VOD (1)
Obsahy(1)
Renomovaný íránský tvůrce se ve svém druhém snímku natočeném v rámci nuceného domácího vězení proměnil v taxikáře, který prostřednictvím rozhovorů s rozličnými klienty nabízí vytříbeně kritický pohled na íránskou společnost. Panahí tu bez jakékoli sebelítosti a s odzbrojujícím humorem nastoluje otázku, jak se má chovat umělec v zemi, která mu neumožňuje svobodu projevu. S kamerou připevněnou za předním sklem svého vozu natočil Panahí film výmluvnější než mnohé sociopolitické studie. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (67)
Názorná ukázka toho, jak málo stačí k tomu natočit kvalitní snímek, zabývající se důležitým tématem v podobě nejen politické situace v zemi na Blízkém východě, ale i jejích společenských zvycích či obecného znázornění lidského ducha v pozitivní i negativní podobě. Panáhí to zvládl poměrně s přehledem v jednom autě, se dvěma kamerami, nenudícími dialogy a naprosto skvělou vnučkou, která mísila vtipné momenty s těmi opravdu nepříjemnými až zarážejícími. Kvalitní drama s vizuálem a lehce i formou dokumentárního filmu, navíc se svěží stopáží. [75%] | Kino - Prom. ()
(BE2CAN, Atlas) Můj první Panahí, což je možná docela chyba, protože vzhledem k té meta rovině Taxi Teherán mi patrně unikla spousta odkazů a citací. Přesto jsem výrazně spokojen - velmi příjemná a podnětná (a kupodivu občas i vtipná) jízda po hlavním městě jednoho pochybného státu, který (nejen) svým nejhodnotnějším umělcům háže klacky pod nohy a činí jim ze života peklo. Stačilo málo, totiž kamera a auto, ale v reálu vlastně hodně, totiž odvaha. Myslím, že je tak trochu povinnost tu odvahu ocenit, přitom to ovšem není povinnost nepříjemná. Na filmové fanoušky musí být přece spoleh :) ()
Dwarfský překupník s dvd filmy přistoupí do taxíku, který řídí renomovaný iránský režisér, toho času v nuceném domácím vězení. Upomíná se, že mu kdysi sehnal kopii Tenkrát v Anatolii a kvůli kšeftu z něj na okamžik udělá svého komplice. Geniální, i kdyby to nebyla pravda. Tohle, závěť natočená na mobilní telefon a rozmluvy o (ne)svobodě umělce dělají z Taxi Teherán výjimečné dílo. ()
Panahí je king! Taxi Teherán vypráví navzdory své kamufláži "rutinní jízdy" neskrytě a s půvabnou vehemencí, přičemž více než cokoliv jiného zkoumá reálné možnosti kinematografie jako média. Vzhledem k neblahým politickým podmínkám inscenuje režisér svou autorskou cestu jako nahodilý dokument, leč je jasné, že situace byly dopředu napsané a alespoň zběžně ozkoušené. Z hrůzných i groteskních výjevů každodennosti utkává Panahí dohromady zábavnou koláž postav i situací, jejichž humor se často potkává s paradoxní osudovostí. Třeba když neteř peskuje svého strýce šoféra a poučuje ho o dějinách tamního filmu; strýce, který stojí za tituly jako Bílý balónek či Zrcadlo. Poselstvím Taxi Teherán není konkrétní vyhranění se proti diktátu mlčení, nýbrž snaha ukázat, že vzdor nesmyslným zákazům a omezením zůstává touha a radost z tvorby vítězně nade vším. ()
Nesmírně originální nápad. Íránský režisér si namontoval kameru na palubovku a rozjel kariéru taxikáře. U toho poslouchá, co mu kdo vykládá a celé to vyznívá dost sebekriticky vůči íránskému národu. Já bych to tak sebekriticky neviděl, spíš jako originální metodou přimět diváka se zamyslet. Mně se to líbilo. Závěr byl hodně nápaditý. ()
Galerie (25)
Photo © Jafar Panahi Film Productions
Zajímavosti (1)
- Zlatého medvěda 65. ročníku Berlinale za tento smínek přebrala neteř autora Jafara Panahiho, která mimochodem uplatnila ve vítězném díle i své herecké nadání. Její strýc si nemohl pro trofej přijet, protože mu režim zakázal cestovat a poskytovat rozhovory. (Zdroj: MF DNES). (hippyman)
Reklama