Všechen čas na světě

Na motorové lodi se Suzanne a Gerard stěhují se svými třemi dětmi, dvěma kočkami, psem a hromadou zásob do hloubi kanadských lesů. Ve srubu bez elektřiny, internetu, mobilů a především a důsledně bez ukazatelů hodin zjišťují, jaké to je, jak to chutná, být přirozeně a neomezeně spolu – jen tak, v ostrůvku domova uprostřed divočiny, na devět měsíců odříznuti zamrzlou řekou od rušivých vlivů civilizace, mimo dosah vnucených schémat a rozvrhů. Učí se spolupracovat, naslouchat svým přáním a potřebám, vychutnávat přítomnost, trpělivě a tvořivě si vystačit s tím, co mají. Nic je neodvádí pryč, utíkat není kam a přes různé strasti si ověřují, že prožívají zatím nejúžasnější čas svého života. Autorkou nápadu i výsledného filmu je Suzanne osobně a ze snímku dýchá nově objevená láska, hravost a klid celé rodiny. *** Samozřejmě že druhou otázkou je, co všechno se do pečlivě sestříhaného filmu "nevešlo", či spíše záměrně nevešlo, je to rodinný autoportrét, video do památníčku, které maminka ničím zkazit nechtěla. Při delším zamyšlení ale divákovi dojde, že tu chybí zaznamenaná veškerá skutečná komunikace, proces řešení problémů, nesouladů, ladění, obyčejného partnerského diskutování... manželé spolu v celém filmu snad ani jednou doopravdy nemluví. Snímek totiž ve skutečnosti nedokumentuje, jak to probíhalo, krušné chvíle ani nutné komunikační mechanismy celého toho ozdravného rodinného procesu chybí, je to koláž z hezkých chvil, dílčích výsledků, úspěchů, sada momentek - je to ale vědomá volba a je možné na to v pohodě přistoupit. ~~ (07.03.2016)

Takové jiné rodinné video z takové jiné dovolené. Měli by ho vidět všichni, kteří tvrdí, že příliš volnosti dětem nesvědčí. Jedním slovem krása, ještě teď mě film hřeje na duši. (11.02.2016)