Midsummer Night's Dream, A

bogu

Au, tak tohle hodně bolelo – a to jsem si od téhle adaptace tolik sliboval. Navzdory naprosto fantastickému obsazení tenhle film neuvěřitelně zestárnul a tím nemám na mysli jen vybledlé barvy. Kromě herectví je tu totiž skoro všechno špatně a pro to, co se ještě koncem šedesátých let dalo ospravedlnit módou, experimentem a avantgardou, už dnes není omluva. Film působí, jako domácí video pořízené skupinkou studentů, střih je otřesný, záběry na sebe většinou vůbec nenavazují, postavy (a nejen ty nadpřirozené) se chaoticky teleportují z místa na místo, roztřesená kamera odpuzuje oči. Kostýmy jsou absurdní, napůl divadelní, napůl věrné stylu šedesátých let (minisukně, kozačky) a zelený make-up pro lesní bytosti je hodně špatně nanesený. Někdy lze dokonce vzpomenout na filmařskou techniku Eda Wooda: místo hvězd kameru oslepují reflektory, noc střídá den zcela chaoticky, atp. I po režijní stránce je tenhle Sen horor – postavy se prakticky vůbec nehýbají, mluví častěji do kamery než k sobě navzájem a o tempu nebo kontinuitě se tu prakticky nedá mluvit. To, co ve mně udržovalo aspoň minimální zájem, byli herci – tehdy ještě mladičké, zakuklené hvězdy londýnských jevišť a stříbrného plátna. Ta koncetrace talentu je neuvěřitelná: Judi Dench, Ian Richardson, Ian Holm, Helen Mirren, Diana Rigg, David Warner… Všichni se svými velkými triumfy teprve před sebou. Bohužel, Warner nemá jako Lysander dostatek sex-appealu a Holm jako Puk je spíše směšnou dětskou karikaturou nezbedného skřítka a Oberonova věrného psíka (včetně trapného plazení jazyka), Richardson je ovšem možná nejlepší Oberon, jakého jsem viděl (škoda, že mu co chvíli rudnou oči v alergické reakci na zelený make-up), a Judi Dench je jednoduše kouzelná Titánie – tady by se nejspíš hodilo podotknout, že lesní bytosti zde vystupují téměř nahé a mladičkou Dench zakrývají všeho všudy tři sporé lístky – to jen tak někde neuvidíte. Tahle adaptace je vlastně v mnoha směrech jedna velká kuriozita, naneštěstí tak špatně natočená, že znovu už bych ji asi nestrávil. // LEPŠÍ VERZE: Bohužel nevím o žádné špičkové filmové adaptaci Snu; Hofmann (1999) je konvenční a mdle mainstreamový (naštěstí s několika skvělými výkony ve vedlejších rolích); telvizní verze od BBC zbytečně ponurá a slabá v linii ochotníků, ale oba tyto filmy jsou přece jenom nejméně o úroveň výš.(25.8.2009)