Domek z karet

Živšie a viac hravé ako americký remake. Ale britskému seriálu chýba najväčšia sila americkej verzie, a to sú vedľajšie dejové línie a prepracované vedľajšie postavy. Lenže Ian Richardson je práve vďaka tomu omnoho mrazivejší a nebezpečnejší než Spacey. V prvej sérii originálu trochu prekáža prílišná naivita postavy novinárky, Kate Mara je v tejto úlohe ale tiež slabým článkom remaku... (06.03.2017)

Přemýšlím, jak to napsat a nelze se vyhnout konfrontaci s aktuální americkou verzí. Zkrátka a dobře - Američanům se podařilo udělat to více "cool" a zajímavé, Britové to mají tradičně syrové a více realistické. Kevina s Ianem nelze srovnávat, oba hrají něco úplně jiného a oba perfektně. Kdybych měl dát doporučení někomu, kdo není od fochu, volím americkou verzi. Politologové by si měli určitě pustit tuhle. U americké novinky prostě vždy zůstane pachuť neoriginality :) You might think that... I couldn't possibly comment :) (30.08.2013)

Neuveriteľný seriál - po pozretí jeho amerického dieťaťa som sa navnadil na britského pôvodcu, som úplne uchvátený. Hoci som musel robiť korekciu titulkov asi 240x počas jedného dielu, vôbec ma to neodradilo. Dokonalá angličtina, vynikajúci Ian Richardson v hlavnej úlohe a intrigy, intrigy, intrigy smerujúce k veľkému cieľu. Je to jeden z prípadov, keď som akosi podvedome fandil hlavnému hrdinovi napriek jeho obludnosti. Odporúčam aj pokračovania To Play the King a The Final Cut. (30.05.2014)

Jestliže seriál Ano, pane premiére je šumivý britcom vyprávěný s nadhledem a moudrostí, pak House of Cards je tíživá politická tragédie shakespearovských rozměrů, samozřejmě pod zdvořilou a usměvavou maskou. Je to takový Já, Claudius z moderní Británie. Rozdíl je v tom, že intriky, vraždy, podrazy a nezřízená touha po moci jsou v kulisách starého Říma zábavné a malebné. Když se ale totéž odehrává v nejvyšších patrech politiky jedné z velmocí 20. století, vstávají z toho člověku chloupky na zátylku, obzvlášť při pomyšlení, že předlohu napsal bývalý vysoký představitel Konzervativní strany. Všichni totiž brbláme, že politika je špinavá a politici jen hledí na svou kapsu, ve skrytu duše ale doufáme, že demokracie je správná věc a v našich volených představitelích že se vždycky nakonec probudí svědomí a přejdou zpět na světlou stranu Síly. House of Cards však tvrdí, že vrcholné politice není pomoci, že proklamace o veřejném blahu a "pevné vládě, která se nebojí vládnout" jsou jen divadýlko pro naivní bašťouny a partajní aparát je džungle plná bezohledných masožravců, kteří se v honbě za titulem či funkcí neštítí žádné sviňárny. Jsou ochotni jít i přes mrtvoly a snadno si to zdůvodní tím, že "je to nutné pro dobro země". Hlavně pokračování zvané To Play the King je naprosto brilantní politická partie a učiněný herecký koncert. Jestliže Ano, pane premiére příjemně šimrá, tak z celé série o třech sezónách s geniálním Ian Richardsonem v hlavní roli běhá mráz po zádech. Nejvyšší doporučení. (27.08.2012)

Vrcholná politika v plném lesku: loajalita hlavně sobě, touha po moci vydávaná za zájmy strany, osobní ambice skryté za službu státu, úsměvy ostré jako nůž, přátelství chladné jako led, nepřátelství maskované zdvořilostí, poloviční pravdomluvnost, otevřené naznačování, falešné lichotky, odhodlání dosáhnout svého. Ale hlavně skryté intrikování a cynické manipulování, jaké nemá hned tak v seriálovém světě konkurenci. A že je to vlastně osobní pomsta zneuznaného mistra, to už je jen takový bonus. To si můžete myslet. Já to nemohu komentovat. (29.02.2012)