak je třeba brát i začátky Slavínského. Natočit komedii není jen o zápletce, ale také o tempu, svižnosti a eleganci. A v tom to skřípe. Romantický cajdák o nešikovném profesorovi a jednom opilcově "okénku", které způsobí nečekané komplikace, ale samozřejmě vše dobře dopadne. Vše by skutečně dobře dopadlo, jen kdyby film nebyl tak strašlivě dlouhý. Tempo je velmi pomalé, děj běží tak pomalu, že jsem měl mnohokrát chuť vykřiknout, ať už se ten Haas sakra vymáčne. Nakonec jsem se dotrpěl k happy endu, i když jsem od toho v půlce chtěl odejít. Ještě, že tam byl ten Marvan...50% ()
Příběh je to blboučký, ale jakožto původní divadelní hra, stojí na hercích a náladě, kterou navozuje. Jako kdyby Haas svým tím svým vejdětěž, vyzval diváka, aby usedl do hlediště a tomu jelimanovskému páru držel palce. Ano, minimálně první polovina filmu působila podivně amatérsky a civilní projev Arna Veleckého ostře kontrastoval s klasickým dobovým přehráváním, jaké všichni máme rádi. Ale i na to se dalo zvyknout. Je obdivuhodné, jak rychle se tvůrci naučili pracovat s mluveným slovem. Zvukový film byl relativně nové médium a přitom už o pár roků později, byly mnohé komedie vystavěné hlavně na verbálním humoru. A to je věc další, díky tento film ohodnotím lépe, než průměrem. Příběh byl sice jednoduchý, ale scénář je napsaný chytře a místy mě až překvapilo to jemné vtipkování a nadsázka, která působila, jako kdyby si chtěli tvůrci vystřelit i z diváků, kteří se budou dívat třeba za devadesát let. Vlastně mám díky tomuto filmu pocit, že dnes lidi neumí tak hezky mluvit, ale především tak bystře myslet. Nevytratila se jen etika, ale také ryzost. ()
Sám Slavínský zjistil, že tohle se příliš nepovedlo a natočil komedii znovu. Srovnám-li oba scénáře, starší je mnohem jednodušší a nese se v duchu prvorepublikové naivity. Novější scénář přináší více postav i rozvinutější zápletku a ve výsledku mi přijde vtipnější. Nejzásadnějším rozdílem jsou herecké výkony. Dnes neordinuji osciluje na pomezí doznívající filmové naivity let třicátých a poloviny čtyřicátých s tvrdě nastupujícím realismem. Tomu odpovídají i mnohem civilnější herecké projevy. Okénko je hráno velmi divadelně. Dokonce ani Nedošínská nemá ten půvab jejích pozdějších herdekbab se zlatým srdcem. Ale vzhledem k tristním hereckým výkonům všech ostatních, z nichž jsou světlými výjimkami pouze Haas a Marvan, samozřejmě výrazně září. Marvan je sice v roli policisty velice přesvědčivý, ale bohužel tato role je ryze epizodní. Kéž by tomu tak bylo u Johánkova přítele v podání Veleckého! I pět sekund Veleckého před kamerou je o mnoho více, než se dá snést. Velecký připomíná máslovník africký, u nějž je však to, že se chová jako dřevina, očekávanou vlastností, a to, že plodí sliz, dokonce vítaná vlastnost. U Veleckého nevítám ani jedno. Haas se snaží ze všech sil, ale tvůrčí balast kolem sebe nedokáže zakrýt. Pivec mi v roli doktora Johánka přijde o chloupek lepší. Je smůlou pro tento film, že jsem nejdříve viděla poválečné zpracování, z tohoto srovnání nemá šanci Okénko vyváznout bez nelichotivých šrámů. ()
Úsměvná záležitost.. To je tak, když si abstinent/introvert, spořádaný docent a veskrze nepraktický muž jednou večer přihne a přebere.. Ráno má okno jako výkladní skříň a netuší, kde byl, co dělal, čehož se několik jiných osůbek chystá zneužít.. Hugo Haas je svým zvláštním způsobem neodolatelný a stejně tak asi i nepřekonatelný, kdo jiný by dokázal tuhle roli zahrát lépe? U mě spokojenost, nasmála jsem se dosyta.. ()
Velmi dobrá veselohra podle předlohy Olgy Scheinpflugové. Slavínský natočil v první polovině třicátých let v produkci UFY hned několik veseloher z lidového prostředí. Zatímco ve filmech jako Madla z cihelny, Zlatá Kateřina či Pokušení paní Antonie se půvabná, milá a chytrá dívka z lidu dostane k svému dobře postavenému ženichovi přes různé peripetie, zde se setkáváme s poměrně dobrou inovací. Lída Baarová dobývá za pomoci své matky Antonie Nedošinské nesmělého a nepraktického intelektuála Huga Haase. Přičemž ten způsob, jak dostat dceru pod čepec je vskutku originální, matka využije toho, že pan docent jednou přebral a zinscenuje divadlo, ve kterém její Růženka tvrdí, že ji pan docent připravil o počestnost. Vše nakonec dobře dopadne, neboť Hugo Haas a Lída Baarová přece patří k sobě. Typ nepraktického mládence v podání Huga Haase se dá už jen stěží překonat. ()
Reklama