Stále spolu

Dokument, jehož tvůrci se bojí zasáhnout, konfrontovat, vyvolat jakýkoliv zajímavější rozhovor kladením zásadních otázek a třeba i větším tlačení na pilu při snaze získat na ně odpověď. Rodina ujetého Petra, který o sobě tvrdí, že žije v souladu s přírodou a ztracenými ideály, přitom posílá své děti vydělávat (nejen) na naftu (!), chodí si na úřad pro dávky a o soběstačném životě nemůže být ani trochu řeč. Nabízí se tolik otázek, na které by divák chtěl znát odpověď, ale bohužel režisérka je nepoloží a jen z uctivého odstupu sleduje to zvláštní šumavské a španělské divadlo o jednom otci, který uklidil svoji rodinu na samotu, aby nad ní mohl mít absolutní moc. (29.12.2015)

Silné téma, slabé zpracování. Dokument o "jiných lidech", vyznávajících jiné životní hodnoty, ne ty diktované konzumní společností. Je položena spousta otázek, na které se ovšem v dokumentu nenachází odpověď. Škoda, že mnohdy zajímavé sekvence jsou nechány bez bližšího vysvětlení či dalšího komentáře. Dokument tak vyznívá do ztracena. Na konci si člověk pomyslí: No, dobrý, a...? (23.01.2016)

Spíš díry než obsah. Ne, že by tvůrci nebyli dostatečně trpěliví. Evidentně strávili s Mlčochy značné množství času a museli nasbírat obří množství materiálu, jenže takhle poskládané to pak neřekne o tématu nic a výsledek je jen kritika despotického přístupu otce rodiny. Proč ne, ale rád bych více do hloubky. Rád bych měl v hlavě po zkouknutí alespoň pár otázek a ne jen jeden vykřičník. Ale kdyby u mě při hodnocení stál Petr na krok, tak samozřejmě řeknu, že jsem šťastný a že se mi to vlastně líbilo. (09.08.2016)

Disciplína je základ v armáde a takou armádou je aj táto rodina. Otca-generála musia počúvať všetci vrátane manželky. Žiť prírodným spôsobom niekde Na samotě u lesa je vždy sympatické, len si ten spôsob musí človek zvoliť sám. Malé deti túto možnosť výberu nemajú a v ich tvárach som občas videl, že by si radi vybrali ináč. U dospelých detí táto možnosť je, ale keď nie sú z rodiny pripravené na "štandardný" život, majú to ťažké. Nuž, rodičia vždy vedia, teda mali by vedieť, čo je pre ich deti najlepšie. Keby na samote žili dvaja dospelí ľudia, tak nemám nič proti, ale s toľkými deťmi je to otázne. Otec rodiny v úlohe spasiteľa bol akoby zámer dokumentu, tak nejak som to pochopil. Tienisté stránky života a pováh ľudí sú potlačené do úzadia, ale cítiť ich. O náhľad do života alternatívcov sa film pokúsil, je zábavný, len mi chýbali viaceré dôležité pasáže a vysvetlenia. A tiež, hoci ide o dokument, hlavná postava často prehrávala a vznikali neprirodzené situácie. –––– Já tam dám ten prášek sám, ty bys ho dala zbytečně moc. –––– Ty kozy jdou okolo a ani si cukroví nevšimnou. Vemte si z nich příklad, děti! –––– Je to strašné, že si člověk řekne, že mu dcera skončila ve chlívě. (26.11.2015)

Český Captain Fantastic ze Šumavy... Formálně není dokument režisérky Evy Tomanové ničím výjimečný, je to spíš jen taková podprůměrná dokumentární tvorba, nulová kreativita, jak režijní, tak i kamerová či střihová, ovšem obsahově jde o velmi zajímavou dokumentární sondu do života alternativně smýšlející a žijící rodiny, jejíž životní styl připomíná tradiční (kupříkladu romské) nomády nebo možná životní styl Středoevropana před nějakou tou stovkou let, nápodobni patriarchálnímu modelu a žití v harmonii s přírodou. Patriarcha Mlčoch se svou manželkou jsou ideálně vybraní představitelé - on vzděláním inženýr, ona učitelka, jejichž IQ garantuje cílovému diváku dokumentární tvorby jakous takous empatii a možnost porozumění (stejný případ byl výše zmíněný Sundance hit Captain Fantastic, oč jinak by vyzněl film, kdyby alternativně žijící hrdina byl velmi nízké inteligence a životního rozhledu) a i přesto narazí na morální a hodnotové odsouzení (osobně mám také problém s filozofií ,,profesionálního otcovství" - at si pan Mlčoch klidně vychovává své děti, jak chce, ale za své!) - většina dětí z mého pohledu pedagoga i obyčejného diváka má objektivně problémy s komunikací a je velmi špatně socializovaná. Na druhou stranu oč méně se děti či oba dospívající hoši umějí vyjadřovat, o to lépe jsou na tom po stránce fyzické či hudební aktivity. Celý film je dobrým dílkem k mozaice názorů v právě vedené společenské debatě, kam až má právo stát zasahovat při výchově dětí, zda je jejich výchova cele v moci rodiny, či zda má odpovědnost (a kontrolu) přebírat stát. V Norsku by takováto rodina zcela jistě žít nemohla a Barnevernet by zřejmě panu Mlčochovi a jeho manželce děti odebral a umístil je do péče pěstounů a přeneseně státu, u nás (naštěstí) ještě stále manželé Mlčochovi mohou své děti vychovávat podle svého hodnotového rámce a svých rodičovských zásad. Važme si téhle svobody...rodina Mlčochových je jejím lakmusovým papírkem... (26.07.2017)